Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Kniha Ach jo, to by se policistovi stávat nemělo, autora Svatopluka Dubského, je vyprávěním obyčejného chlapa a policajta o tom, jak se rozhodl být policistou, co ho tam přivedlo a kde skončil. S parťákem Standou řeší neúnavně zločiny i administrativu a spolu s dalšími přáteli degustují ve volných chvílích kvalitní whiskey a válčí se svými rodinami stejně neúnavně jako v ulicích města s narušiteli pořádku.
Kdo by nemiloval prázdniny u babičky a dědečka, zvláště když měl to štěstí, že bydleli na kraji města, v krásném domě a byli jako vystřižení z pohádkové knížky.
Kniha již staršího vydání, která má ovšem mnoho co říct i dnes. Chladné a vraždící stroje, létající vesmírem a velmi vynalézavé v ničení lidských životů a proti nim podstata jejich nenávisti, cíl jejich nikdy nekončícího úkolu. Lidé a jejich duše.
Kniha vzpomínek na dobu, na kterou by se nejraději zapomnělo. Právě knihy jako je tato tomu díkybohu úspěšně zabraňují. Vyprávění formou vzpomínek chlapce od nejranějšího dětství až po dospívání je mnohdy úsměvné, ale častěji z něj mrazí, protože právě děti si jen málokdy uvědomí celý význam toho, co se kolem nich děje. V tom je síla i tohoto příběhu. V naději, lidskosti i dlouhé cestě na jejímž konci má čekat rozhřešení. Otázkou zůstává, zda je možné jej získat…
Ilusie, s podtitulem Harfeníci severu, jsou prvním dílem z chystané osmidílné fantasy ságy s prvky finského národního eposu. Jakkoliv to zní složitě, je to hlavně krásný příběh jednoho království a jeho provincie, která náhle čelí dlouho tušené hrozbě. A je to právě princezna Ilusie, která se vydává mnohými vysmívanému Severu na pomoc. Spolu se skupinou tvrdých severských bojovníků a jejich stále ostře naladěnými harfami se musí postavit hrozbě, která přerůstá hranice království.
Sci-fi horor Ledové peklo autora Johna W. Campbella je prodlouženou předlohou kultovního hororu Věc z roku 1982. Příběh skupiny vědců zkoumající jevy v Antarktidě, kteří náhodou naleznou věky zmrzlého mimozemského tvora, zní zpočátku prostě. Jakmile však nevědomky přivedou tvora zpět k životu, začnou se dít na místě odříznutém od civilizace příšerné Věci. Muži si náhle nejsou jisti, kdo je kým a zda přítel po jejich boku není již jen kopií sebe sama, pohlcenou odporným netvorem. A čas všech se pomalu krátí…
Žánry fantasy, sci-fi a hororu jsou stále velkým lákadlem pro mnoho čtenářů. Tajemná monstra i nečekaná překvapení v temném lese, jeskyních i na vrcholcích hor neustále dráždí naši fantazii. Hrůzy v Michiganu jsou na pomezí všech uvedených žánrů, kdy autor do reálného světa umístil nezvyklý fenomén a nechal jej vyrůst mezi temnými hvozdy a přerůst lidem přes hlavu. Pokud ji ještě mají na krku. Hrůzy v Michiganu jsou rozhodně zajímavým čtením, byť není pro nejcitlivější povahy, v rámci knižního trhu se rozhodně jedná o velmi zajímavý počin.
Dopisy Klaunovi autorky Jane Andělky Naihai jsou korespondenčním příběhem o životě na necelé planetě Cirk, které vypráví postava pojmenovaná Anděl. A tento Anděl skutečně andělem je, protože její hlavní náplní je pomáhat ostatním obyvatelům malé planetky v jejich trablích. Ty naštěstí nejsou zase tak závažné, i když jim se zdá, že se jim z toho zhroutí svět, Anděl vždy najde řešení. A neopomene o tom napsat svému příteli, Klaunovi, po kterém se jí nesmírně stýská.
Příběh psaný z pohledu dvou osob v několika časových rovinách je hrůzným vhledem do života dospívajících lidí, kteří si dokáží během několika chvil vytvořit vzájemně ze života pekelnou výheň jen pro něčí pobavení. Prchavé, zbytečné, a když se jim podaří překročit tu tenkou linii života a smrti, náhle nikdo nic neví. Náhle se nic nemělo stát. Kniha není náročná jako celek, ale čtenáři mající doma už nějakého toho potomka dá zabrat nepříjemnými asociacemi hlodajícími v mysli. Protože Amelia byla vždy hodné dítě. Jednoho se však rozhodla překročit svůj stín a už jí nikdy nebylo souzeno se vrátit…
Poloprázdno je tenká básnická sbírka nemnoha slov, ovšem mnoha zásahů. Autor v krátkých básních vyjadřuje všední dny i běžné věci takovým způsobem, že odraz v jeho slovech je najednou tak křišťálově čistý, že si čtenář jen může říct: „Jak to, že to nevidím, když to mám denně před očima?!“
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka