Koncem loňského léta se pozemek na okraji malé zemědělské obce na jihu Ruska začal plnit desítkami čerstvě vykopaných hrobů bojovníků zabitých na Ukrajině.
Místa jejich posledního odpočinku byla ozdobena jednoduchými dřevěnými kříži a pestrobarevnými věnci, které nesly znaky soukromé žoldnéřské skupiny Wagner.
Když agentura Reuters koncem ledna navštívila místo na okraji vesnice Bakinskaja v Krasnodarském kraji, bylo zde už asi 200 hrobů. Agentura porovnala jména nejméně 39 mrtvých s ruskými soudními záznamy, veřejně dostupnými databázemi a účty na sociálních sítích, rovněž hovořila s rodinami, přáteli a právníky některých mrtvých.
Mnozí z mužů pohřbených na Bakinské byli trestanci, které loni naverbovala společnost Wagner poté, co jim zakladatel Jevgenij Prigožin slíbil milost, jestliže přežijí šest měsíců na frontě. Byli mezi nimi nájemní vrazi, loupežní vrazi, zločinci z povolání a lidé s problémy s alkoholem.
Videa a fotografie hrobů se poprvé objevily na sociálních sítích v Krasnodarském kraji v prosinci.
Agentura Reuters tyto snímky geolokalizovala a prověřila satelitní snímky místa pořízené společnostmi Maxar Technologies a Capella Space. Satelitní snímky odhalily, že Wagnerův pozemek byl ještě v létě prázdný, koncem listopadu na něm byly tři řady hrobů a začátkem ledna byl ze tří čtvrtin zaplněn. Ke 24. lednu už byl pozemek využit v podstatě kompletně.
Místní aktivista Vitalij Votanovskij, který při dokumentování vojáků zabitých na Ukrajině a pohřbených na hřbitovech v Krasnodarském kraji pořídil první snímky wagnerovského hřbitova, Reuters řekl, že pozoroval nákladní auto, které na hřbitov přiváželo těla.
Uvedl také, že zdejší hrobníci mu sdělili, že těla pocházejí z Rostova na Donu, který leží nedaleko ruských hranic s Doněckou oblastí. Když agentura Reuters v lednu hřbitov navštívila, byly kolem pozemku instalovány ploty a bezpečnostní kamery a právě probíhal další pohřeb.
Ruská státní tisková agentura RIA Novosti zveřejnila začátkem ledna záběry, na nichž Prigožin hřbitov navštívil, pokřižoval se a položil květiny k jednomu hrobu. Místním médiím řekl, že muži, kteří zde byli pohřbeni, si nepřáli, aby se jejich těla vrátila rodinám, a naopak vyjádřili přání, aby byli uloženi k poslednímu odpočinku ve Wagnerově kapli u nedalekého města Gorjačij Ključ. Zdejší parcelu podle něj poskytly místní úřady poté, co v okolí Wagnerovy kaple došlo místo.
V roce 2019 agentura Reuters informovala o existenci Wagnerova výcvikového tábora ve vesnici Molkino, což je asi jen 9 kilometrů odtud.
Z 39 odsouzených, které agentura Reuters dohledala ve veřejných zdrojích, jich bylo 10 uvězněno za vraždu nebo zabití, 24 za loupež a dva za těžké ublížení na zdraví. Mezi další trestné činy patřila výroba nebo obchod s drogami a vydírání. Mezi odsouzenými byli kromě Rusů občané Ukrajiny, Moldavska a Ruskem podporovaného gruzínského separatistického regionu Abcházie.
Nápisy na jejich hrobech na Bakinském a třech okolních hřbitovech odhalují, že muži zahynuli mezi červencem a prosincem 2022, v době vrcholící bitvy o Bachmut.
Jedním z nejmladších pohřbených je Vadim Pušňa. Bylo mu pouhých 25 let, když 19. listopadu zemřel. Pušňa byl v roce 2020 uvězněn za sérii vloupání do garáží, obchodu s pivem a cementárny v rodném městě Gorjačij Ključ, které leží nedaleko Wagnerovy kaple. Datum narození na Pušňově hrobě odpovídá datu uvedenému na jeho účtech na sociálních sítích a v soudních záznamech.
Naopak nejstarší, Fajl Nabijev, si odpykával rok a půl za vloupání v trestanecké kolonii č. 2 v Ivanovské oblasti, 200 kilometrů severovýchodně od Moskvy, a byl to přinejmenším jeho druhý pobyt ve vězení. V květnu 2022 byl soudem v malebném turistickém městě Suzdal odsouzen za krádež sekačky a brusky v celkové hodnotě 5 500 rublů (80 dolarů) z cizí garáže.
Podle jednoduchého dřevěného náhrobku s islámským půlměsícem zemřel Nabijev v říjnu, necelých pět měsíců po odsouzení. Bylo mu 60 let.
Nabijevova družka Olga Viktorovová agentuře Reuters potvrdila, že Nabijev byl zabit, když sloužil ve Wagnerově vězeňském oddílu na Ukrajině. Uvedla, že jejímu partnerovi se už blížil konec trestu a že měl značné dluhy na kreditních kartách, které musela splácet ona.
O tom, že se její partner přidal k Wagnerovi, se podle svých slov dozvěděla až po jeho smrti. Ruský nezávislý zpravodajský web iStories uvedl, že verbující Prigožin navštívil Nabijevovu kolonii v srpnu. Agentura Reuters nemohla tuto zprávu nezávisle ověřit.
„Vždycky měl šílené nápady. Nenapravitelný optimista,“ řekla Viktorovová. Nabijev si podle ní „pravděpodobně myslel, že si udělá rychlý výlet na Ukrajinu a vydělá nějaké peníze“.
Kreml, ruské ministerstvo obrany a ruské vězeňské orgány na naše otázky neodpověděly. Ruská vláda v minulosti ocenila „odvážné a obětavé činy“ Wagnerových bojovníků. Sám zakladatel PMC Wagner Prigožin, který se k zaslaným otázkám rovněž nevyjádřil, dříve uvedl, že dává odsouzeným „druhou šanci na život“. Ačkoli se agentuře Reuters nepodařilo zjistit, kde přesně muži zemřeli, matka jednoho z nich uvedla, že její syn byl zabit v Doněcké oblasti. Účty několika dalších na sociálních sítích rovněž naznačují, že se před svou smrtí nacházeli na Ukrajině.
Od začátku ruské války na Ukrajině se dříve tajnůstkářská společnost Wagner a její zakladatel Prigožin stále více objevují na veřejnosti. V minulosti byli Wagnerovi bojovníci nasazeni v Sýrii, Libyi a Středoafrické republice na podporu tamních ruských spojenců. Prigožin přitom dlouho důsledně popíral jakékoli vazby na Wagnera. Loni v září však potvrdil, že soukromou armádu, kterou sám označil za „skupinu vlastenců“, založil. Od té doby pravidelně navštěvuje frontové linie na východě Ukrajiny, zároveň kritizuje ruské vojenské vedení a některé vysoké představitele a osobně stojí v čele náboru bojovníků z rozsáhlého ruského vězeňského systému.
Podle zprávy, kterou pravidelně zveřejňuje ruská Federální vězeňská služba, se počet chovanců ruských trestaneckých kolonií snížil přibližně o 8 % z 353 210 v srpnu na 324 906 na začátku listopadu, což je největší pokles za více než deset let. Zpráva neuvádí žádné důvody náhlého a prudkého poklesu, který se časově shoduje se začátkem náboru vězňů k Wagnerovi.
Podle názoru amerických zpravodajských služeb bylo na Ukrajině nasazeno přibližně 40 tisíc vězňů, což by představovalo naprostou většinu Wagnerova personálu v zemi. Wagner se k tomuto číslu nevyjádřil a neposkytl ani žádné informace o počtu bojovníků. Ve videoposelství ze 14. ledna pak Prigožin popsal Wagnera jako zcela nezávislou sílu s vlastními letadly, tanky, raketami a dělostřelectvem. Také řekl, že je to „dnes pravděpodobně nejzkušenější armáda na světě“.
