Jakub Wolf: Podstata ruské lži

Článek z roku 2014 je převzat ze společenské revue Přítomnost.

Z mnoha podivných zpráv týkajících se Ruska mohla zaujmout v posledních dnech zvláště jedna. Totiž ta, týkající se osoby, vystupující v ruských televizních pořadech pod jménem Andrej Petkov, Pečov či podobným, nepříliš pozměněným. Jeho sláva zasáhla i naše kraje, když o záhadném výskytu tohoto člověka psal server idnes. Petkov nebo Pečov se jednou objevuje jako germánský žoldák, polapený při běžně Němci prováděné diverzní operaci na Ukrajině, podruhé zase jako chudák člověk, zmlácený ukrajinskými nacionalisty, a tak dále. Ať chcete slyšet svědectví o tom, co se na Ukrajině děje, z kterékoliv strany, stačí se zeptat buď Petkova nebo Pečova.

Ruské televize, kterým se tato blamáž vydařila, na nic nečekaly a rovnou uvedly věc „na pravou míru.“ Celá eskamotáž byla samozřejmě výsledkem komplotu ukrajinské vlády, která ruské novináře nepustí na Ukrajinu, a jim chudákům nezbývá, než si něco zinscenovat. Co by se mezi jakž takž příčetnými jedinci nutně muselo považovat za projev neschopnosti, dostalo úplně nový rozměr.

Další

Proč jsou Čečenci v kontrastu s pravidelnou ruskou armádou tak dobře vybavení, oblečení, najezení, vyzbrojení atd.

Zajímavý článek Kamila Galejeva v překladu Lucie Sulovské

Na dálnici spojující Čečensko s Dagestánem stojí semafor. Svítí vždy červeně. Každý den musí tisíce aut projíždět tímto nepřetržitě červeným semaforem, aby se nějak dostaly z jednoho regionu do druhého. Není to chyba, ale dobře organizovaný systém. Na dohled od semaforu se nachází monumentální oblouk, který označuje kontrolní stanoviště vedoucí do Hosi jurty (nyní Achmat jurta) – rodné vesnice Kadyrova. Achmat Jurta je střežena po celém svém obvodu, podobně jako všechny Putinovy rezidence. Dovnitř smějí pouze rodilí obyvatelé vesnice.

Upřímně řečeno, nikde v Rusku jsem neviděl jiné místo s tak koncentrovanou aurou osobní moci. Bezpečnostní opatření jsou opravdu působivá: od ozbrojené stráže až po rušičky signálu. Poznáte to podle toho, že vám pár kilometrů od vesnice přestane fungovat mobilní síť.

A proč teda na téhle dálnici pořád svítí červená?

Další

Po povolené cestě

Obracený půlměsíc pánů Hanzelky a Zikmunda je jeden z řady cestopisů, které vyšly a vzešly z jejich cest po světě, do jakého jim tehdy bylo dovoleno jet a o kterých psát. Tento konkrétně pojednává o cestě přes Balkán až do dalekého Orientu. Byť jejich úplně první cesta započala spíše jako obchodní, s ohledem na změnu poměrů za jejich nepřítomnosti se pak z pánů stali ryze autoři cestopisů v rámci cestami za poznáním nejenom socialistického přátelství. Jejich svědectví však dává mnohem více, než ideologickou masírku a sepsané zápisky navždy zůstanou nesmírně zajímavým svědectvím o životě v dodnes dalekých zemích v časech, kdy byly mnohem nedostupnější, než je tomu dnes. Jejich odkaz přežil nejenom období totality i následnou změnu poměrů a budí zájem u dalších generací. Což je jedině dobře a já pevně doufám, že tomu tak bude i nadále.

Další

Chaos a strach

„Lidé jsou kolem něj podělaní strachy. Ale je to strach bez respektu. K Putinovi nemají respekt už dva nebo tři roky,“ řekl Meduze zdroj blízký ruské vládě. Dva další zdroje blízké vládě a jeden zdroj blízký Kremlu podali podobná svědectví.

