Neuvěřitelný příběh krutosti, lhostejnosti a odpornosti. Za zástěrkou dobrých úmyslů byla pravda o velkém zisku z otrocké práce dětí a stovky nevinných utýraných k smrti. Tento příběh by nikdy neměl být zapomenut a je hanba, že viníci většinou nebyli nikdy potrestáni.
O prádelnách Máří Magdalény jsem se dozvěděla před několika lety a ještě omylem. V časopise byl krátký článek na jednu stránku a těch několik odstavců mnou do hloubi otřáslo. Nechápala jsem, jak bylo možné, aby byly ženy a dívky zotročeny, bity a ponižovány jenom proto, že měly tu smůlu a nenarodily se do líbivějších vrstev společnosti.
Že se někdo má hůře a někdo lépe, na to si člověk zvyknout musí, ale aby jiný neměl právo ani na vlastní jméno a byl bit jeptiškami od úsvitu do soumraku, to bylo moc.
Pak mi informační tok na čas vyschl a až na občasné narážky v pozadí jiných kauz jsem o této hrůze neslyšela. Pak se v jisté knižní skupině na modré síti objevila narážka na tuto knihu a já si ji neváhala sehnat.
Stavidla hnusu, odpornosti a šoku se otevřela naplno a vyvalila svou smrdutou vlnu ze stránek vzpomínek bývalé magdalénky, otrokyně v rukách katolické církve.
Kathy se narodila do rodiny irské nižší třídy a despotický otec se jí zbavil, jak nejdříve mohl. Jako duševní mrzák neváhal a svěřil ji bez většího a vážného důvodu do rukou církevních institucí s podporou irské vlády a tím ji odstřihl šanci na jakýkoliv život. Kromě toho, který zahrnoval ztrátu všeho, co člověk považuje za samozřejmé.
Kathy se dostala do reformní školy, kde byla bita jeptiškami, zneužívána knězi a byl zlomen její duch. Když se opovážila si postěžovat na chování duchovních, rychle ji převezli do psychiatrické léčebny, kde z ní dělali pokusné morče a dávali jí několikanásobně vyšší množství léků a elektrošoky. Když se i zde její kariéra zmučené dětské duše chýlila k závěru, převezli ji na výdělečné místo, prádelny Máří Magdalény, kde jako otrok vykonávala práci tak těžkou, že rozdrtila i poslední zbytky její duše a naděje a sebrala i víru v lepší budoucnost a spravedlivý svět.
Je neuvěřitelné, že Kathy se dokázala dostat i z této pasti, vést nějakou dobu alespoň přibližně normální život, ale když ji běsy a děsy jejího života dohnaly a zahnaly do kouta, započala svůj boj proti zvůli katolické církve v Irsku a tichého požehnání vlády.
Jak její boj dopadl, nechám už na čtenáři, který je ochoten a schopen příběh přečíst a dočíst do konce. Některé odstavce jsem musela číst opakovaně, můj mozek nebyl schopen pochopit, že něco takového může kdokoliv udělat nevinnému dítěti, zlomit jeho ducha a využívat jej jako lepší nástroj pro výdělek nebo ukojení sexuálních perverzí.
Příběh Kathy, jakkoliv je hrozný, nesmí být nikdy zapomenut a zodpovědné osoby musí být dohnány ke spravedlnosti. Kathy byla ve všech fázích svého ústavního života zneužívána, znásilňována a ponižována osobami, které se vydávaly za její opatrovníky a pokud si dovolila odhalit pravdu, byla uvrhnuta do ještě větších hrůz.
Poslední prádelna kajícnic byla uzavřena v 90. letech, to už jsem byla na světě. Bylo pro mě nepochopitelné, že zatímco já si hrála se svou milující maminkou, jiné děti strádaly pod zvůlí církve a státu.
I dnes ale v různých částech světa a z různých nepochopitelných důvodů trpí nevinné děti a zoufalí dospělí a marně čekají na pomoc, pokud jejich naděje už neuhasla úplně. Pevně doufám, že i tito lidé najdou své spasení a dokáží své příběhy ukázat světu a zbortí tím další systém založený na výdělku z bezbranných a jejich zneužívání.
Není to příběh pro lehké povahy, ale všichni, kteří tvrdíte, že jej nedokážete přečíst, si prosím uvědomte, že autorka si jej spolu s tisíci dalšími musela prožít a každý den jejího života v té hrůze měl 24 hodin plných bolesti a beznaděje. Zkuste se prosím překonat, alespoň z úcty k těm, kteří nikdy nedostali šanci svůj příběh vyprávět světu.
Děkuji.
Podcast by Pepik Hipik 