Allison Inquiry: Skupina, co zpochybňuje vakcinaci v Kanadě

Uběhlo pár dní od veřejného slyšení v kanadském parlamentu, které zorganizovala soukromá iniciativa známých politiků skeptických vůči očkování proti covidu. Mnoho čtenářů chtělo znát náš názor na tuto událost a tak jsme se pokusili zjistit co nejvíce informací. Článek bude trochu více obsáhlejší, ale snad to nebude vadit. Je nutné znát všechna fakta a souvislosti s nimi spojené.

Za touto politickou událostí se skrývá velká síť politiků, právníků, aktivistů a odborníků, která se kolem tohoto tématu vytvářela už několik let.

Od 8. do 11. září 2026 se v Ottawě uskutečnila Allison Inquiry, pojmenovaná po konzervativním poslanci Deanu Allisonovi. Její název může působit dojmem oficiálního parlamentního vyšetřování. Tak tomu ale není. Inquiry byla soukromě organizovaná iniciativa konaná na Parliament Hill, nikoli vyšetřovací komise kanadské vlády nebo parlamentní výbor. Její vlastní pravidla výslovně stanovují, že nemá zjišťovat skutkový stav ani přijímat závěry. Na konci může pouze předat otázky kanadskému Parlamentu.

To je důležitý detail, který se v některých zprávách ztrácí. Organizátoři sami Allison Inquiry označují za „neutrální fórum“, jehož účelem je především naslouchat Kanaďanům, kteří své zdravotní problémy připisují covidovým vakcínám. Pravidla současně říkají, že třetí strany nemají právo svědky křížově vyslýchat ani předkládat vlastní svědky. Nejde tedy o proces, ve kterém proti sobě stojí dvě strany předkládající důkazy a jedna nezávislá instituce následně rozhoduje, co bylo prokázáno.

Někteří se mylně domnívají, že se v Kanadě neřeší zdravotní komplikace po očkování a proto bylo zorganizováno toto slyšení. Kanada však skutečně provozuje systém odškodnění pro lidi, kteří utrpěli závažné a trvalé poškození po vakcinaci. Od dubna 2026 jej pod názvem Vaccine Impact Assistance Program spravuje přímo Public Health Agency of Canada. Lékařští posuzovatelé přitom skutečně hodnotí, zda byla vakcína pravděpodobnou příčinou závažného a trvalého poškození.

Do konce listopadu 2025 bývalý systém VISP obdržel 3 557 žádostí. Z nich bylo 3 018 administrativně přípustných, 1 433 posouzeno lékařskou komisí a 252 schváleno. Vyplaceno bylo více než 21,4 milionu kanadských dolarů. Tato čísla však nejsou počtem lidí, u nichž byla prokázána újma způsobená covidovou vakcínou: jednotlivé kategorie se překrývají a jde o stav programu v určitém okamžiku.

Dean Allison a muž v pozadí

Dean Allison se tématem nezabývá až od roku 2026. Už v roce 2023 předložil v kanadském Parlamentu návrh zákona C-278, jehož cílem bylo zabránit federální vládě zavádět očkovací požadavky jako podmínku zaměstnání a cestování. Návrh ve druhém čtení neprošel. Allison Inquiry tak zapadá do několikaleté politické aktivity svého předsedy kolem očkovacích mandátů a pandemických opatření.

Ještě důležitější osobou je však právník Shawn Buckley. Ten působí jako Inquiry Counsel a podle pravidel má významnou úlohu při organizaci slyšení a práci se svědky. Buckley přitom není novou tváří kanadské debaty o covidu. V roce 2023 působil jako hlavní právní zástupce National Citizens Inquiry, občanské iniciativy, která pořádala slyšení o kanadské pandemické politice.

National Citizens Inquiry nebyla státní komisí a Allison Inquiry také není státní komisí. Obě však vytvořily prostor, v němž se opakovaně objevují podobní lidé a podobná témata. Mezi svědky NCI patřili například Denis Rancourt, Charles Hoffe, Deanna McLeod nebo Ted Kuntz – některá z těchto jmen se později objevila také v souvislosti s Allison Inquiry.

V roce 2026 vznikla navíc Covid Testimony Association, nezisková korporace vytvořená jako právní a organizační základ Allison Inquiry. Jejími řediteli jsou Shawn Buckley, Bonnie Tessier a Teresa Mardon. Samotný web Inquiry potvrzuje, že CTA byla vytvořena právě proto, aby pomohla Inquiry založit a provozovat. Vzniká tak poměrně jasná kontinuita: National Citizens Inquiry → Shawn Buckley → Covid Testimony Association → Allison Inquiry.

Co svědci v Ottawě skutečně říkali

První den zahájil americký republikánský senátor Ron Johnson. Hovořil především o amerických datech, VAERS, Faucim a pandemické politice. V některých vystoupeních zazněla tvrzení o počtech úmrtí hlášených po očkování a o údajné nedostatečné reakci úřadů. Taková tvrzení je ale nutné odlišit od potvrzených úmrtí způsobených vakcínou. VAERS je systém hlášení podezření na nežádoucí účinky, nikoli registr potvrzených kauzálních případů.

Následovala osobní svědectví lidí, kteří své zdravotní obtíže spojovali s očkováním. Carrie Sakamoto popsala po druhé dávce Pfizeru v roce 2021 silné bolesti hlavy, otok obličeje a následně diagnostikovanou Bellovu obrnu. Její manžel Shawn popisoval dlouhodobé finanční a zdravotní dopady na celou rodinu. Jde o závažné osobní svědectví, nikoli však samo o sobě o epidemiologický důkaz, že konkrétní příznaky byly způsobeny vakcínou.

