Ve čtvrtek 2. září 2021 se v pořadu Complément d’enquête na France 2 vysílal dokumentární film „Fake news, la machine à fric“, kde jsou odhaleny všechny finanční toky, které umožňují producentům dezinformací prosperovat na internetu prostřednictvím reklamy nebo webových platforem.

Cílem projektu NELEŽ je omezit šíření dezinformací v online prostoru. Upozorňujeme zadavatele reklamy, že se jejich komunikace může vyskytovat v negativním kontextu a ohrozit tak reputaci samotné značky. Proto zadavatele žádáme, aby svojí reklamou nefinancovali dezinformační a manipulativní weby, jejichž obsah rozděluje společnost. — *www.nelez.cz*

Financování falešných zpráv: „Divoký západ, na kterém se podílejí zavedené značky i veřejné instituce“

Překlad článku Le financement des fake news : „Un Far West auquel participent des marques et des institutions publiques“ z webu veřejnoprávního rádia France Culture, v článku níže jsou stylistické úpravy, vysvětlivky a důraz na téma, které nemění obsah a sdělení původního zdroje.

Dezinformační weby stále sílí, a to z důvodu větší nedůvěry v tradiční média od začátku krize způsobené virem Covid-19. Ve Francii zaznamenal na konci roku 2020 úspěch konspirační film „Hold-Up“ o pandemii. Tento film získal na darech více než 300 000 eur prostřednictvím stránek participativního financování, známých také jako crowdfundingové stránky (s otevřenou výzvou k veřejnosti s cílem získat finanční prostředky na konkrétní projekt).

Nejdůležitější roli však hraje internetový reklamní trh, který dle odhadů jedné z amerických nevládních organizací platí výrobcům falešných zpráv (fake news) více než 235 milionů dolarů ročně.

V čele sdružení „Fake Off“ stojí novináři Aude Favre a Sylvain Louvet, autoři dokumentárního filmu „Fake news, la machine à fric“ (Falešné zprávy, stroj na peníze), kteří popisují dezinformační byznys jako nekontrolovatelný systém, do kterého se vrhá mnoho značek bez jakýchkoli skutečných záruk.

Níže uvádíme rozhovor s nimi pro přiblížení tohoto světa velkých peněz i nepravd ohrožujících více, než je příjemné si přiznat. Je také důležité o tomto fenoménu nadále informovat a rozkrývat jeho praktiky, aby mohl být omezován již ve svém počátku. Tzv. fake news totiž nejsou pouze na první pohled jasné nesmysly, kterým věří jen prosťáčci, ale staly se regulérním nástrojem k ovládání mas a jejich vedení k vlastní destrukci. Pojďme si tedy přiblížit, jak fake news fungují a hlavně, díky komu stále sílí.

Otázka: Hned na začátku dokumentu ukazujete svědectví dvojice, která přísahá pouze na „alternativní“ informace. Co můžete říci k tomu, že se stále více Francouzů odvrací od tradičních médií? Jak vnímáte nedávný úspěch filmu Hold-Up“

Sylvain Louvet: Již nyní můžeme pozorovat, že Francouzi celkově sledují tradiční média stále méně a méně. Jako příklad jsme si vzali pár Catherine a Gérarda, kteří v době pandemie skutečně přešli na druhou stranu. Nedůvěru v tradiční média u nich vyvolala pandemie. Řekli nám, že mají opravdu problém přijmout oficiální diskurs (výklad o určitém tématu), který považují za státní propagandu. A média se na tom podle nich podílela. Touto cestou, tedy odklonem od tradičních médií, se vydalo i mnoho dalších Francouzů. A skutečně, když vidíme úspěch filmu „Hold-Up“ s téměř šesti miliony zhlédnutí za dvanáct dní, ukazuje to na sílu těchto nových tzv. alternativních médií. Tento trend příklonu velkého počtu Francouzů k Fake News jsme pozorovali po celý rok našeho zkoumání.

