Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Ostře sledované vlaky autora Bohumila Hrabala jsou již takovou čítankovou klasikou, příběh je na první pohled nenáročný a mladý Miloš Hrma, ve filmu s tváří mladého Václava Neckáře, je alespoň povědomý většině. Stejně jako lačná tvář Josefa Somra, hrajícího výpravčího Hubičku, jež otiskuje kulatá razítka na pozadí mladé telegrafistky Zdeničky. I o tom je život a práce na malé železniční stanici Kostomlaty za druhé světové války.
Dobrý horor je dobrý kamarád, zvláště pro nadcházející prodlužující se večery. A jestli je někdo umí psát opravdu výborně, je to slovenský spisovatel Jozef Karika. Jeho poměrně nová kniha Smršť je toho skvělým příkladem. A jestli něco dokáže, je to udržení blbého pocitu ještě dlouho po jejím dočtení.
V roce 2020 vyšla pro mnohé velmi kontroverzní kniha mapující život a osudy jedné z velkých českých literárních osobností, Milana Kundery. O tom, zda se jedná o oběť režimu či jeho nadšeného přizvukovatele, se vedou spory v odborné obci stále a dle tohoto postoje je také nahlíženo na knihu Jana Nováka, která život, dílo a působení Milana Kundery mapuje. Svazek vyvolal mnoho vášně i zloby a knižní recenze této knihy byly plné odborných výkřiků. Otázkou je, čím Milan Kundera dokáže zaujmout i dnes a zda jeho život byl skutečně natolik kontroverzní záležitost, jak je v knize předkládáno.
Nedávno jsem slyšela v nejmenovaném pořadu zpěváka Tomáše Kluse si povzdechnout, že prý už poezie nemá v dnešním světě místo, lidé ji nečtou a s verši to jde celkově do kytek. To může. Ale když se jeden ohne a mezi ony rostliny hrábne, může zde najít velmi zajímavou sbírku básní, veršů či volných asociací. A přímo v ní samotné najít dokonce ještě něco více. I odraz sama sebe.
Naše země stála na křižovatce mnohokrát. Někdy zvolila stezku dobrou, jindy horší… Projít si tuto cestu po 20. století je důležité, abychom předešli opakovaním již získaných zkušeností. Protože neznalostí dějin se odsuzujeme k jejich opakování a to zvláště v rámci 20. století už rozumný člověk nechce.
České dějiny, a nejenom ty, jsou plné rozporuplných osobností. Některé je jednoduché nesnášet už od prvního pohledu stejně tak, jako jiné obdivovat od první zmínky. Ale jsou také lidé, kteří se ne vlastní vinou ocitli v „šedé zóně“. Kteří byli poblíž těch, kterými je stále opovrhováno pro jejich bezcitnou vypočítavost. Ale lze vinit někoho jen proto, že se zamiloval do nesprávného člověka nebo se narodil do odmítané rodiny? Zpověď manželky Rudolfa Slánského poskytuje na některé z těchto otázek odpověď.
Mrazení v zádech. Nadskočení při každém náhlém zvuku či zasuštění. Nervózní ohlížení při noční cestě na záchod. Tyto pocity může vyvolat konkrétní psychický problém nebo dobrý horor a právě o tom druhém je recenze knihy výborné islanské spisovatelky s těžko zapamatovatelným příjmením.
Pamatujete si seriál „Bojíte se tmy?“ Generace stanice SuperMax z devadesátých let si možná matně vzpomene.
Zločiny na území bývalé Jugoslávie v 90. letech jsou v povědomí většiny z nás a přitom se o nich zde nemluví téměř vůbec. Jedná se však o černou kapitolu dějin mnoha zemí a temné svědomí velkého množství dosud žijících lidí. Čech Vladimír Dzuro neváhal ve své knize odhalit svou práci na rozplétání pohnutých časů několika národů, ke kterým nikdy nemělo dojít. A o kterých nebyl nikdy zájem vyprávět.
Vladimír Menšík je dnes synonymem zábavy, povedeného televizního Silvestra a vůbec, skvělé společnosti, na kterou se rádo vzpomíná. Takový ten člověk, co všechno prozářil a rozesmál. Takoví v sobě však většinou nesou obrovská břímě. A aby lecos zkousli, museli si pomoci. Pomocníkem Vladimíra Menšíka byl onen veselý souputník našich životů, bez kterého přece dobré zábavy není. Alkohol.
Žánr erotické literarury je nejenom velmi specifický, ale i neprávem opomíjený. A přitom i zde lze nalézt ty pravé klenoty pro pobavení a nezvyklé poučení. Pojďme tedy chvíli lehce nevážně o velice vážném příběhu. Nebo alespoň vážně míněném. Smrtelně vážně.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka