Slovenský Blair Witch

Dobrý horor je dobrý kamarád, zvláště pro nadcházející prodlužující se večery. A jestli je někdo umí psát opravdu výborně, je to slovenský spisovatel Jozef Karika. Jeho poměrně nová kniha Smršť je toho skvělým příkladem. A jestli něco dokáže, je to udržení blbého pocitu ještě dlouho po jejím dočtení.


Jozef Karika zaměřením svých knih spadá jasně do žánru hororu, případně hodně temných hororů, jeho poslední počin lze však směle zařadit mezi díla, která od počátku do konce vyvolávají plíživou hrůzu a blbý pocit vzadu na krku. Přiznám se, že se jedná o mou první knihu, kterou od autora čtu a Smršť mě vlastně ani nenalákala anotací, prostě jsem se rozhodla koupit si knihu a koupila jsem si Smršť. Bez další logiky.

Na rozdíl například od legendárního počinu Na smrt, u kterého čtenář v rámci posledního vydání i posiluje ruce, je Smršť skutečně tenká kniha, za několik večerů ji má průměrný čtenář s časem a náladou číst po večerech za sebou. Tenký svazek je však nabitý příběhem vcelku dost temným.

Tak tedy k věci, o co tam jde.

Knihu vypráví jeden účetní ze Slovenska (jehož jméno si nepamatuji z důvodu prostého, v knize pojmenován není), který na svých cestách za klienty po krásném slovenském státě nalezne na jednom odpočívadle odhozenou auto-kameru. Byť poctivý člověk, po chvilce váhaní přístroj sbalí a večer doma zkusmo zapojí a ono ejhle, ono to žije. Přístroj ožije a bez problémů vyplivne svědectví o poslední cestě předchozích majitelů. Osádka auta dle záběrů vyjede od přehrady, projede lesem, objede starou bábu a vyrazí zjevně domů. V průběhu cesty se však něco změní a vcelku normální jízda mužů se změní ve zběsilý úprk. Muži jezdí cik cak, divoce, zoufale, svědectví končí chvílí, kdy mrsknou kamerou z auta a ujedou pryč, přičemž kamera auto na újezdu stihne i natočit. Konec této cesty.

Vypravěč příběhu je lehce konsternován, neváhá však dlouho a rozhodne se zeptat své kamarádky z dětství, která dělá u záchranných složek, zda neví, jestli se ten a ten někde nevyboural, že má takové nejasné informace. Děvče neví, ale její muž, policista, již ano a zjistí, že skutečně popisované auto se vybouralo a jeho osádka to nepřežila. Tím by mohlo vše končit. Jenže nekončí.

Zde již máme jména, oslovená záchranářka jména Nina a její muž, policista, Gabo (Gabriel) se více či méně dobrovolně začnou zaplétat do záhady úseku cesty, kde záhadně umírají lidé při podivných autonehodách. Tato do schématu zapadá a Gabo se rozhodne, že záhadě přijde na kloub a kámoš jeho ženy, účetní, mu v tom pomůže. Vydají se tedy po stopách záhady. Nikdo z nich zatím netuší, že cesta je to jednosměrná.

Dále nechci příliš prozrazovat, protože právě ona temná hrůza na stránkách knihy, pocit nevyhnutelnosti před silou, kterou nelze zastavit pozemskými prostředky a která se blíží ne nepodobná tanku, je právě ten nosný prvek. Všichni známe horory typu Kruh (americký remake japonského Ring) nebo právě Blair Witch, na který se odvolávám v nadpisu, kdy se skupina lidí zaplete se silami, jež jsou nad jejich možnosti a ty je pak pomalu, jednoho po druhém, dostávají pryč ze života. Temná hrůza je pomalu obklopí a oni začínají pomalu chápat, že nevyhnutelné se blíží. Ať už prostřednictvím náhle zapnuté obrazovky televizoru či sil z lesa, nakonec je to jednoho po druhém vytáhne z iluzorních skrýší a je po všem.

V takovém duchu jede i Smršť. Vlivem naprosto běžných skutečností, jaké denně zažíváme téměř všichni, se ústřední trojice dostane do pasti, ze které není úniku, autem ujíždí stejně jako rybáři v úvodu knihy a náhle velice dobře rozumí, co se dvěma zesnulým mužům stalo a že je nevyhnutelně čeká to samé. Nevzdávají se však a zkouší hledat možnosti a považují znalost jádra problému za výhodu, se kterou je možné pracovat. Přechytračit však nehmotné zlo není jednoduché. Nehodlají však dát svůj život lacino.

Příběh není příliš rozvláčný. Vypravěč neuhýbá z dějové linie moc na jednu ani na druhou stranu, přímo jede svou cestou stejně jako jeho černé Subaru po cestách slovenskou krajinou. Co může čtenáři vadit, jsou matematicko-fyzikálně-filosofické úvahy o smrti a univerzu, které se mohou roztáhnout i na více stran, ale ke škodě to není. Kdo má o problematice povědomí, toho ten pohled může zaujmout, kdo ne, přesune se v textu o něco dále, kde se zase probírá hrůza, děs a hnus. Možnost výběru tu je.

Smršť je velmi zajímavý literární počin a nebojí se využít ve svůj prospěch i folklor krajiny, Nina čtenáři přiblíží pověry z krajin svých prarodičů, kdy pověry o zrádné postavě Větrnici nejprve mohu vyvolávat kyselé úsměvy, ale po nepříjemné možnosti, vyvěrající z úsloví „na každém šprochu, pravdy trochu“, osádce automobilu dochází humor. Roadtrip přes slovenské hory, kopce, lesy skrze noc je ovšem nepříjemně blízký každému, kdo někdy absolvoval dlouhou cestu dopravním prostředkem a právě vědomí nebezpečí zastavení, běžné a samozřejmé věci, ze které se může stát past, dodává ten ledový pocit neskutečnosti.

Za mě dobrý. Jednoduchý, přímočarý, přitom ne blbý, naopak. Účelný. Rozhodně mě Smršť nalákala na další autorovy knihy a pokud jedou v tomto duchu, nemusím se obávat, že by mě Karika omrzel.

Pokud se tedy chcete nepříjemně bát, nechte si ovát tváře ledovým větrem. Oči, však nechte raději zavřené…


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s