Otázka: Film „Hold-Up“, který mnoho médií označilo za konspirační teorii, byl díky kontroverzním řečníkům ve filmu velmi rychle stažen ze stránek VOD (Video on Demand). Nemyslíte si, že toto naopak jen zvýšilo podporu jeho příznivců a a napomohlo to vytvořit komunitu přispěvatelů? Film „Hold-Up“ těžil z velmi vysokých příspěvků. Těží z toho i samotné crowdfundingové platformy?

Aude Favre: Ano, film „Hold-Up“ vydělal hodně peněz: více než 300 000 eur. To je ve Francii precedens! To nás samozřejmě upozornilo na skutečnost, že dnes existuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni finančně podporovat takzvané alternativní informace, a kterým je naprosto jedno, že uvnitř filmu jsou nepravdy, pokud rezonují s tím, co si oni sami myslí, a s jejich skutečně intimním a osobním přesvědčením. A to je nebezpečí i pro nás. Obecně lze říci, že při financování dezinformací mají ze systému prospěch všechny úrovně řetězce, nejen lidé, kteří obsah vytvářejí. Například projekt „Hold-Up“ byl financován občany prostřednictvím darů na crowdfundingových platformách, které si samy berou značnou provizi. Existuje mnoho aktérů, kteří tento systém využívají a kteří před tímto problémem zavírají oči, přičemž vždy uvádějí stejný argument: svoboda projevu. V případě projektu „Hold-Up“ se však platformy, které film podpořily, velmi lišily. Upřímně věřím, že Ulule lituje, že se na natáčení filmu podílel. Je to totiž platforma, která tvrdí, že chce podporovat pouze projekty s pozitivním dopadem na společnost. Je ale zřejmé, že Alexandre Boucherot, spoluzakladatel společnosti Ulule, si nyní drbe hlavu, že se podílel na financování takového „dokumentu“. To však není případ Tipeee, které si velmi cení toho, že přispělo ke svobodě projevu tím, že pomáhá tomuto druhu projektů. Na této platformě si lidé dělají, co chtějí, pokud je neodsuzuje zákon.

Sylvain Louvet: Propátrali jsme celou Tipeee, abychom se podívali na všechny tvůrce obsahu, které platforma umožňuje občanům financovat. A s překvapením jsme zjistili, že Tipeee nabídl podporu lidem, kteří se vyjadřují antisemitsky nebo proti očkování. Chtěli jsme proto vědět, co si Tipeee myslí o tomto řešení nabízeném dezinformátorům. Překvapilo nás také, že dezinformace nakonec pro tuto platformu nepředstavují problém. Na základě svobody projevu lze na Tipeee vytvořit téměř jakýkoli projekt. A pokud se sami zakladatelé projektu neobávají střetu se zákonem, platformou vyřazeni nejsou. Zvláštností této platformy je také to, že může tvůrcům obsahu pravidelně platit. Viděli jsme, že u některých webů to může představovat téměř 4 000 eur měsíčně, což je pro lidi, kteří se skutečně podílejí na dezinformacích, obrovská částka.

Otázka: Setkali jste se s režisérem filmu Hold-Up Pierrem Barnériasem. Jak reaguje na obvinění ze spiknutí? A jak hodlá využít statisíce eur, všechny ty prostředky, které získal na internetu?

Sylvain Louvet: Odmítá slovo konspirace, stejně jako veškerá obvinění v otázce ověřování informací, ověřování faktů. Slovo konspirace je pro něj ve skutečnosti slovem, které rozbíjí debatu. Mluví o anathemě (kletbě), kterou o na něj uvalila „mainstreamová média“ (mainstream = soubor myšlenek a postojů, které reprezentují či jsou konformní s názory, hodnotami, vkusem apod. většiny ve společnosti), jejichž jediným cílem bylo poškodit ho. Pro něj je to slovo, které by nemělo existovat. Prezentuje se jako novinář, který klade otázky, legitimní otázky, a snaží se na ně odpovědět. Nadále si stojí za svým a myslí si, že jeho film je skutečně plný pravdivých informací. Navzdory původu mluvčích ve filmu „Hold-Up“, navzdory tomu, že těchto 37 mluvčích ve filmu vyslovuje vcelku stejné myšlenky, a navzdory tomu, že někteří z nich se opírají o dokumenty, které neodpovídají pravdě. A bylo docela překvapivé, jak on svůj film hájí zuby nehty, aniž by připustil, že se v něm občas objevily neomalenosti nebo dokonce faktické chyby.

