Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Neuvěřitelný příběh krutosti, lhostejnosti a odpornosti. Za zástěrkou dobrých úmyslů byla pravda o velkém zisku z otrocké práce dětí a stovky nevinných utýraných k smrti. Tento příběh by nikdy neměl být zapomenut a je hanba, že viníci většinou nebyli nikdy potrestáni.
Kříďák není v principu špatná kniha, ale u titulu, kdy vidíte reklamu v podobě polepů na automobilech i v dnešních dnech, čekáte více. Mnoho knih bez podobného reklamního šílenství má vyšší hodnocení, protože se od něj neočekává tolik. Děj postavený na dvou časových rovinách, neustálé comebacky a „temná tušení“, která vyšumí do prázdna a na konci nezodpovězené kličky děje, bohužel spíše rozčilují. Titul se snaží dodržet tradice Stephena Kinga, navzdory snaze pokulhává i za jinými knihami tohoto žánru. Přehnaná propagace knihy na úkor obsahu opravdu knize škodí.
Knihu jsem si vzala jako naději na skutečného průvodce na cestu po Rumunsku a inspirovaly mě k tomu krásné černobílé fotografie v knize. Knihu jsem opravdu začala (vpravdě, na-přeskáčku), číst až na cestě a hodně jsem se nasmála. Autor dostal očividně jednu přesnou cestu nalajnovanou režimem s tajnými v patách a z toho musel vytěžit více než 300 stran vyprávění o zemi, kterou ani nesměl skutečně poznat. S ohledem na nelehkou dobu a upřímnou snahu autora nepadat jen do chvály režimu nelze hodnotit skutečně nízko, ale spíše než sonda do zvyků a geografických zajímavostí Rumunska se jedná se naivní vzpomínku na cynické časy, kdy se nesmělo nikam jezdit, ale musely se vydávat cestopisy.
Temná sonda do duše dítěte pozůstalém po vraždě mladšího bratra a sebevraždy matky. Kniha sleduje osud devítileté Elišky, která se vyrovnává s nálezem dvou mrtvých těl svých nejbližších a pátrá po nezodpovězené otázce proč. V dospělosti se rozhodne otevřít třináctou komnatu rodinné historie aniž by tušila, že její matka má i po smrti moc pomalu jí ničit život. Pátrání se stane její obsesí a náhle si již sama není jistá, jak daleko je ochotná zajít a zda si vůbec přeje své kroky zastavit…
Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní za dobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli… Za komunistu… Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se „muselo“ páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.
Hořící stromy autorky Kristiny Ohlsson jsou skutečně výtečným čtením. Děj jednoduchý a přitom zápletka nenudí, hororové prvky, ovšem nikoliv přeplácaná nadpřirozenost. Postavy uvěřitelné a jejich bolest skutečná, že jim toužíte pomoci, ale příběh kráčí neúprosně daným směrem. Doufáte za ně, věříte.
Děj samotný není nijak složitý, před deseti lety došlo v městečku k několika únosům, poslední si musel prožít mladý Lucas, byl však natolik těžce únoscem zraněn, že ztratil rok paměti včetně vzpomínek na únos samotný. Po letech se však odhodlal k návratu do míst svého dětství a nadějí s nadějí, že se mu podaří vzpomínky opět vyvolat. Netuší však, co vše svým návratem vyvolá ve skutečnosti.
Strašák autora Franka Goldammera vystavuje příběh v kulisách válečných Drážďan. Těmito se v roce 1944 začíná prohánět zvrhlý vrah, který za sebou nechává bestiálně umučené ženy. Práci má jednoduchou, času při poplaších vyhlášených při náletu dost a válečné tažení za vítězství Německa je na prvním místě, podezření na řádění sériového vraha tudíž nemá větší váhy. S tím se však odmítá smířit vyšetřovatel Heller, který navzdory době i nedostatku všeho a všech neúnavně pátrá po totožnosti zvrhlého spoluobčana. Osudné datum města se však neúprosně blíží…
Situační horor z prostředí trajektu, aneb kterak se může z pařby na hladině Baltského moře stát velmi nakažlivá zábava… Ze začátku je problém se v množství postav vyznat, ale některé se opakují a jiné zase vlivem děje na palubě ubývají, proto od poloviny knihy už není problém se v ustálené partě orientovat. Není to nejlepší kniha v žánru hororu, ale pokud už jste na trajektu pluli a odpadne Vám tak nutnost složitě si představovat prostředí i atmosféru knihy, čeká Vás zajímavá jízda po ledových vlnách se zubatými potvorami v zádech. A pokud jste nepluli a máte bujnou fantazii, poletíte raději letadlem… Zajímavá četba, pokud příliš nečekáte a Vaším cílem je jen odreagovaní mimo červenou knihovnu.
Vyprávění z duše obyčejných žen, žen, které byly vždy tak trochu za svými manžely, horníky. Byť míra emancipace léty vzrostla, vždy měly toho svého horníka, který byl v kraji tak trochu „jiný“, důležitý. A všechny pojí stejná bolest, bolest náhlé ztráty a nespravedlnosti. Proč zrovna ten můj? Osud hornických vdov, kterým černý osud vyrval muže a nechal je samotné s dětmi, jejich každodenní boj s údělem, jaký si nevybraly, je podán lidsky, jakoby čtenář seděl v kolonii v malé kuchyňce, před sebou turka v hořčičáku na gumovém ubruse a poslouchal příval vět, které se dotýkají a vtahují. Výjimečné dílo a doufám, že není poslední. Podobných osudů je bohužel opravdu mnoho, každý jiný, všechny těžké. Zaslouží si být vyslyšeny.
Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka