Home

Představte si, že si v duchu řeknete slabiku, ale nevydáte ani hlásku. Dokáže počítač poznat, co jste si chtěli říct? Nový výzkum ukazuje, že za určitých laboratorních podmínek překvapivě dobře. Vědci využili vysokohustotní elektrokortikografii (ECoG) u devíti pacientů podstupujících operaci mozkového nádoru. Elektrody umístěné přímo na povrchu mozku jim umožnily velmi přesně sledovat aktivitu oblastí zapojených do řeči. Ukázalo se, že skutečně vyslovená a pouze představovaná řeč mají část nervových procesů společnou. Ze zaznamenané mozkové aktivity pak výzkumníci pomocí počítačového modelu zkoušeli určit, kterou slabiku si člověk představoval. Výsledek? Mediánová přesnost dosáhla 80,4 %, zatímco při náhodném hádání by činila pouze 16,7 %. Nejde ale o univerzální „čtečku myšlenek“. Studie zahrnovala jen devět lidí, elektrody byly umístěny přímo na mozku a model rozpoznával omezený soubor předem určených řečových jednotek. Z výsledku tedy nelze usuzovat, že technologie dokáže odposlouchávat libovolné myšlenky člověka. Výzkum je přesto důležitý. Lepší pochopení toho, jak mozek vytváří vnitřní řeč, může v budoucnu pomoci při vývoji mozkových rozhraní pro lidi, kteří kvůli ochrnutí nebo neurologickému onemocnění ztratili schopnost mluvit. Ne čtení myšlenek, ale další krok k tomu, aby jednou mohl promluvit i člověk, jehož hlas už tělo nedokáže vytvořit. https://www.nature.com/articles/s41593-026-02456-0 Music: ‘Moving Through The Portal’ by ENDELØS on Uppbeat License code: NBFD7LB0K6LVN0RJ Seznam všech dosavadních řad a epizod najdete na naší stránce věnované podcastu.

Ukázka z knihy Pavla Tigrida Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, kapitola Pětačtyřicátý. Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru vypravěče s mladou ženou Lucií, kteří náhodou tráví současně dovolenou na pobřeží Jaderského moře na severu Jugoslávie. Lucie otevřeně vyslovuje svoji nespokojenost se situací ve svém domově – v Československu zasaženém normalizací; váhá, zda se má z dovolené vrátit do šedivé reality všedního života do Prahy nebo zda má emigrovat. Vypravěč (s nímž se autor ztotožňuje) žije v exilu v Paříži a vzhledem k přístupu ke svobodným informacím bez cenzury a také díky svému vyššímu věku má větší přehled o historii. Místo jednoznačné odpovědi, která by pomohla vyřešit její dilema, proto Lucii nabídne, že jí bude každý večer vysvětlovat svůj pohled nejen na dějiny Československa, ale i komunismu v Sovětském svazu a v ostatních státech východního bloku.