Aude Favre: Když se jeho dokumentární film dostal do oběhu, nedržel se této pozice. Novinář z France 5 s ním tehdy dělal rozhovor, ve kterém autor filmu Pierre Barnérias uznal, že si vše neprověřil, že zkrátka neměl čas si vše ověřit. Pierre Barnérias se nyní nachází ve velmi těžkém postavení, kdy všechny kolem musí ujišťovat, že vše ve filmu je pravda, že na všem skutečně trvá.

Sylvain Louvet: Pierre Barnérias nám také vysvětluje, že na tomto filmu nevydělal žádné peníze, že pouze obdržel na své účty v době výroby nějaké sumy, že „Holp-Up“ ale stál asi 450 000 eur a že tedy participativní financování (finanční spoluúčast podporovatelů projektu z řad občanů) neumožnilo pokrýt všechny náklady. Je velmi obtížné zjistit, zda mluví pravdu. Samozřejmě jsme neměli přístup k rozpočtu filmu ani k jeho účetnictví. Musíme tedy věřit jeho slovům.

Aude Favre: Faktem zůstává, že film byl natočen za dva nebo tři měsíce s participativním financováním více než 300 000 eur, tedy třikrát vyšší částkou, než jakou produkce získala na náš dokument Complément d’enquête. Máme tedy co do činění s opravdu velkými rozpočty a trvalo nám osm měsíců, než jsme provedli šetření. Dalo by se říci, že Pierre Barnérias je na tom lépe než my…

Sylvain Louvet: Skutečnou otázkou je, zda mu získané peníze umožní v krátké době natočit „Hold-Up II“. Pierre Barnérias má za sebou nyní velmi silnou komunitu, která ho může sledovat a podporovat v každém z jeho projektů. Přestože byl účinně cenzurován řadou platforem, je nyní v procesu natáčení svého filmu „Hold-Up II“, pravděpodobně opět s participativním financováním. A pro mnohé dezinformátory je toto téměř jediná možnost. Dezinformátoři se dnes mohou spoléhat na participativní financování, aby mohli vytvářet webové stránky, obsah, natáčet videa a dokumentární filmy jako „Hold-Up“. A tento zdroj financování je stále obrovský.

Otázka: Američan Jim Hoft, šéf platformy „Gateway Pundit“, souhlasil s tím, že odpoví na vaše otázky, aniž by odpověděl na otázku, kolik svého jmění vybudoval na falešných zprávách. Ve vašem dokumentu je odborníkem, který osvětluje financování dezinformací: hlavně díky reklamnímu trhu?

Sylvain Louvet: Klíčem k pochopení hlavního zdroje financování dezinformátorů je reklamní sektor. Podle odhadů americké nevládní organizace Global Disinformation Index získávají dezinformační weby každoročně nejméně 235 milionů dolarů z reklamy. Reklama je nyní hnací silou dezinformací. Při surfování po internetu se na dezinformačních stránkách objevují drobné reklamy, aniž by člověk nutně věděl, že tyto reklamy přímo financují tvůrce navštívených stránek.

Aude Favre: Pokaždé, když navštívíte dezinformační web, už jen to, že se na něm objeví reklama, přináší webu peníze. To si uvědomuje jen velmi málo lidí. To je také to, co chceme vysvětlit v našem dokumentu.

Sylvain Louvet: Proto jsme prozkoumali případ Jima Hofta, jednoho z největších amerických konspiračních teoretiků. Odborník na digitální reklamu Laurent Nicolas, se kterým jsme vedli rozhovor, odhaduje, že z internetové reklamy získá 200 000 dolarů měsíčně. To představuje téměř dva miliony eur ročně!

