Zábava trochu na sílu

Kniha Darwinovy ceny s podtitulem Odpočítávání konce autorky Wendy Northcutt je již její čtvrtou knihou pojednávající o tomto tématu, sdružující příběhy úmrtí s nádechem debility a pro úplnost také příběhy s tím lepším koncem, kdy v kritickou chvíli nemyslící člověk stihl ještě vyváznout živý.

Za daných podmínek sice nemohl dostat pojednávané ocenění, to však zjevně dotyčného mrzet nebude. Zatím. Kniha samotná je poněkud rozporuplná. Samotné příběhy samozřejmě fungují a jsou sranda, zbytek knihy, kde již lze autorství rozpoznat jasně, protože příběhy psal život sám, tak jednoznačný není. Komentáře čtenářů, doplňující většinu příběhů, jsou trapné až debilní a pokus o vědecké uchopení fenoménu v jedenácti kapitolách příliš nebaví. Zajímavé to je, ale příběhy mrtvých nešťastníků táhnou více. Jako nenáročnou četbu s poněkud morbidní tématikou určitě doporučuji, je však nutné počítat, že svazek na některých místech poněkud drhne a pravděpodobně v něm budete hodně přeskakovat.


Fenomén Darwinovy ceny je všem zřejmě znám, ale pokud by někdo měl mezery, zeptáme se nesmrtelného vyhledávače informací:

„Darwinova cena (Darwin Award) je ironické ocenění pro lidi, „kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem“. Cena je pojmenována po Charlesi Darwinovi, zakladateli evoluční biologie.“

Děkujeme.

Každý rok se jako lidstvo bavíme těmi nejbizarnějšími nehodami až úmrtími bez ohledu na tragédii smrti samotné, protože důvody k ní vedoucí jsou natolik bizarní, že většina ze sebe místo všeobecně přijímaného „Upřímnou soustrast!“ vypraví tak maximálně zahýkání. Faktem zůstává, že provést toto na pohřbu dotyčného může vést k dalšímu udělení ceny.

Darwinova cena se však skutečně uděluje pouze za dokonanou smrt a kandidátů na toto ocenění in memoriam je každý rok bohužel více než dost. Na opravdu věčnou památku oceněných tak vznikají knihy, které tyto případy sdružují do více či méně přehledných svazků, a právě takto vznikla kniha Darwinovy ceny s podtitulem Odpočítávání konce. Jedná se o již čtvrtou knihu autorky v řadě tohoto tématu a nepíše ji sama, ale s partou odborníků na téma vzatých.

Prodejnost tohoto titulu lze oprávnit jistou morbidností tématu samotného, ale nyní ke skladbě knihy samotné. Tady to totiž začíná poněkud drhnout.

Téma je samo o sobě lákavé a příběhy skutečných úmrtí či zranění z blbosti jsou v knize samostatnými oddělenými celky. Začnu od nejlepšího, protože tyto příběhy stojí opravdu za to, a i přes jistou amorálnost této zábavy zabavíte sebe a při dobré paměti formou historek i okolí. Kniha se však snaží nosné téma knihy přebít dalším „humorem“ a to již tlačí do očí. Za každým příběhem jsou totiž rádoby vtipné komentáře čtenářů, nevím odkud, asi z internetových fór, kam byly tyto příběhy vloženy před knihou, a to už za hranicí vkusu je.

Tyto jednoslovné až dvouvěté komentáře jsou totiž opravdu debilní a připomínají diskusi na libovolném zpravodajském webu pod článkem, než ji poskytovatel onoho webu s úlevou uzamkne. Nepíšu to z pozice morálního majáku, to bych si tuto knihu nesměla ani pořídit, ale tyto dovětky jsou opravdu trapné. Jako ten člen rodiny u televize, který musí neustále kecat do děje filmu a nedej bože, pokud už zná konec. To už je na další Darwinovu cenu.

Příběhy nestojí v knize samy o sobě, ale jsou rozděleny do kapitol a každá je uvedena vědeckým pojednáním na dané téma. Jen poznámka, v souladu s podtitulem knihy jsou kapitoly počítány od jedenáctky k nule. I přes pokus o populární naučnou vědeckou práci přibližující tento fenomén z chytrého hlediska jsou tyto předělové kapitoly nuda a nikdo je nebude číst, pokud v sobě nezažehne ducha osobní odpovědnosti za nutnost přečtení celé knihy, když už si s ní teda někdo dal tu práci. Publikum chce krev a blbost a ta v předělových kapitolkách prostě není.

Pokus o vklad příčetnosti mezi případy tupých úmrtí sice kvituji s povděkem, jsou tam zajímavé informace z neobvyklého úhlu, ale konkurovat příběhům blbých pojednáními s nádechem chytrosti to nemůže. Většina hned nalistuje na další vyprávění o veselém kosení kmotry Smrti a vědu nechá ležet na místě.

Knížka je super a pokud vám to nemyslí nebo se chcete jen krutě pobavit na účet něčího náhrobku či získaného postižení, je to ideální četba. Pro pocit bez pachuti na jazyku doporučuji nečíst pubertální poznámky pod čarou za každým příběhem které už to přehánějí a pokud si chcete z knížky odnést i nějakou machrovinku ze světa inteligence, čtěte i předěly mezi příběhy. Pokud ale toužíte jen po lehce bulvárním vyprávění o smrti, přečtěte si jenom ty příběhy, tvoří většinu knihy a je to fakt sranda.

Ne vkusná, ne inteligentní, ne taktní.

Ale to říkal jeden taky už po smrti, že Češi jsou smějící se bestie. A protože dle obálky se jedná o New York Times bestseller s prodáním více než 1,5 milionu výtisků, nejenom Češi.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s