Špion vypovídá II – Jasná zpráva o konci jednoho světa

Recenze knihy Špion vypovídá II, Slovenská redakce RFE/RL, vysíláno 16. 7. 2000.


Špión vypovídá II

Jméno dlouholetého pracovníka komunistické Státní bezpečnosti Josefa Frolíka, kterému se v roce 1969 podařil útěk na Západ, je u nás díky jeho obsáhlým a unikátním pamětem dobře známé.

Jeho vzpomínková kniha Špión vypovídá byla publikována nejprve anglicky a od roku 1979 čtyřikrát česky, pokaždé ovšem v zahraničí. Teprve v roce 1990 vyšla v masovém nákladu i u nás. Obsahovala řadu otřesných informací, svědectví a příběhů ze zákulisí Státní bezpečnosti, jejích zahraničních a domácích aktivit, a komunistického režimu vůbec. K některým pasážím ovšem zazněly výhrady v tom smyslu, že Frolík píše i o akcích, na nichž se osobně nepodílel a pouze o nich slyšel.

Publikace Špión vypovídá II, s podtitulem Jasná zpráva o konci jednoho světa, je však dosti odlišně strukturovaným textem. Obsahuje Frolíkovu výpověď výpověď před Senátem Spojených států ze dne 18. listopadu 1975. Jsou zde jen drobné nepřesnosti způsobené zřejmě jednak tím, že Frolík byl v době výpovědi již téměř šest a půl roku v zahraničí a například méně podstatná jména si už docela přesně nepamatoval a jednak tím, že to prostě nebyl žádný intelektuál, ale zpravodajský důstojník. Snad jen zamrzí, že editoři českého vydání Přemysl Vachalovský a John Bok neopatřili tyto omyly příslušnými poznámkami.

Text knihy je překladem z anglického originálu, jehož zmenšené faksimile kniha rovněž obsahuje. Původní vydání umožnila skutečnost, o které píší editoři v předmluvě: „Toto svědectví bylo rozhodnutím legislativního výboru Senátu Spojených států po dvou měsících odtajněno, vydáno tiskem a zpřístupněno veřejnosti.“ Jde o přepis magnetofonového záznamu včetně doplňujících otázek přítomných senátorů a několika přizvaných odborníků. Povzdech budí jen dvojí vypnutí nahrávání: v samotném úvodu, kdy byla mezi přítomnými zřejmě dohadována „pravidla hry“ a v okamžiku, kdy při diskusi došlo k otevření velmi zajímavé otázky „úpravy výkresů“ jistého západního bojového letadla komunistickým agentem. Stroje podle nich postavené pak díky těmto změnám padaly tak často, že se jim přezdívalo létající rakve.

Ve Frolíkově vystoupení zazněl podrobný systémový přehled struktury a fungování Státní bezpečnosti doma i v zahraničí v 50. a 60. letech. Vedle toho pak i popis několika zpravodajských operací a také řada velmi zajímavých jmen v ještě zajímavějších souvislostech. Velká část výpovědi je přitom zcela přirozeně věnována prostředí Spojených států, jinak hlavního zahraničního zájmového objektu naší rozvědky. Je např. velmi pozoruhodné, že se StB velmi intenzivně zajímala o současného amerického prezidentského kandidáta Zelených Ralpha Nadera, jeho někdejší spolupracovníky a jím inspirované hnutí na ochranu spotřebitele, které si v USA během 60. a 70. let postupně vydobylo velmi silnou pozici.

Bez zajímavosti není ani Frolíkova charakteristika levicových radikálů ve Spojených státech: „Odsuzovali zkorumpované režimy ve Vietnamu a Kambodži, strachovali se o svobodu tisku v oněch zemích, ale nyní, když už v obou zemích o svobodě tisku nemůže být řeč a probíhají tam středověké masakry a genocida, se raději účastní konferencí o postavení prostitutek a rozčilují se, že vládní úředníci mají nějaké svazky s jejich jmény, jež obsahují jejich vlastní novinové články a televizní záběry.“

Kniha je doplněna přetiskem autorovy předmluvy k původním pamětem, fotografiemi důstojníků StB, které Frolík při slyšení identifikoval a stručným životopisem. Jeho poslední věta jakoby charakterizovala autora i jeho řemeslo lépe, než obšírné analýzy: „Podle nám dnes dostupných informací žije Josef Frolík se změněnou identitou někde na území USA.“ České slovníky – s výjimkou Encyklopedie špionáže, kde datum úmrtí není uvedeno – ve kterých je zpracováno Frolíkovo heslo, uvádějí totiž jako den jeho smrti 11. květen 1989.

Pavel Hlavatý

ČRO VLTAVA, 15. 11. 2000

Rádio Svobodná Evropa (RFE, Radio Free Europe) zahájilo svou misi 4. července 1950, kdy poprvé odvysílalo zprávu, jejímž cílem bylo poskytovat necenzurované zprávy a informace lidem, kterým bylo odepřeno právo na přístup ke svobodnému tisku. Toto první rozhlasové vysílání bylo určeno posluchačům za „železnou oponou“ v komunistickém Československu. Do konce roku 1954 RFE a její ruskojazyčný protějšek Rádio Svoboda (RL, Radio Liberty) sloužily jako náhradní nebo „náhradní“ média v 25 jazycích v celé východní Evropě a Sovětském svazu.

Sloučením se RFE/RL v roce 1994 rozšířila na západní Balkán a během následujících 15 let do Afghánistánu, Íránu, Iráku a pákistánských kmenových oblastí hovořících paštunským jazykem s cílem poskytovat kromě státem kontrolovaného zpravodajství také alternativu k extremistické propagandě. V letech 2019 a 2020 opět rozšířila svou působnost na digitálních platformách do Bulharska, Rumunska a Maďarska s cílem řešit hrozby, které pro nejnovější evropské demokracie představují dezinformace a klesající pluralita médií.

RFE ve svém prvním vysílání slíbila svým posluchačům, že bude sloužit jako „stálý a spolehlivý zdroj informací“. Po sedmdesáti letech její poslání pokračuje.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s