Aude Favre: A existuje mnoho lidí jako je Jim Hoft. Není ojedinělým případem. Na dezinformačním byznysu vydělalo jmění mnoho lidí. S jistou formou „spoluúčasti“ firemních značek, které se na tomto podnikání vědomě či nevědomě podílejí. To je něco, co samozřejmě společnosti velice škodí, a to chceme ve svém filmu také odsoudit. Měli byste vědět, že po rozhovoru, který s Jimem Hoftem skončil dost špatně, se na jeho webové stránce „The Gateway Pundit“ objevil článek, v němž se uvádí, že jsem byl „vyslán Billem Gatesem a globalistickou levicí, abych zničil ‚The Gateway Pundit‘ a že jsem“, opět cituji, „neuspěl“…

Otázka: Mluvíte o dezinformačním průmyslu, jehož stránky se množí, fungují a někdy bohatnou na reklamě. Znamená to, že některé firemní značky na tom vydělávají peníze? Tím, že se snaží získat velké publikum, ať už je to kdekoli?

Aude Favre: Zadavatelé firemní reklamy vám řeknou „nevěděli jsme“ nebo „víme, ale nemůžeme s tím nic dělat“. Všichni před tím zavírají oči pod záminkou, že peníze, které reklamní inzerenti z těchto webů dostávají, představují velmi malé procento jejich reklamního rozpočtu. Až na to, že firma X, která má malé procento, plus firma Y, plus firma Z, plus firma W… Nakonec je to obrovské množství. Všichni z toho do jisté míry těží, protože existují konspirační stránky, které mají obrovský počet návštěv. Může být velmi zajímavé být na webu, který má čtyři nebo pět milionů zobrazení měsíčně. Existuje také publikum: lidé, kteří chodí na tento typ stránek, a zadavatelé firemní reklamy nemají nutně zájem se o toto publikum připravit.

Sylvain Louvet: Stále více Francouzů se odvrací od tradičních médií a přechází na dezinformační weby. Tyto stránky proto generují stále větší návštěvnost. A v dezinformacích se skrývá jistý druh „one-upmanshipu“ (snaha trumfnout kolegy). Můžeme mluvit o komunikačních nádobách. Konspirační nebo konspirace šířící weby se stávají silnějšími, generují více kliknutí, a proto jsou atraktivní pro firemní značky, které na nich chtějí inzerovat. Postupně se tak systém sám živí a roste. Když je sečteme, částky, které dezinformační weby shromažďují, mohou podle společnosti NewsGuard, jejíž činnost spočívá v hodnocení důvěryhodnosti informací šířených na internetu, představovat více než dvě miliardy eur ročně.

Otázka: Podle vašeho názoru se jedná o jeden z nejvýnosnějších finančních okruhů, ale také o jeden z nejneprůhlednějších na světě. Jak jste zjišťovali, které značky se na dezinformačních webech vyskytují nejčastěji?

Sylvain Louvet: Zahájili jsme rozsáhlý občanský experiment, kdy jsme na sociálních sítích spojili asi padesát lidí a vytvořili studii. Požádali jsme je, aby po dobu sedmi týdnů mezi květnem a červnem surfovali po zhruba dvaceti dezinformačních webech a snažili se je proskenovat, zjistit, jaké reklamy a od kterých firemních značek se na nich objevují. Tito lidé pocházeli z celé Francie, ze všech sociálních vrstev – od dělníků až po vedoucí pracovníky – a byli různého věku, protože reklama na internetu se zobrazuje různě v závislosti na vašem profilu. Na konci těchto sedmi týdnů prohlížení jsme obdrželi více než 10 000 snímků obrazovky, více než 10 000 reklamních bannerů a odkazů.

Aude Favre: Uvědomili jsme si, že se to týká všech hospodářských odvětví, zejména automobilového průmyslu, mobilní telefonie a masové distribuce. Tato studie nám také umožnila sestavit žebříček firemních značek, které prostřednictvím umístěné reklamy v období od května do června nejvíce financovaly dezinformační weby. V první pětce jsou Abritel, Orange, Paypal, Bouygues Telecom a La Poste.

Otázka: Pouze jednatel společnosti Bouygues Telecom souhlasil s tím, že se s vámi setká a podá vám vysvětlení. Co můžete říci o jeho odpovědích a odpovědích hlavního subdodavatele značek identifikovaných ve vaší studii, gigantu Publicis?

