To, co se dnes nachází u města Izjum, překvapuje jenom toho, kdo má krátkou paměť nebo se mu nechce hledat informace.
Protože skutečnost je taková, že mučení je v ruské armádě i žoldnéřských skupinách nejenom tolerovaná, ale naprosto institucionalizovaná záležitost. Která je typicky ruským způsobem na jedné straně oficiálně popírána, ale na druhé klidně veřejně připouštěna. Během pár minut na Google bez problémů zjistíte mimo jiné:
📌V roce 2018 se jeden z velitelů Wagnerovů při anonymním rozhovoru pro RFE klidně pochlubil: „Mám specialisty na vytahování očí. Prostě vezmou lžíci a dloubou a dloubou, až se oko takhle houpe venku.“
📌Jednoty Specnaz měly vlastní kurz provádění mučení, který zahrnoval elektrický proud, odřezávání prstů a genitálií, bití, spánkovou deprivaci nebo simulované popravy. Lze najít nespočet svědectví bývalých členů, kde se chlubí, co všechno dělali např. zajatcům během války v Afghánistánu, anebo také, jakým způsobem byli k tomuto cvičeni. Píše o tom Viktor Suvorov i řada dalších autorů.
📌Ukrajinská zdravotnice Yuliia „Taira“ Paievska vypovídala už po svém propuštění o tom, že Rusové mají mimo jiné mobilní mučírny ve speciálních náklaďácích, které používají v Mariupolu.
📌Na síti Telegram, zejména na kanálech Wagnerovských žoldáků, anebo žoldáků skupiny Slavyansk Corp (ti mají mimochodem ještě horší pověst než Wagnerovci samotní) není vůbec obtížné najít videa s těžko popsatelným obsahem. A tak dále.
Samozřejmě, konspirátoři a proruští trollové to všechno označí za propagandu, výmysly, fake. Jejich argument často bývá, že nikdo normální by se podobnými činy jen tak nechlubil, natož aby je natáčel nebo zveřejňoval – jenže v tom to právě je. Nikdo se neobává prozrazení ani právních následků jednoduše proto, že to VŠICHNI VĚDÍ a v ruské armádě jde o věc tak běžnou, že se nad ní nikdo nepozastavuje. Povšimněte si, že Rusové žádající o kapitulaci téměř vždy požadují jako jednu z prvních věcí záruky, že nebudou mučeni. Povšimněte si, že na okupovaných územích fungovaly mučírny zcela zcela otevřeně a tak, aby o nich místní lidé VĚDĚLI.
To, co se odehrálo v Buči a co se dnes nachází v Izjumu, není exces. Je to ruská norma pro zacházení s vězni i obyvateli dobytých území. A není to nic proti tomu, co ještě vyjde najevo, až ukrajinská armáda osvobodí třeba Mariupol.
Zdroj: Paul Garnell
Další doplňující informace: Viktor Janiš
Uveřejněno na Twitteru u Fráňa Šrámek
Další zdroje a odkazy:
📌RFE/RL: Russian Mercenaries: Vagner Commanders Describe Life Inside The ‚Meat Grinder‘
The Russian mercenaries fighting in Syria say they are not in the country for the money or to help Syrian President Bashar al-Assad.
„[Syrians] can’t stand Assad,“ one Russian mercenary commander told RFE/RL. „Really. Only a tiny percentage of the population there supports him and the rest oppose him. Only [Russian President Vladimir] Putin supports him. Russia supports him — no one else.“
📌NUS: ‚Torment of hell‘: Ukrainian medic describes Russian torture to US Congress
Yuliia Paievska and her care of Mariupol’s wounded received global attention after her bodycam footage was shared with reporters
A volunteer Ukrainian medic detained in the besieged port city of Mariupol told the US Congress on Thursday of comforting fellow detainees as many died during her three months of captivity, cradling and consoling them as best she could, as prisoners succumbed to Russian torture and untreated wounds.
Yuliia Paievska, who was captured by pro-Russian forces in Mariupol in March and held at shifting locations in Russian-allied territory in Ukraine’s Donetsk region, spoke to members of Congress with the Commission on Security and Co-operation in Europe, better known as the Helsinki Commission, a US government agency created in part to promote international compliance with human rights.
📌Podcast Vinohradská 12: FOTOGRAF AGENTURY AP EXKLUZIVNĚ: MASO, NEHTY, HMYZ. DOKUD NA LIDI KREV NEVYTRYSKNE, VÁLKU NEVNÍMAJÍ
Matěj Skalický mluví s Jevhenem Maloletkou, ukrajinským fotografem agentury AP
Fotografuje ukrajinské noční můry. Mrtvé, zraněné, plačící. Muže, ženy, děti. Mladé i staré, vojáky i obyčejné lidi. Fotograf Jevhen Maloletka. Se svým kolegou byli posledními novináři, kteří v březnu opustili obklíčený Mariupol. Maloletka je hostem v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas.
