Home

Extrémní projevy počasí, jako jsou vlny veder, sucha, přívalové deště a povodně, jsou vlivem změny klimatu stále častější a intenzivnější. Sucho představuje velkou výzvu pro zemědělství, lesnictví i vodní hospodářství. Do jaké míry je Česko a Německo ohroženo suchem? Jaké ekonomické škody má sucho na svědomí? Jaký vývoj můžeme očekávat v nejbližších letech? Jaká opatření zvyšují odolnost krajiny vůči suchu? Jaké technické inovace můžou pomoct zpřesnit monitoring a předpověď sucha? O tom budou diskutovali přední odborníci z Česka a Německa v Kampusu Hybernská 12. května 2026. Dr. Andreas Marx je vedoucím Klimatické kanceláře pro střední Německo a Německého monitoru sucha při Helmholtzově centru pro výzkum životního prostředí (UFZ) v Lipsku. Ve své práci se zabývá regionálními dopady globální změny klimatu. Ve spolupráci s politiky, státními agenturami a soukromým sektorem pak připravuje lokální adaptační strategie. Prof. Miroslav Trnka je vedoucím týmu projektu Intersucho. Ve svém výzkumu zkoumá vývoj sucha v minulosti a vytváří i projekce budoucího vývoje sucha s ohledem na postupující klimatickou změnu. Prof. Trnka je seniorní výzkumník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe), zároveň působí jako profesor na Mendelově Univerzitě v Brně. Diskuzi bude moderovat Dr. Magdalena Davis, ředitelka českých klimatických programů v organizaci Člověk v tísni. Akce je součástí česko-německého klimatického dialogu iniciovaného Velvyslanectvím SRN v Praze. Seznam všech dosavadních řad a epizod najdete na naší stránce věnované podcastu.

Ukázky z knihy "Jako Červenej Karkulák"Dopisy z vězení jednoho z předních disidentů v letech 1968 až 1989. Rudolf Battěk byl za svou kritiku normalizačního režimu poprvé uvězněn už v září 1969. Celkem strávil ve vězení devět let.Kdo vezme do ruky knihu Jako červenej Karkulák s podtitulem Dopisy z vězení, kterou vydalo nakladatelství Gallery v roce 2002, dozví se o životním zaměření Rudolfa Battěka to nejdůležitější: koncem války se zapojuje do protinacistického odboje. V padesátých letech odmítá za komunistického režimu zúčastnit se parlamentních voleb. Následuje postih v zaměstnání. Jako zámečník-údržbář v SONP Kladno Poldi začíná pak soukromě provádět sociologický výzkum malých pracovních skupin. Výzkum je později kladně posouzen Sociologickým ústavem Československé Akademie věd a Battěk v něm v roce 1965 nastupuje jako odborný pracovník. Od počátku šedesátých let sleduje politický vývoj v zemi, který v Pražském jaru začíná zdůrazňovat svébytnost české kulturní a politické tradice. V březnu 1968 spoluzakládá Klub angažovaných nestraníků (KAN). Je kooptován do tehdejší České národní rady. Ani po vstupu sovětských vojsk neustává ve své nonkonformní činnosti. V květnu 1969 píše otevřený dopis poslancům ČNR, po němž následuje v září další s peticí Deset bodů. Dokument podepsali Václav Havel, Ludvík Vaculík a další.Battěk se stává nekonformním, protestujícím občanem. A to se v zemi okupované sovětskými vojsky a prosovětsky orientovanou vládou netrpí: následuje třináctiměsíční vazba, pak propuštění bez soudu. Propuštění ze zaměstnání přichází vzápětí. V roce 1971 je opět zatčen. Tentokráte za organizování celostátní letákové akce před parlamentními volbami. Ve vazbě tráví 11 měsíců. Následuje soud a nonkonformista Battěk je odsouzen na tři půl roku za podvracení republiky. Po propuštění pracuje jako čistič výloh.Mezi prvními podepisuje koncem roku 1976 Chartu 77; v roce 1978 spoluzakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a Hnutí nezávislých socialistů. V roce 1980 se stává mluvčím Charty 77. Opět následuje zatčení. Battěk je falešně obviněn z napadení veřejného činitele, dodatečně obviněn také z podvracení republiky a v červenci r. 1981 odsouzen na sedm a půl roku do vězení. Byl to jeden z nejvyšších trestů, který kdo z nekonformních občanů za husákovské normalizační éry dostal. Po odvolání byl trest zmírněn na dobu pěti a půl roku. Koncem roku 1985 byl propuštěn. Pokračuje však v opoziční aktivitě a v roce 1988 spoluzakládá Hnutí za občanskou svobodu (HOS). V památném listopadu 1989 se účastní založení Občanského fóra; následně je zvolen poslancem Federálního shromáždění a po parlamentních volbách v roce 1990 se stává předsedou Sněmovny lidu. V oficiální politice nezůstává však dlouho. Již v roce 1992 odchází z parlamentní funkce a působí jako politický publicista.