Sylvain Louvet: U společnosti Bouygues Telecom je zajímavé, že manažer, který nás přijal, uznává, že existuje problém. Skutečnost, že uznává, že existuje problém, ukazuje, že problém existuje! Firma, jako je Bouygues Telecom, utratí ročně stovky milionů eur za reklamu. A vysvětluje nám, že jde o velmi malý zlomek jejího rozpočtu, který může skončit na dezinformačních webech, aniž by nám tato společnost poskytla seznam těchto webů. Společnost Bouygues Telecom nám tvrdí, že se jedná pouze o 1 % její reklamy, aniž by nám však poskytla jakýkoli dokument, který bychom si mohli ověřit. Podle studie společnosti Storyzy, která se na tuto oblast specializuje, se však může stát, že při podobných rozpočtech některých telefonních operátorů se 20 % jejich reklamních inzerátů dostane na tyto dezinformační stránky. To je opravdu nesmírně důležité, mnohem důležitější než podíl 1 %, který oznámil Bouygues Telecom. Důležité je také vědět, že společnosti mají možnost se na dezinformačních webech neobjevovat. Je to otázka vůle. Stačí, když značka řekne své reklamní agentuře, aby vytvořila takzvaný seznam vyloučení. A mimochodem, mnoho velkých luxusních značek se na dezinformačních webech neobjevuje. Luxusní značky jsou velmi ostražité, pokud jde o image, kterou mohou vytvářet. Když utrácíte miliony eur za komunikaci a chcete oslovit všechny cílové skupiny, nutně se dostanete na dezinformační weby. Co se týče Publicisu, jednoho z lídrů v oblasti reklamy, byli jsme velmi překvapeni, když jsme na námi sledovaných dezinformačních stránkách našli asi deset jeho klientů: což je stále obrovské množství! Publicis odpověděl, že se obrátil na společnost NewsGuard, která vyhodnocuje rizika a umožňuje, aby se na těchto stránkách neobjevoval. Při zkoumání jsme však zjistili, že velká část reklamních inzerentů identifikovaných během naší studie se ve skutečnosti objevilo na webech klasifikována jako červené podle NewsGuard. To znamená, že pokud existují ochranná opatření, pak nefungují!

Otázka: Opravdu se reklama na dezinformačních webech vymyká kontrole? Dokonce tak, že se do toho zapojí instituce a dokonce i charitativní organizace?

Aude Favre: Jedním z velkých zjištění naší studie, které jsme provedli s padesáti občany, je, že se neomezuje pouze na velké firemní značky, mobilní telefony nebo automobilový průmysl. Veřejné instituce a charitativní organizace někdy financují stránky, které jsou v rozporu s jejich vlastními hodnotami. Existuje nadace Arc Foundation for Cancer Research, kterou jsme našli na webu, který tvrdí, že užívání horké vody vyléčí rakovinu. Na stránkách „Santé Plus Mag“ jsme našli bannery zdravotního pojištění, tyto stránky poskytují extravagantní zdravotní recepty. V tomto případě se mluví o mrkvové šťávě, která by pomohla vyléčit rakovinu… Našli jsme spoustu skutečně zarážejících věcí, které byly natolik závažné, že nás velmi znepokojily. Ještě znepokojivější je, že někteří lidé přímo odpovědní za tyto veřejné instituce, s nimiž jsme hovořili, se o to vůbec nezajímali.

Sylvain Louvet: Mluvčí ministerstva financí, s nímž jsme vedli rozhovor, se nezdá být příliš znepokojen skutečností, že jeho reklamy jsou na konspiračních webech. Dokonce se zdá, že to předpokládá, když říká: „Víte, lidé, kteří platí daně online, mohou chodit na dezinformační weby, je to cíl jako každý jiný… Nebudu se starat o to, na kterém webu je mých 500 000 reklam. Chci jen, aby lidé přiznávali daně.“ Tato odpověď mluvčího ministerstva financí je docela vtipná! Máme vládu, která tvrdí, že chce bojovat proti falešným zprávám, proti neočkování a tak dále. A zároveň se banner Bercy objevuje na dezinformačních webech a není jediným dotčeným ministerstvem. Je to paradox. Je to absurdní. Ukazuje také, do jaké míry orgány veřejné správy tento problém relativizují (relativizace = zpochybňování obecné platnosti) a o problém jeví minimální zájem. Dnes stojíme před velkou výzvou, kolosálním sociálním problémem. Lidé se od medicíny odvracejí. Lidé se rozhodnou vypnout televizi, vypnout všechny zdroje informací a jít na internetové stránky sledovat lidi, kteří jsou někdy pod dohledem kvůli sektářským úchylkám. Máme dojem, že problém nikdo neřeší, veřejné orgány financují dezinformační weby a firemní značky přivírají oči nad rozpočty na reklamu a rovněž financují dezinformační weby.