📌EMP: Ukraine finds torture chamber, mass grave in liberated village
A mass grave and a torture chamber were found in Kozacha Lopan village in Kharkiv Oblast, Head of the National Police of Ukraine Ihor Klimenko informed on September 23. As of 16 September, 10 torture chambers were found in the oblast.
On September 11, Ukrainian Army liberated the village from Russian troops. When invaders were withdrawing from Kharkiv Oblast, they took prisoners with them to not leave evidence of their war crimes, locals say.
📌EMP: Man killed in Russian “torture chamber” in Balakliia, police confirm – PHOTOS
Home » Latest news Ukraine »
Man killed in Russian “torture chamber” in Balakliia, police confirm – PHOTOS
2022/09/14 – 23:03 • LATEST NEWS UKRAINE
Ukrainian police have confirmed that one possession had been tortured to death in a torture chamber Russian occupiers had established in the basement of the police station of Balakliia, a city of 27,000 in northeastern Ukraine liberated in 8 September.
“During the inspection of the building, we found wires leading to hidden video cameras in the rooms where hostages were held. People, including women, slept on the floor and were tortured with electric shocks during interrogations,” the police reported.
📌Světlana Alexijevič: Doba z druhé ruky | kapitola „Smrt se podobá milování“
Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese.
Videa zachycující mučení vězňů začátkem října rozpoutala skandál přesahující ruské hranice. Média z nejrůznějších koutů světa informovala nejen o drastických nahrávkách, ale také o běloruském programátorovi, díky kterému se důkazy o mučení a znásilňování vězňů dostaly na povrch. Bělorus Sergej Saveljev nyní popisuje dramatické okolnosti emigrace v době, kdy už byl v hledáčku ruských úřadů. „Mysleli si, že se neodvážím utéct,“ říká z Francie.
📌Seznam zprávy: „Rusové zajistili, aby křik mučených slyšel každý.“ Svědectví z Balakliji
Z osvobozených území v Charkovské oblasti přicházejí první svědectví o hrůzách, které tam ruští okupanti páchali. Lidé z města Balaklija v reportáži BBC vzpomínají na křik z cel i mučení elektrickými kabely.
Ve městech a vesnicích v Charkovské oblasti, odkud se nedávno ukrajinské armádě podařilo vyhnat ruské síly, se podle reportérky BBC Orly Guerinové v místních mísí pocity úlevy z osvobození se zármutkem. Ten se jich zmocňuje, když se reportérka ptá na ruskou okupaci.
Jedním z nich je i Artem z města Balaklija, který novinářům vyprávěl o svém 40denním pobytu v jedné z cel místní policejní stanice, kde si Rusové zřídili velitelství. Artem popisuje výslechy i mučení.
On 12 November 1996 the United Nations (UN) Committee against Torture in Geneva examined the Second Periodic Report of the Russian Federation under the Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (Convention against Torture). Amnesty International urged the Russian Government to implement the recommendations of the UN Committee against Torture. Amnesty International had submitted its own report to the members of the Committee detailing its concerns about allegations of systematic and widespread use of torture and ill-treatment in Russia. In addition, this current report was submitted to the members of the Committee in a draft form in order to brief them on particular individual cases of concern to Amnesty International and give them a solid background information regarding the practice of torture and ill-treatment of suspects in the Russian Federation. The human rights organization also held a meeting with the Russian delegation in Geneva in which measures planned by the authorities were discussed. Amnesty International has received numerous reports of torture and ill-treatment of criminal suspects in police custody throughout the Russian Federation, and within the context of the conflict in Chechnya. Members of ethnic minorities are particularly vulnerable. The torture methods used by the police officers include asphyxiation, known in Russian as slonik (‚elephant‘), beatings, and special methods of physical restraint, known as lastochka (‚swallow‘). The findings of the Committee against Torture confirmed Amnesty International’s concerns: soldiers have been brutalized by older soldiers and officers in the army without the authorities taking appropriate remedial measures; the authorities have failed to establish an effective machinery for the prompt examination of prisoners‘ complaints; the process of harmonizing domestic legislation with human rights is progressing slowly; the police and prison personnel lack training; people facing extradition do not enjoy appropriate safeguards; the widespread reported abuses of human rights in the conflict in Chechnya, including torture, are not being investigated promptly and effectively. The information in this report is based on various sources, including two visits to Russia by Amnesty International delegates to interview victims of torture and ill-treatment and visit penal institutions. The report also presents Amnesty International’s proposals and recommendations for prevention of torture in the Russian Federation.
Arkadij Babčenko: RUSKO SE CHOVÁ JAKO MALÝ FRACEK ANEB INFANTILISMUS “RUSKÉHO SVĚTA”
Následující řádky sepsal a zveřejnil ruský novinář Arkadij Babčenko již v prosinci 2015, tedy necelé dva roky po Majdanu v Kyjevě, obsazení východu Ukrajiny a anexi Krymu Ruskem v nevyhlášené válce. Slova v něm obsažená však ani s uplynulými měsíci neztrácejí na aktuálnosti a sdělení na intenzitě.
Podcast by Pepik Hipik 
2 Comments