Podle těchto zdrojů se pocity ruských elit vůči Putinovi zhoršily po jeho rozhodnutí zvýšit v roce 2018 věk odchodu do důchodu, což byl krok, proti kterému se postavila většina Rusů. Formálně byl kabinet ministrů obměněn v roce 2020, kdy Michail Mišustin nahradil Dmitrije Medveděva ve funkci premiéra, ale mnoho vládních zaměstnanců zastávalo své funkce již dávno předtím. Ještě si pamatují, jak Putin hodil důsledky své důchodové reformy na ministry – a nakonec je obvinil, že mu kvůli nim poklesly ratingy. „Lidé ve vládě jsou na slovo rating od té doby alergičtí,“ řekl zdroj.

Další

A co když je to pravda?

Román Bílá Voda se opírá o skutečné události 50. let, kdy došlo k internaci členů církevních řádů a tito byli násilně vystěhování ze svých domovských klášterů na odlehlá místa v naší tehdejší vlasti. Tím však jejich utrpení nekončilo a režim se snažil zbytek násilně zkracovaných životů co nejvíce ztrpčit. To se dělo i v klášteru Bílá Voda, kam přichází tajemná Lena o jejíchž osudu má ponětí jen málokdo, a která zde hledá vykoupení, byť sama v sobě tuto touhu popírá. Postupně jej však nalézá v odhalování temné historie již omšelého místa, ve kterém se toho skrývá ještě více než v jejím bolestném nitru.

Další

Když je přání otcem myšlenky

Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti. Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.

Další

A jak to vlastně bylo?

Kniha Hořké vzpomínání kolektivu autorů dokumentární komise a pamětníků sborů PTP přináší čtenáři soubor vyprávění. Vyprávění o časech, které už naštěstí zůstávají jen ve vzpomínkách a pamětech. A protože pamětníci ubývají, tenký bílý svazek s jednoduchou grafikou, první z několika, přináší jednotlivé vzpomínky každému, kdo se touží dozvědět více. Kniha neoplývá vysokou jazykovou úrovní už jen z toho důvodu, že se jedná o jednotlivá vyprávění, předaná buď formou dopisu, nebo zachycená na schůzích a je zde zaměření spíše na emociální stránku a autentičnost. Jedná se však o soubor jedinečných svědectví, která již nebude možné z jiných pramenů získat. V mnohém bohužel, v něčem naštěstí.

Další

Rodina peklo

Vyprávění o jedné rodině, kterou semlela totalitní špína a lidská chamtivost. Nedotknutelnost soudruhů se dotkla mnoha obyčejných lidí. Jedná o lidský příběh o svědomí a hříchu, rozpolcenosti ve své době. Možná by mnoho z nás bylo překvapeno, kolik lidí v okolí si něco podobného muselo prožít na vlastní kůži a bez pardonu…

Další

Pojďme bí(ý)t věřící!

Svědectví o hrůze, tyranii a bídě socialistického bloku a komunistických zřízení vychází dost a mohu kvitovat s povděkem, že i v reedicích a opětovných nákladech a ještě raději jsem, že tyto knihy se nadále i čtou. Protože by čteny být měly a čím více lidí se seznámí s podobnými svědectvími a bude jimi zděšeno, tím lépe.

Další

Zapomenuté portréty (BONUS)

Cyklus rozhlasových medailonů nazvaný Zapomenuté portréty

Na jaře roku 1968 posluchač filmové režie pražské FAMU Vlastimil Venclík natočil na magnetofonový pásek sadu rozhovorů s někdejšími politickými vězni komunistického režimu, které chtěl využít při tvorbě filmu Národ sobě. Koncepce filmu se však změnila a nahrávky zůstaly nevyužity. Materiálu se po více než čtyřiceti letech ujal redaktor Petr Slinták, který po digitalizaci magnetických záznamů připravil sérii vzpomínek vybraných politických vězňů. Odborná spolupráce Martin Tichý, Pavel Horák, Ondřej Vojtěchovský, Michal Pehr. Zvukový mistr Josef Kačírek.

Další