Král Slunce a dvacet milionů Francouzů

Ukázka z knihy Předěly staletí: české a světové dějiny v horizontech věků.

Halasné vítání roku 2000, třebaže vědci mnohokrát ubezpečovali, že se ještě nejedná o začátek nového milénia, znovu upoutalo pozornost na události spjaté se změnami staletí, které v právě uplývajícím tisíciletí mnohokrát ovlivnila další směřování světových i českých dějin. Například první křížová výprava, objevení Ameriky, vrcholná renesance, rudolfinské období, Velká francouzská revoluce či Dreyfusův proces, nejnověji pak masové šíření počítačové techniky a globalizace. Všechny tyto události přiblížil úspěšný seriál časopisu Reflex nazvaný Horizont. „Předěly staletí“ jsou jeho knižní podobou.


Ukázka z textu knihy a kapitoly Král Slunce a dvacet milionů Francouzů: Zajisté, evropské dějiny druhé poloviny sedmnácté století lze nějak označit i bez zmínky o králi Slunce, ale Ludvík čtrnáctý přece jen zosobňuje tuto epochu víc než kdo jiný. Francie se po třicetileté válce stala hegemonem evropských dějin a Francie, to byl tehdy především její král, Ludvík čtrnáctý z dynastie bourbonské, který si rád nechal říkat král Slunce. Není divu, že většina Francouzů ho považuje za jednoho z největších vladařů v dějinách své země, dokonce za většího, než byl masový vrah z Korsiky. Ve druhé polovině sedmnáctého století nebylo v západoevropsky civilizovaném světě snad nikoho, kdo by Ludvíkovi titul nejmocnějšího krále upíral, ostatně jeho sláva pronikla až k asijským „barbarům“.

K Ludvíkově slávě ovšem přispěla i pro Francii příznivá mezinárodní situace. Anglie jako konkurent připadala do úvahy jen částečně. Jednak se tradičně kochala svou „nádhernou izolací“ za druhé si prožívala restauraci Stuartovců, restauraci komickou, jako právě restaurace bývají, a za třetí začínala cílit ke své „ctihodné revoluci“ (z roku 1688).

Žádnou konkurenci nepředstavovalo ani Španělsko, byť tomu bylo jen pár desítek let, co svět neznal stát mocnější. Úpadek Španělska vzbuzoval úžas svou beznadějnou rychlostí, navíc od degenerovaného krále Karla druhého se spása, kterou ostatně mohl být jen zázrak, nedala čekat, jakkoliv katolík byl vrcholový. A tak největšího soupeře Ludvík čtrnáctý měl v císaři Svaté říše římské národa německého a vladaři domu rakouského Leopoldovi prvnímu Habsburském. Byl to soupeř takřka osudový, protože oba panovníci se sobě podobali nejen ctižádostí stát se „prvním na světě“ ale jakožto bratranci a švagři byli dost úzce spřízněni. Jejich matky byly dcery španělského krále Filipa třetího čili sestry a oba se oženili zase se sestrami, totiž dcerami Filipa čtvrtého. Zároveň oba paralelně vládli kromobyčejně dlouho, Leopold první 47 let ( 1658-1705), Ludvík čtrnáctý dokonce 72 let ( 1643-1715). Vnitropolitická i mezinárodněpolitická pozice římského císaře a českého krále ovšem byla podstatně těžší. Vládl mnohonárodnostnímu státu, a tak musel čelit všem svízelům, které mnohonárodnostní stát má ve vínku, a navíc stále ještě hrozilo turecké nebezpečí, ba v roce 1683 v obležení Vídně vrcholilo.

O autorovi

Jan P. Kučera (* 9. února 1948 Olomouc) je český historik s profilací na dějiny kultury, náboženství a politického myšlení, v letech 1986–2000 operní dramaturg Národního divadla, později Státní opery Praha. Od roku 1990 přednáší na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Také je překladatelem libret a odborné literatury.

Základní a střední školu navštěvoval v Modřanech u Prahy. Od roku 1966 byl posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval obory historie a ukrajinština (po roce vyměnil katedru ukrajinistiky za katedru filozofie), jako vedlejší obor studoval hudební vědu. Absolvoval v roce 1970, rigorózum složil následujícího roku. Od roku 1972 pracoval sedm let v Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd v oddělení starších českých dějin, poté jako knihovník ve Státní technické knihovně. V období 1986–2000 byl operním dramaturgem Národního divadla, od roku 1992 Státní opery Praha. V roce 1990 spoluobnovil časopis Dějiny a současnost a úzce spolupracoval na historiografické produkci nakladatelství Paseka. Od roku 1990 přednáší na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK. V roce 2001 se na Karlově univerzitě habilitoval v oboru moderní dějiny.


, ,

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s