Někteří z odsouzených, které agentura Reuters identifikovala, byli násilníci, kteří strávili většinu dospělého života ve vězení nebo je čekal dlouhý trest. Někteří měli problémy s alkoholem, jména dalších jsou ve sdílených databázích ruských bank mezi neplatiči, jimž se nepůjčuje. Jejich životy odrážejí realitu ruské kriminální spodiny. Zakladatel společnosti Wagner Prigožin v prosinci řekl ruskému zpravodajskému webu RBC, že dává odsouzeným příležitost „vykoupit se“. V lednu se objevil po boku první skupiny omilostněných bojovníků, kteří své pobyty na Ukrajině přežili.
O několik týdnů později napsal otevřený dopis předsedovi ruského parlamentu Vjačeslavu Volodinovi, v němž ho požádal, aby kriminalizoval jakékoli akce nebo publikace, které diskreditují bojovníky vězeňských jednotek, a zakázal zveřejňování jejich kriminální minulosti. Napsal, že ti, „kteří denně nasazují své životy a umírají za vlast, jsou líčeni jako lidé druhé kategorie, což je zbavuje práva odčinit svou vinu“. Volodin na žádost Reuters o komentář neodpověděl.
Mezi vězni, které agentura Reuters identifikovala, byl i 43letý Anatolij Bodenkov. Podle soudních dokumentů si odpykával šestnáctiletý trest poté, co byl odsouzen jako nájemný vrah. Podle zpráv z tisku Bodenkov v roce 2016 zavraždil ve městě Kirovo-Čepetsk místního realitního makléře brokovnicí s upilovanou hlavní za finanční odměnu 400 000 rublů (5720 dolarů).
Na náhrobku je uvedeno, že Bodenkov zemřel 27. listopadu 2022. Neuvádí se na něm, kde.
Jiný vězeň, 40letý Viktor Deško, byl podle soudních dokumentů a zpráv místních médií v roce 2021 odsouzen na 10 let za vraždu. Při opilecké hádce o peníze v lesích nedaleko hornického města Šachty, poblíž hranic s Donbasem, podřízl hrdlo ženě. Soudní dokumenty popisují Deška jako „agresivní osobu se sklony k nezřízenému pití alkoholu“. V době vraždy byl v podmínce po předčasném propuštění. Předtím si odseděl tři a půl roku za napadení se smrtící zbraní.
U Bodenkova a Deška se celá jména a data narození na náhrobcích shodovala s jejich profily na sociálních sítích a s údaji v soudních záznamech. Agentuře Reuters se nepodařilo kontaktovat přátele ani rodinu obou mužů a jejich právníci neodpověděli na žádost o komentář.
Teprve 23letého Vjačeslava Kočase odsoudil petrohradský soud v roce 2020 k 18 letům vězení za vraždu a ozbrojenou loupež. Podle spisu vtrhl spolu s dalším mužem v opilosti do bytu svého známého. Dotyčného člověka a další oběť ženského pohlaví zmlátil do bezvědomí, přičemž použil žehličku a kovový věšák na šaty. Poté Kočas zapálil kus oblečení a hodil ho na ležícího muže.
Oheň zničil velkou část bytu a muž svým zraněním o dva dny později podlehl.
Na fotografiích ze sociálních sítí vystupuje Kočasův dětský obličejík. Na některých objímá neznámou mladou ženu. Na jeho profilu na ruské obdobě Facebooku, VKontakte, se nyní píše: „Zabit v Donbasu.“ Kočasův náhrobek v Bakinské uvádí datum úmrtí 21. července, tedy krátce po jeho 25. narozeninách a hned v prvních dnech ruského tažení na Bachmut.
Jeho právník Stěpan Akimov popsal svého bývalého klienta jako „docela obyčejného kluka“, který byl podle něj nespravedlivě odsouzen. Naposledy o Kočasovi slyšel, když mu poslal esemesku po neúspěšném odvolání, v níž svému advokátovi poděkoval za poskytnutou pomoc.
