Knihu jsem si vzala jako naději na skutečného průvodce na cestu po Rumunsku a inspirovaly mě k tomu krásné černobílé fotografie v knize. Knihu jsem opravdu začala (vpravdě, na-přeskáčku), číst až na cestě a hodně jsem se nasmála. Autor dostal očividně jednu přesnou cestu nalajnovanou režimem s tajnými v patách a z toho musel vytěžit více než 300 stran vyprávění o zemi, kterou ani nesměl skutečně poznat. S ohledem na nelehkou dobu a upřímnou snahu autora nepadat jen do chvály režimu nelze hodnotit skutečně nízko, ale spíše než sonda do zvyků a geografických zajímavostí Rumunska se jedná se naivní vzpomínku na cynické časy, kdy se nesmělo nikam jezdit, ale musely se vydávat cestopisy.
Padesátá léta nebyla snadná nikde a když si uděláte sondu evropskými dějinami, je jen málo zemí, které mohou říci, že to u nich bylo fajn a ze zpětného pohledu by nic neměnily. Česko (a bratři Slováci v té době, samozřejmě) a Rumunsko mezi ty spokojené určitě nepatřily, i když se Vám dnes mnoho lidí bude snažit tvrdit opak, ale o to tu primárně nejde. Díkybohu.
Jedná se o to nádherné období lidského života a dějin, kdy i na cesty do zemí čtvrté kategorie se muselo měsíce předem žádat o výjezdní povolení a čelit faktu, že na poslední chvíli Vám ve státním zájmu i tu poslední zaostalou destinaci zamítnou. Bohužel mezi tyto země musím řadit i Rumunsko, byť po letošní road trip dovolené po této zemi musím zodpovědně říci, že je to země nádherná, na evropské úrovni a i v zapadlých vesnicích jsme se necítili nijak nepříjemně, naopak, v době vzniku této knihy tomu tak úplně nebylo.
Režim Rumunsko semlel jako i jiné země a žvýkal je důkladně, aby z nich dostal vše dobré a zbytky nenápadně plival za plot. Za ten plot, kam autora této knihy nikdy nepustili. Při četbě jednotlivých kapitol, mimochodem právě v zemi zaslíbené, v Rumunsku, jsem se chvílemi smála, chvílemi divila a celkově nedokázala číst několik odstavců za sebou.
Nešťastný autor zjevně obdržel výjezdní doložku na přesně dané destinace, kde jej vozili jako ovci na porážku a ukazovali mu jen to, co lid sovětského společenství měl vidět a komentoval to způsobem, jakým musel myslet. Fakt, že autor se sám ztrácel v popisech nekonkrétních nepojmenovaných míst a o tři stránky dál už čtenář neví, jestli se popisuje park, les nebo gulag, dost narušuje celkový zájem cestovatele o doplnění informací. Pauzy mezi jednotlivými přesuny, kdy zřejmě dotyčný dostal pásku přes oči a dělovku do břicha, aby se neptal kam jedou, jsou vyplněny nic neříkajícími folklorními vyprávěními a citoslovci a jako perlička na závěr jsou v knize vyloženě dějinné chyby a nepřesnosti, což se mi povedlo zjistit právě při návštěvách pamětihodností Rumunska, kde jsou fakta popsána o mnoho rozdílně oproti knize, zde ale v souladu s všemohoucím režimem.
Citoslovce a výrazy plné emocí se zoufale snaží překlenout mosty mezi chybějícími fakty a když se čtenář dozví, jak rafinérie prosperují, ale zákeřný západní agent je sem tam podpálí, aby sabotoval snahu rumunského lidu o… netuším co, nechat se vystřelit na jinou planetu… je jasné, že knihu nelze brát už ani jako vtip.
I tak nechci jen hanět, protože své omezené možnosti autor natáhl do solidní délky s malým odsazením a ještě menšími písmeny a dovolené fotografie jsou opravdu krásné. I ze stylu psaní je jasný talent a pokud by pisatel byl vyslán v jiné době jinam, jistě by dokázal vytvořit kvalitní svědectví o vzdálených krajích, které by byly i k něčemu jinému, než k smíchu.
Tak nám zůstalo trochu zvláštní svědectví doby, které se nedá číst moc dlouho v kuse, jinak dostanete tik, ale když se všichni kolem trochu připijí, dá se to za dlouhých večerů, kdy jsou motorky zaparkované, zapařené oblečení se suší, kufry jsou složené na pokojích a všichni mají umyté bolavé zadky, použít jako solidní rozesmívadlo, protože při čtení vybraných vět nezůstalo jedno oko suché a nebylo to z dojetí nad rozvojem socialistické vlasti…
Podcast by Pepik Hipik 