Boj se samotnou Pandorou

Kniha Puls nemocnice autora Štěpána Neuwirtha je přepracovaným vydáním jeho původní knihy Tep nemocnice, která byla doplněna o další příběhy a myšlenky. Autor postupuje jednotlivými odděleními Fakultní nemocnice Ostrava a nechává promlouvat lékaře i sestry o zkušenostech ze své praxe. Nejedná se však o suchopárný příliv pojmů a termínů, ale o lidské příběhy plné bolesti. Vyslechnete příběhy dětí mučených svými rodiči, příběhy autonehod zaviněnými alkoholem a nezodpovědností, kdy umírali nevinní, vyprávění o sobeckosti a agresi namířené proti zdravotníkům jako hromosvodu frustrace pacientů. Je to těžké čtení o hnusu lidské mysli. Ale pak blýskne paprsek světla a přijdou vyprávění i úsměvná, nadějná, o dobrých koncích a šťastných setkáních. Vzpomínky plné naděje. Puls nemocnice je těžká kniha. Vůbec ne odpočinková. Ale zhltnete ji v průběhu několika dnů a věřím, že se k ní budete vracet. Ne pro to čtení o zlobě a beznaději. Ale pro všechnu tu naději a krásu, která se ve vyprávěních skrývá.

Další

Šoa jednoduše a pro každého

Nenápadná kniha s neuvěřitelným příběhem. Osudy členů rodiny židovského lékaře v Berlíně oproti kariéře mladého člena SS zasáhnou. Hrůzy své doby vložené do románového zpracování. Pokud máte možnost knihu přečíst, učiňte tak neprodleně. Nebudete litovat. Jen nebudete chtít uvěřit, že to vše bylo možné…

Další

Vidím Vám do hlavy

Kniha Mozek nad mozkem autora Vladimíra Beneše nejstaršího je pozoruhodným souborem vzpomínek jednoho z průkopníků moderní neurochirurgie u nás. Autor nás provede svým dětstvím, seznámí s rodinou a pak se již vrhne na profesní vzpomínky. Nevyhýbá se ani politickým tématům a netají svůj vztah ke komunistické straně. Mluví otevřeně, jako ostatně v každé kapitole.

Další

Milý deníčku, ještě pořád žiju…

Anne Frankovou a její dopisy milé Kitty by měl znát každý, kdo prošel základní školou a alespoň chvílemi tam vnímal. Osud její i její rodiny a dalších ukrytých v zadní části firmy bývalého zaměstnavatele jejího otce je svědectvím přímo z její ruky, pera, duše. Annin deník je totiž mnohem více, než jen pouhá povinná četba a součást školních osnov. Je nesmrtelným svědectvím naděje v lepší osud. Je nekonečně bolestné, že se tato naděje nenaplnila, jako v případě mnoha miliónů dalších osudů.

Další

Zašlápnuti do oranice rudým škrpálem

Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní za dobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli… Za komunistu… Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se „muselo“ páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.

Další

Tož povidajte, co chlopi?

Vyprávění z duše obyčejných žen, žen, které byly vždy tak trochu za svými manžely, horníky. Byť míra emancipace léty vzrostla, vždy měly toho svého horníka, který byl v kraji tak trochu „jiný“, důležitý. A všechny pojí stejná bolest, bolest náhlé ztráty a nespravedlnosti. Proč zrovna ten můj? Osud hornických vdov, kterým černý osud vyrval muže a nechal je samotné s dětmi, jejich každodenní boj s údělem, jaký si nevybraly, je podán lidsky, jakoby čtenář seděl v kolonii v malé kuchyňce, před sebou turka v hořčičáku na gumovém ubruse a poslouchal příval vět, které se dotýkají a vtahují. Výjimečné dílo a doufám, že není poslední. Podobných osudů je bohužel opravdu mnoho, každý jiný, všechny těžké. Zaslouží si být vyslyšeny.

Další

Plácnout dlaní do vody

Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen.

Další