Dobrodružství poznávání
Soubor básní Když přijde Láska autora Vaška Beránka odhaluje emoce až na dřeň. Jednotlivé básně se věnují každá trochu jinému tématu, spojuje je však nikdy nekončící touha po porozumění s tou vyvolenou bytostí, ke které nás dovede osud. Nádherné ilustrace dokreslují obrazy složené ze slov a tyto pak spolu šimrají kolem srdce každého, kdo se mezi jednotlivé verše pustí.
Sbírka Žádná kapka není ta poslední autora Mausera de Vadera je jeho druhým výletem z duše i temnoty, kde však odhaluje mnoho důvodů, proč stále žít, proč krok po kroku překonávat každodenní úděl osudu, který máme každý dán jiný, ovšem každý v něm máme i jiný odstín naděje i krásy. Autor navazuje na své velmi úspěšné Třetí nástupiště, a přitom není stejný. Obrací se tentokráte skrze předmět každodenní potřeby, každému důvěrně známé umyvadlo, ke každému čtenáři a prostřednictvím kapek svých očíslovaných básní dávkuje krásu, kterou ve svém údělu může vidět každý. V jeho básních nalezneme životní touhu i zklamaní, strach i bídu dnů, ale také vždy důvod opět vstát, zase o něco silnější. Tak jako je silnější i tato sbírka, která pro mě bude navždy nedočtenou knihou, protože si ji nikdy nebudu přát dočíst. A vždy se k ní budou vracet s novou bolestí i nadějí.
Viktor Janiš: Polský básník Czesław Miłosz napsal v roce 1943 ve Varšavě okupované nacisty cyklus básní nazvaný „Svět: prosté básně“. Většina z nich je interpretací jednoduchých slov: Strach, Láska, Naděje, Branka, Veranda, Cesta apod. Válka totiž význam slov mění. Některé významy se tupí a je třeba je brousit jako nůž kamenem. Některé jsou naopak tak ostré, že se na ně nedá dívat. Některá slova úplně odumírají a opadávají. Některá se vynořují odkudsi z minulosti a znovu začínají něco označovat, stávají se důležitými.
Poloprázdno je tenká básnická sbírka nemnoha slov, ovšem mnoha zásahů. Autor v krátkých básních vyjadřuje všední dny i běžné věci takovým způsobem, že odraz v jeho slovech je najednou tak křišťálově čistý, že si čtenář jen může říct: „Jak to, že to nevidím, když to mám denně před očima?!“
Nedávno jsem slyšela v nejmenovaném pořadu zpěváka Tomáše Kluse si povzdechnout, že prý už poezie nemá v dnešním světě místo, lidé ji nečtou a s verši to jde celkově do kytek. To může. Ale když se jeden ohne a mezi ony rostliny hrábne, může zde najít velmi zajímavou sbírku básní, veršů či volných asociací. A přímo v ní samotné najít dokonce ještě něco více. I odraz sama sebe.
Podcast by Pepik Hipik