Otázka: Ve vašem dokumentu je také zdůrazněna rozhodující role společnosti Google. Americký gigant je skutečně největším partnerem webových stránek, které jsou placeny z reklamy. Poskytuje ředitel pro veřejnou politiku společnosti Google France přesvědčivou odpověď na otázku kontroly pochybných stránek a možných sankcí vůči nim?

Aude Favre: „Když jsme šli do Googlu, mysleli jsme si, že uhodíme hřebíček na hlavičku, že konečně budeme mít řešení problému. Jaká naivita! Stejně jako všichni aktéři, s nimiž jsme se setkali, se i Google uchyluje k definici dezinformace a říká nám: „Ano, ale co je to dezinformace? Víte, je to velmi složité. Často se na daných webových stránkách objevují i články, které nejsou zcela nepravdivé.“

Aude Favre: Zdá se, že ani vedení společnosti Google tento problém nechápe. Myslím, že se nechtějí stát příliš velkým soudcem pravdy. I když skupina tvrdí, že přijala sankce, vidíme, že existují weby, které vydělávají naprosto kolosální částky, weby, které jsou veřejně dostupné patnáct nebo dvacet let, weby, které jsou od počátku financovány společností Google a které porušují pravidla, aniž by je společnost Google odřízla. Je to otázka vůle. Pokud by vedení Googlu skutečně chtělo zavřít dolarový kohoutek, mohlo by to samozřejmě udělat, aby producenti dezinformací díky Googlu už nedostávali žádné peníze. Ale opět je to otázka peněz. Protože Google vydělává na provizích tím, že umožňuje producentům dezinformací financovat se z reklamy umístěné na jejich webech. Kruh se uzavírá.

Sylvain Louvet: Google tvrdí, že v loňském roce zablokoval 1,6 milionu dezinformačních webů, což představuje miliardy webových stránek. Tyto údaje se nám nepodařilo ověřit. Google tvrdí, že uplatňuje svá interní pravidla, která jsou poměrně přísná, o zákazu propagace informací, které jsou v rozporu s vědeckým konsensem (vzájemným souhlasem), o zákazu nenávistných stránek atd. Během našeho šetření jsme však zjistili, že tyto informace nejsou na internetu dostupné. Při zkoumání jsme si však uvědomili, že určitý počet webů, na kterých jsme viděli reklamy významných značek, tyto interní zásady společnosti Google porušuje. To jen ukazuje, že nakonec vidíme rozpor mezi rétorikou Google a realitou. Dnes lze říci, že odvětví internetové reklamy je obrovským Divokým západem, systémem, který se vymkl kontrole. Dokonce jsme našli reklamní inzeráty France Télévisions na stránkách, které organizace pro kontrolu faktů ohodnotily červenou barvou! Všechna ochranná opatření, která jsou údajně zavedena, aby se zabránilo tomu, že se reklama dostane na dezinformační stránky, buď nefungují, nebo je firemní značky či instituce ve skutečnosti nepoužívají. Dnes nevládní organizace jako Greenpeace financují vlastní reklamou klimatické skeptiky a sdružení jako Islamic Relief zobrazují své reklamy na krajně pravicových webových stránkách… Člověk má dojem, že peníze vlastně omlouvají všechno. Jinými slovy, abychom dosáhli zájmu cílových skupin, zveřejníme naše inzeráty kdekoli!

