Jednoduché povídání o Niki Laudovi a s Nikim Laudou. Kniha se nedostává nikomu z aktérů příliš pod kůži, neukazuje různé vrstvy osobnosti jezdců ani neodhaluje závratná tajemství. Je to čtení o silných vozech a o mužích, kteří jim vládnou. Jako jednoduchá četba ideální, je však dobré o osobnosti Nikiho Laudy něco vědět už před přečtením knihy, jinak mohou některé pasáže působit zmateně.
Kniha Darwinovy ceny s podtitulem Odpočítávání konce autorky Wendy Northcutt je již její čtvrtou knihou pojednávající o tomto tématu, sdružující příběhy úmrtí s nádechem debility a pro úplnost také příběhy s tím lepším koncem, kdy v kritickou chvíli nemyslící člověk stihl ještě vyváznout živý.
Za daných podmínek sice nemohl dostat pojednávané ocenění, to však zjevně dotyčného mrzet nebude. Zatím. Kniha samotná je poněkud rozporuplná. Samotné příběhy samozřejmě fungují a jsou sranda, zbytek knihy, kde již lze autorství rozpoznat jasně, protože příběhy psal život sám, tak jednoznačný není. Komentáře čtenářů, doplňující většinu příběhů, jsou trapné až debilní a pokus o vědecké uchopení fenoménu v jedenácti kapitolách příliš nebaví. Zajímavé to je, ale příběhy mrtvých nešťastníků táhnou více. Jako nenáročnou četbu s poněkud morbidní tématikou určitě doporučuji, je však nutné počítat, že svazek na některých místech poněkud drhne a pravděpodobně v něm budete hodně přeskakovat.
Tak trochu jiné rozhovory o dopadech druhé světové války na životy lékařů, umělců, lidí politicky aktivních.
Každý z nich měl své sny, touhy a přání a to vše bylo přerušeno uprostřed snah tvrdou pěstí konfliktu a zvůle. Potřeba přežít a ochránit sebe a svou svobodu přerostla nade vše. Cesty k přežití byly různé. Exil. Ilegalita. Železná vůle v koncentračním táboře. O tom všem vypovídají lidé z různých společenských vrstev, s odlišnými názory, rozmanitými osudy. Spojuje je jediné. Zpětná touha vypovědět o svém životě, obhájit svá rozhodnutí a předat dále své vzpomínky, aby už nikdo nemusel prožít, co museli oni. Otevřeli svá srdce kameře, mikrofonu a diktafonu a stojí za to si je vyslechnout. A nezapomenout.
Kniha Puls nemocnice autora Štěpána Neuwirtha je přepracovaným vydáním jeho původní knihy Tep nemocnice, která byla doplněna o další příběhy a myšlenky. Autor postupuje jednotlivými odděleními Fakultní nemocnice Ostrava a nechává promlouvat lékaře i sestry o zkušenostech ze své praxe. Nejedná se však o suchopárný příliv pojmů a termínů, ale o lidské příběhy plné bolesti. Vyslechnete příběhy dětí mučených svými rodiči, příběhy autonehod zaviněnými alkoholem a nezodpovědností, kdy umírali nevinní, vyprávění o sobeckosti a agresi namířené proti zdravotníkům jako hromosvodu frustrace pacientů. Je to těžké čtení o hnusu lidské mysli. Ale pak blýskne paprsek světla a přijdou vyprávění i úsměvná, nadějná, o dobrých koncích a šťastných setkáních. Vzpomínky plné naděje. Puls nemocnice je těžká kniha. Vůbec ne odpočinková. Ale zhltnete ji v průběhu několika dnů a věřím, že se k ní budete vracet. Ne pro to čtení o zlobě a beznaději. Ale pro všechnu tu naději a krásu, která se ve vyprávěních skrývá.
Nenápadná kniha s neuvěřitelným příběhem. Osudy členů rodiny židovského lékaře v Berlíně oproti kariéře mladého člena SS zasáhnou. Hrůzy své doby vložené do románového zpracování. Pokud máte možnost knihu přečíst, učiňte tak neprodleně. Nebudete litovat. Jen nebudete chtít uvěřit, že to vše bylo možné…
Kniha Mozek nad mozkem autora Vladimíra Beneše nejstaršího je pozoruhodným souborem vzpomínek jednoho z průkopníků moderní neurochirurgie u nás. Autor nás provede svým dětstvím, seznámí s rodinou a pak se již vrhne na profesní vzpomínky. Nevyhýbá se ani politickým tématům a netají svůj vztah ke komunistické straně. Mluví otevřeně, jako ostatně v každé kapitole.
Anne Frankovou a její dopisy milé Kitty by měl znát každý, kdo prošel základní školou a alespoň chvílemi tam vnímal. Osud její i její rodiny a dalších ukrytých v zadní části firmy bývalého zaměstnavatele jejího otce je svědectvím přímo z její ruky, pera, duše. Annin deník je totiž mnohem více, než jen pouhá povinná četba a součást školních osnov. Je nesmrtelným svědectvím naděje v lepší osud. Je nekonečně bolestné, že se tato naděje nenaplnila, jako v případě mnoha miliónů dalších osudů.
Neuvěřitelný příběh krutosti, lhostejnosti a odpornosti. Za zástěrkou dobrých úmyslů byla pravda o velkém zisku z otrocké práce dětí a stovky nevinných utýraných k smrti. Tento příběh by nikdy neměl být zapomenut a je hanba, že viníci většinou nebyli nikdy potrestáni.
Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní zadobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli… Za komunistu… Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se „muselo“ páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.