Mezi prvními dny vystoupili také Patrick Provost, molekulární biolog z Laval University, a Denis Rancourt, fyzik zabývající se mimo jiné statistickou analýzou úmrtnosti. Jejich role byla jiná než u pacientů: měli poskytovat odborný kontext. Právě zde je však nutné velmi pečlivě oddělovat odbornou kvalifikaci od platnosti konkrétního tvrzení. Rancourt například prezentoval vlastní interpretace nadúmrtnosti a vztahu mezi mortalitou a očkováním. Takové hypotézy musí být hodnoceny podle použitých dat, statistického modelu, možných zkreslení a porovnání s dalšími populačními studiemi – nikoli pouze podle akademického titulu autora.

Druhý den pokračoval osobními příběhy lidí označovaných organizátory jako „vaccine injured“. Vystoupila také Jessica Rose, známá především svou interpretací databáze VAERS, a právník Daniel Freiheit, který zastupoval některé osoby v souvislosti s kanadským programem odškodnění. Zaznívaly tak dvě odlišné roviny: zdravotní příběhy jednotlivců a kritika způsobu, jakým stát jejich případy posuzoval.

Právě druhá rovina má přitom pevný základ i v oficiálních dokumentech. Kanadská vláda sama v roce 2026 přiznala, že předchozí systém měl problémy s komunikací, zpožděními a administrací. Při převodu programu na PHAC bylo nutné převzít více než 2 000 aktivních žádostí a odvolání. Úřad současně uvedl, že uznává frustraci žadatelů z předchozích průtahů a nedostatečné komunikace.

Třetí den přinesl například vystoupení Deanny McLeod, která prezentovala nová ontarijská data, a Patricie Leidl, bývalé pracovnice WHO a poradkyně OSN, která zároveň hovořila o vlastním zdravotním poškození, které připisuje vakcíně. Objevila se také svědectví rodinných příslušníků lidí, kteří po očkování zemřeli nebo měli závažné zdravotní komplikace. Organizátory zveřejněný seznam svědků uvádí například Adama Burgesse, jehož sestra podle jeho výpovědi zemřela do deseti dnů po druhé dávce, nebo lékařku Crystal Luchkiw, která hovořila o úmrtí svého bratra.

Čtvrtý den vystoupili další odborníci a lidé s osobní zkušeností. Mezi nimi byl Gary Davidson, lékař a někdejší vedoucí urgentního oddělení v Albertě, a podle zveřejněných materiálů také Peter McCullough, který se dlouhodobě vyjadřuje kriticky k covidové vakcinaci a pandemické politice. McCullough následně svou účast popsal jako vystoupení před Allison Inquiry a kritizoval Health Canada a Public Health Agency of Canada za jejich postup během pandemie.

Co tedy Allison Inquiry skutečně ukázala?

Největší hodnotou slyšení nejsou samotné dramatické příběhy ani počty lidí, kteří se přihlásili. Je jím především skutečnost, že v Kanadě existuje významná skupina lidí, kteří tvrdí, že po vakcinaci utrpěli dlouhodobé nebo trvalé zdravotní následky, a že část těchto lidí současně popisuje problémy s lékařskou péčí a systémem odškodnění.

To druhé už není pouze tvrzení aktivistů. Kanadská vláda skutečně přiznala problémy předchozího systému a v roce 2026 jej převzala pod přímou správu PHAC.

Daleko opatrnější je však třeba být u tvrzení o rozsahu poškození a jeho příčinách. Allison Inquiry sama říká, že nemá zjišťovat fakta ani přijímat závěry. Výpověď člověka, který onemocněl po očkování, dokládá především to, že onemocnění nastalo po určité události. Časová následnost je důležitá pro farmakovigilanci, ale sama o sobě nedokazuje kauzalitu.

A právě tady se ukazuje největší slabina celého projektu. Výběr svědků není náhodným vzorkem populace. Lidé se sami přihlašovali a následně byli vybíráni organizátory. Z více než 1 400 žádostí bylo vybráno přibližně 50 svědků. Výsledný obraz proto nemůže odpovědět na otázku, jak často jednotlivá poškození vznikají mezi všemi očkovanými Kanaďany.

Allison Inquiry proto nelze číst jako studii ani jako soudní verdikt. Je to především politické a veřejné fórum pro shromáždění zkušeností lidí, kteří se považují za poškozené, doplněné o odborníky a kritiky pandemické politiky.

A právě proto by její výstupy měly být teprve začátkem skutečného vyšetřování. Každé závažné tvrzení z Ottawy lze totiž položit vedle zdravotnických registrů, farmakovigilančních databází, populačních studií a zdravotnické dokumentace. Některé případy mohou odhalit skutečné nežádoucí účinky, jiné mohou ukázat nedostatky v systému odškodnění a další mohou být vysvětleny jinými příčinami.

Allison Inquiry tedy neposkytla definitivní odpověď na otázku, kolik lidí covidové vakcíny poškodily. Poskytla však velmi rozsáhlý seznam otázek, které by měly být podrobeny nezávislému ověření. A právě rozdíl mezi svědectvím, podezřením a prokázanou příčinnou souvislostí rozhodne o tom, zda se z ottawského slyšení stane skutečný příspěvek k poznání, nebo především další kapitola v politickém sporu o pandemii.