Kniha ON s podtitulem Kristián v montérkách autorky Šárky Gmiterkové nabízí komplexně zpracovaný pohled na dílo Oldřicha Nového. Naleznete zde informace o jeho divadelní tvorbě i mnoha angažmá, rozbory techniky hraní a mnoho dalšího i kolem filmových rolí, které jsou dnes archivovány nejlépe. Nejedná se o soubor nostalgických drbů, jaké nabízí většina knih na téma jména tohoto herce, ale s již vědeckým přístupem zpracované téma, které zahrnuje i tvorbu po roce 1945, která je, až na asi dvě výjimky, spíše odsunuta do pozadí na úkor protektorátních veseloher. Autorka však necouvá ani v tomto případě a informace z dnes již většinou zapomenutých filmových projektů vystupují opětovně před zájemce i o tuto dobu. Knihu rozhodně doporučuji, je to však obsáhlé dílo, žádná jednohubka a je psána s jistou odborností, což nemusí každému sedět.
Tag Archives: 50. léta
A co když je to pravda?
Román Bílá Voda se opírá o skutečné události 50. let, kdy došlo k internaci členů církevních řádů a tito byli násilně vystěhování ze svých domovských klášterů na odlehlá místa v naší tehdejší vlasti. Tím však jejich utrpení nekončilo a režim se snažil zbytek násilně zkracovaných životů co nejvíce ztrpčit. To se dělo i v klášteru Bílá Voda, kam přichází tajemná Lena o jejíchž osudu má ponětí jen málokdo, a která zde hledá vykoupení, byť sama v sobě tuto touhu popírá. Postupně jej však nalézá v odhalování temné historie již omšelého místa, ve kterém se toho skrývá ještě více než v jejím bolestném nitru.
Vraťte mojí rodině čest!!!
Jak dlouho dokáže přežít nenávist? Je možné ji přenášet po generacích? A jaké škody dokáží napáchat staré křivdy? Venkov 50. let byl vším jen ne klidným místem a se změnou režimu a pořádků se dostali ke slovu ti, kteří mohli jen zírat přes plot a svírat pěsti. Funkce dala možnost brát plnými hrstmi a zbavovat se nepohodlných svědků. I po desítkách let to v povědomí dotčených obcí stále zůstává a otázky nejsou pohodlné, stejně jako opakované příjezdy badatele, který se moc ptá. Z tiché nenávisti, zaťatých zubů a vzteklého syčení zpoza rohů starých stavení mrazí doposud stejně jako z nenávisti dalších generací, kteří se perou o rodinnou čest, na které záleží již pouze jim. Výborné čtení, mrazivé právě svou netečností oproti bublajícímu vzteku. Jsou hříchy, které odčiní až smrt.
Hrdá žena proti lůze
Život, dílo a hlavně smrt Milady Horákové byla a je událostí, která dodnes vzbuzuje emoce a nejsou rozhodně kladné. Výjimečná žena své doby, pracant a dříč na nevděčných postech a vůdčí osobnost s širokým záběrem zájmů a vědomostí, to bylo vše, čeho se omezená komunistická moc bála. Neomezeně však zástupci nového komunistického řádu dokázali nenávidět a jako oběť si, mimo jiné, vybrali právě ženu, která toho měla světu mnoho co ještě dát, ale nebylo to vhod rudým pohlavárům. Na její osud se nikdy nesmí zapomenout a její odkaz musí stále žít nadále. Výborně napsané knihy jako je tato to pouze a jen podporují a Milada Horáková na stránkách knihy stále předává své poselství práce a života ve svobodě. Čest její památce.
Dnes to nestojí za nic, stejně jako včera
Deníky spisovatele Čestmíra Jeřábka, publikované po roce 1989 jeho synem Dušanem Jeřábkem pod názvem V zajetí stalinismu, jsou neuvěřitelným světectvím absurdity režimu a jeho paranoie. Evropa byla omotána rudým provazem, který byl pečlivě utahován z Moskvy, a protože o konce se prali fanatičtí diletanti, život v satelitních sovětských státech dle toho i vypadal. Úpadek mysli i veřejného života autor glosuje se sarkasmem i smutkem, místy vztekem. V zápiscích však lze nalézt i mnoho nadějí, když ilegálně sledoval zahraniční politickou scénu a nepřestával doufat, že spásný konec nadvlády Sovětského svazu se blíží. Po deseti letech psát svůj tajný deník přestal, onen kýžený konec ani nezaznamenal a bohužel ani nezažil. Nechal však dalším generacím jedinečné svědectví Brna 50. let se všemi aspekty doby. Neváhá poukázat na absurditu režimu, na všechny lži a bídu, jež přinášel. S autorem prožijete také měnovou reformu i proces s Rudolfem Slánským. Kniha se sice dnes složitěji shání, ale pokud vás tato část dějin zajímá, jedná se o fantastický zdroj mnoha informací.
Průvodce do země nikoho a o ničem
Knihu jsem si vzala jako naději na skutečného průvodce na cestu po Rumunsku a inspirovaly mě k tomu krásné černobílé fotografie v knize. Knihu jsem opravdu začala (vpravdě, na-přeskáčku), číst až na cestě a hodně jsem se nasmála. Autor dostal očividně jednu přesnou cestu nalajnovanou režimem s tajnými v patách a z toho musel vytěžit více než 300 stran vyprávění o zemi, kterou ani nesměl skutečně poznat. S ohledem na nelehkou dobu a upřímnou snahu autora nepadat jen do chvály režimu nelze hodnotit skutečně nízko, ale spíše než sonda do zvyků a geografických zajímavostí Rumunska se jedná se naivní vzpomínku na cynické časy, kdy se nesmělo nikam jezdit, ale musely se vydávat cestopisy.
Zašlápnuti do oranice rudým škrpálem
Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní za dobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli… Za komunistu… Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se „muselo“ páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.
Stalo se toho víc
Jiřina Štěpničková v knize Jindřicha Černého ožívá jako velká postava prken, která znamenají svět a později jako filmová herečka mnoha rolí. Její osobní život však postihla velká tragédie, která formovala zbytek jejího života i život jejího syna, dnes velmi známého syna a dabéra, Jiřího Štěpničky. Kniha samotná je však hlavně o něčem jiném. Mapuje profesní život velké herečky a velmi detailně se zaobírá i její předválečnou kariérou v divadle. O osobním životě herečky je zde opravdu nezbytné minimum, kniha je hlavně profesním životopisem, jež smutnou událost zmiňuje spíše jako vysvětlení k hereckému pádu a později k opětovnému vzkříšení.
Mnoho povyku… ale pro co?
V roce 2020 vyšla pro mnohé velmi kontroverzní kniha mapující život a osudy jedné z velkých českých literárních osobností, Milana Kundery. O tom, zda se jedná o oběť režimu či jeho nadšeného přizvukovatele, se vedou spory v odborné obci stále a dle tohoto postoje je také nahlíženo na knihu Jana Nováka, která život, dílo a působení Milana Kundery mapuje. Svazek vyvolal mnoho vášně i zloby a knižní recenze této knihy byly plné odborných výkřiků. Otázkou je, čím Milan Kundera dokáže zaujmout i dnes a zda jeho život byl skutečně natolik kontroverzní záležitost, jak je v knize předkládáno.
Podcast by Pepik Hipik 