Akimov se teprve od agentury Reuters dozvěděl, že se jeho bývalý klient připojil k Wagnerovi. „Dovedu si představit, že vzhledem k délce trestu a tomu, jak byl mladý, mu to připadalo jako cesta na svobodu,“ míní Akimov. „Když má vězeň dvouciferný trest, tady mu nabízejí propuštění za šest měsíců. Vjačeslav si zřejmě myslel, že právě tato nabídka je jeho východisko.“
Agentuře Reuters se nepodařilo spojit s Kočasovou rodinou.
V přepočtu na obyvatele má Rusko jeden z největších počtů vězňů na světě. Mark Galeotti, autor knihy o ruské kriminální a vězeňské kultuře, říká, že Wagnerova potenciální přitažlivost pro vězně je širší než jen možnost podívat se dříve na svobodu. Služba u Wagnera podle něj nabízí hrdost a smysl života odsouzeným, kteří mají po propuštění jen malé vyhlídky na lepší život, lidem, kteří strávili čas ve vězeňské kultuře prodchnuté „velmi silným nacionalistickým nádechem“.
„Ano, dá vám to šanci dostat se z vězení, ale také vám to dává šanci někým být,“ míní Galeotti. „Je to způsob, jakým Wagner může oslovit lidi, kteří jsou, nebo se domnívají, že jsou v systému nějakým způsobem marginalizovaní, outsideři, poražení, a dává jim naději stát se vítězi.“
Přinejmenším jeden z mužů pohřbených na Bakinské před svými blízkými tajil svůj trestní rejstřík a pobyt ve vězení. Více než pět let poté, co se provdala a opustila rodné město Luhansk na východě Ukrajiny, se Svitlana Holyková domnívala, že její bratr Jurij Daniljuk pracuje někde na dalekém severu Ruska. Oba sourozenci narozeni na Ukrajině měli jen málo žijících příbuzných a od doby, co se jejich rodného města v roce 2014 zmocnili proruští separatisté, spolu mluvili jen zřídka.
Svitlana věděla pouze to, že její bratr jezdí za prací do 800 kilometrů vzdáleného ruského pohraničního města Brjansk. Zatímco se však Svitlana zabydlovala v ukrajinském Dnipru, Jurij se na sociálních sítích hlásil k proruským skupinám podporujícím donbaské separatisty.
V roce 2016, asi po roce a půl bez kontaktu, napsal své sestře, že se přestěhoval na ruský arktický sever. Podle ní byly jeho zprávy krátké a o svém životě toho prozradil jen málo.
„Tušila jsem tehdy, že se něco stalo, že by mohl mít nějaké potíže, o kterých z nějakého důvodu nechtěl nebo nemohl mluvit,“ řekla ukrajinsky v telefonickém hovoru z Dnipra. Město je hlavním logistickým centrem ukrajinské armády bojující v Donbasu a stálým cílem ruských raket.
Blízký přítel Jurije Daniljuka hovořil s agenturou Reuters pod podmínkou anonymity. Uvedl, že Jurij lhal své sestře, kterou hluboce miloval, aby ji zprávou o svém uvěznění nerozrušil.
Ve skutečnosti byl v roce 2016 odsouzen k devíti letům a osmi měsícům vězení za drogy. Oba muži byli společně v kolonii č. 6 v Krasnodarském kraji.
Jeho přítel uvedl, že s Jurijem naposledy mluvil v září 2022 a že se ještě tentýž měsíc od ostatních vězňů dozvěděl, že se Jurij připojil k Wagnerovi. Olga Romanovová, aktivistka za práva vězňů z organizace Rusko za mřížemi, řekla agentuře Reuters, že Jevgenij Prigožin navštívil Jurijovu trestaneckou kolonii celkem dvakrát, přičemž v obou případech verboval vězně.
Agentura Reuters nemohla tyto návštěvy nezávisle ověřit.
Přítel dále uvedl, že během pobytu ve vězení se Jurij dostal do skupiny vězňů, kteří z principu odmítají spolupracovat s vězeňskými orgány. To však znamenalo, že Jurij ztratil šanci na předčasné propuštění za dobré chování. Podle něj bylo Jurijovo rozhodnutí přidat se k Wagnerovi motivováno vědomím, že jinak by si pravděpodobně odpykal svůj trest v plné výši.
Podle svého hrobu Jurij Daniljuk zemřel 30. listopadu 2022. Bylo mu 28 let.
Daniljukova sestra Svitlana uvedla, že o bratrově trestu, službě u Wagnera a smrti během ruské války proti rodné zemi nic nevěděla, dokud ji nekontaktovali novináři Reuters.
„To, že Jurij zemřel, jsem se dozvěděla od vás. Několikrát jsem četla zprávu, kterou jste mi poslali. Nějak jsem tomu pořád nemohla uvěřit,“ svěřila se.
Vězněný přítel vzpomínal na Jurije jako na zarytého patriota rodného Donbasu s vášní pro auta. „Za všechno může to, že nechtěl spolupracovat s vězeňskou správou,“ řekl.
„Kdyby souhlasil, byl by naživu. Ale on to odmítl. Blázen no.“
Autoři:
Felix Light, Filipp Lebedev a Reande Levinson / Reuters
Překlad:
Lucie Sulovská
Pokud se vám články Lucie líbí, můžete jí poslat malý příspěvek na kávu:
https://www.buymeacoffee.com/lsulovska9F
Lucie Sulovská | Jevgenij Prigožin: Z olympijské naděje warlordem. Část první
Jevgenij Prigožin se narodil 1. června 1961 v Leningradě v rodině se židovskými kořeny. Matka Violetta Kirovna pracovala jako lékařka na infekčním oddělení leningradské nemocnice a učila na Lékařské akademii postgraduálního vzdělávání. Křestní jméno Jevgenij dostal po svém dědečkovi, vojenském důstojníkovi a několikrát vyznamenaném hrdinovi Velké vlastenecké války.
Lucie Sulovská | Jevgenij Prigožin: Z olympijské naděje warlordem. Část druhá
„I ve vězení pořád toužil něčím být,“ vypráví Prigožinův spoluvězeň Roman Jevgenjevič. „Jednou měl na návštěvě svou mámu a pak jsme se potkali v kantýně. ‚Brácho, tam venku se dějou věci!‘ zahlaholil. ‚Došlo máslo?‘ opáčil jsem sarkasticky. ‚Kdepak, objevil se AIDS!‘ A začal mi vysvětlovat, co je to AIDS. Jeho matka je lékařka, takže mi to všechno podrobně a nadšeně vyprávěl, kreslil kuličkovým perem na papír nějaké molekuly a já jsem poslouchal a dělal, že rozumím. Potom si začal shánět učebnice mikrobiologie a horlivě si v nich četl a říkal: ‚Až budu venku, vystuduju medicínu a najdu lék na AIDS.‘ Myslím, že mluvil o nějakém hořčíku. Dělali jsme si z něj legraci, ale pravdou je, že když měl v hlavě nějaký cíl, nebyl nikdo, kdo by ho dokázal zastavit.“
Voxpot | „Obsluhoval jsem vládce Kremlu.“ Cesta nadwagnerovce Prigožina od hromad párků k hromadám mrtvol
Zakladatel a sponzor wagnerovců Jevgenij Prigožin patří v současnosti mezi nejvýraznější tváře války na Ukrajině. V posledním měsíci na sebe strhnul pozornost zejména vítězstvím v doněckém Soledaru. Jeho pozoruhodnou životní dráhu zmapovala Eva Čeplová.
Ruská norma pro zacházení s vězni i obyvateli dobytých území
Protože skutečnost je taková, že mučení je v ruské armádě i žoldnéřských skupinách nejenom tolerovaná, ale naprosto institucionalizovaná záležitost. Která je typicky ruským způsobem na jedné straně oficiálně popírána, ale na druhé klidně veřejně připouštěna. Během pár minut na Google bez problémů zjistíte mimo jiné:
„Lidé jsou kolem něj podělaní strachy. Ale je to strach bez respektu. K Putinovi nemají respekt už dva nebo tři roky,“ řekl Meduze zdroj blízký ruské vládě. Dva další zdroje blízké vládě a jeden zdroj blízký Kremlu podali podobná svědectví.
Podcast by Pepik Hipik 