Zpráva z minulého týdne: Společnost Google přerušila reklamu webu France Soir. Podle reklamního gigantu je to kvůli opakovanému porušování jeho pravidel o dezinformacích.

Podporují velké značky dezinformační weby? Popisujeme, jak fungují příjmy z webové reklamy

Adéla Schreiberová – 18. 10. 2021 / FakeSpace

Dezinformační webovou stránku už nejspíš každý z nás někdy navštívil – ať už omylem, nebo ze zvědavosti. Obvykle je plná ukřičených článků, šokujících odhaleních, nenávisti, urážek – a reklamy. Právě reklama těmto webům přináší velké peníze.

Pokud jste velká firma, reklamu na své produkty neinzerujete na každou webovou stránku zvlášť. Zadáte ji na některý ze speciálních webových portálů, například mezinárodní Google Ads nebo český Sklik. Vyplníte, co a komu chcete inzerovat, zaplatíte příslušnou částku a algoritmus se už postará, aby reklamu vidělo co nejvíce lidí, které by mohla oslovit. A protože i na dezinformační weby může zavítat někdo, kdo fandí třeba teniskám Nike i konspiračním teoriím zároveň, reklama se kvůli zacílení algoritmu dostává i tam.

Spousta firem z toho není nijak nadšená. Nejenom, že se jejich jméno spojí s dezinformačním webem, ale nepřímo také platí provozovatelům takového webu za reklamní prostor a tím v podstatě finančně přispívají na šíření dezinformací. To se samozřejmě nelíbí ani firmám, ani řadě jejich zákazníků.

Firmy můžou peníze pro dezinformace zastavit

Proti podobným praktikám bojuje například iniciativa Nelež. Na základě analýzy sestavili její zástupci seznam sedmnácti dezinformačních webů, na kterých by firmy měly svoji reklamu raději vypnout. Na Skliku i Google Ads totiž mají možnost určit, na jaké weby se jejich reklamy dostanou.

Několik velkých českých společností už se k iniciativě přihlásilo. Samy firmy tak nakonec mají možnost, jak financování dezinformačních webů zastavit – jen tomu musí věnovat trochu úsilí.

Některé ale i přesto zvolily opačnou cestu a možnosti vyřadit určité weby z poskytovaní své reklamy zatím nevyužily. Například společnost Amazon má svoji reklamu na desítkách stránek, které šíří nepravdivé informace o pandemii koronaviru.

Rozhodnutí tedy zůstává hlavně na velkých společnostech. Je jen na nich, aby zvážily, zda se jim vyplatí inzerovat svůj produkt na stránkách šířících lži a dezinformace, ačkoli tím můžou vyvolat velké kontroverze mezi zákazníky, nebo jestli přijmou svoji společenskou odpovědnost a reklamy na dezinformačních webech se zbaví.

O projektu FakeSpace
Všechno, co je na internetu, není nutně pravda. Pomocí her rozvíjíme u žáků a studentů jednotlivé kompetence mediální gramotnosti – kritické myšlení a ověřování informací. Absolventi našich workshopů si uvědomují mediální nástrahy, které na ně (nejen) v online prostředí číhají. Zároveň učitelům poskytujeme jednoduchou pomůcku pro zatraktivnění výuky mediální výchovy. To vše lákavou a zábavnou formou.

DEZINFORMACE JAKO BYZNYS: PERSPEKTIVY STAKEHOLDERŮA CESTY K ŘEŠENÍ
Dezinformace jsou jednou z významných bezpečnostních a politických výzev současnosti. Rychlé šíření manipulací, konspirací a hoaxů v informačním prostoru posiluje společenskou polarizaci, oslabuje důvěru k veřejným institucím a znesnadňuje politickou debatu, která je základem demokracie. Toho si jsou dobře vědomy autoritářské režimy jako Rusko nebo Čína využívající tento nástroj k oslabení západních států. O nic menší výzvu však představují podnikavci, kteří si ze šíření strachu a nenávisti v online prostoru udělali lukrativní byznys. Byznys, jehož příjmy se opírají zejména o peníze získané z internetové reklamy.
PRAGUE SECURITY STUDIES INSTITUTE (PSSI) / PROSINEC 2020