Prázdniny u babičky

Kdo by nemiloval prázdniny u babičky a dědečka, zvláště když měl to štěstí, že bydleli na kraji města, v krásném domě a byli jako vystřižení z pohádkové knížky.


Venku svítí slunce, blíží se devadesátá léta a na kraji Olomouce, poblíž řeky Moravy, je zkrátka nádherně.

Tak to prožívají i tři děvčata, sestřenice Magda a Zuzka Třebovické a Zuzčina kamarádka Hanka. Prázdniny sice trochu kalí spory se strýcem Petrem, jeho ženou Drahou a navíc jejich půlroční synek Lukášek je všechno, jenom ne klidným a tichým miminkem. Ale přežít se to dá.

Však je krásné léto, co více si přát.

Stačila minuta. Minuta, a celá rodina, celé léto i zbytek životů, jsou na kusy.

Děvčatům skončilo dětství, rodina Třebovických se rozpadla na ostré střepy, které zraňují i po letech.

A právě po 25 letech od příšerné události na dvoře Třebovických, od té příšerné vraždy malého dítěte, přichází již dospělá Hana a její manžel za policejní komisařkou Marií Výrovou. Hana byla totiž v době vraždy na verandě nad dvorem. Něco viděla. A i když jí totalitní policisté nevěřili, ona po 20 letech terapií již dokáže přesněji formulovat, co viděla. Nebo spíše koho.

A jejím přáním není nic jiného, než aby právě komisařka Výrová pomohla najít otřesného vraha a očistila jméno nebohé matky, která v jeden přišla o dítě, svůj dosavadní život i rozum.

Komisařka i po prvotních pochybnostech bere případ do svých rukou a i přes byrokratické překážky „těch nahoře,“ se pouští do pátrání proti proudu času.

Na rovinu, je to dost dobré. Líbí se mi, že se to neodehrává v Praze, ale v Olomouci, líbí se mi vykreslení zahrad, vilových čtvrtí, líbí se mi chytré prolínání minulosti a přítomnosti, návratů ve vzpomínkách zúčastněných a pomalém skládání mozaiky obrazu jedné rodiny, který není ani lichotivý a už vůbec ne idylický.

Třebovické rozemlela nejen daň doby a její ideologický rámec, spory o peníze a tvrdohlavost jejích členů. Smrt kojence byla posledním hřebíčkem do rakve umírající rodinné pospolitosti.

Ve vší té špíně se musí komisařka Výrová brodit, aby se dostala k samému jádru věci, k osudu nebohé ženy, která se vdala za jednoho z členů Třebovického klanu a pak přišla o všechno. A že to není snadný úkol.

I tak se komisařce povede heroický výkon a povede se jí za menší či větší ochoty zbývajících členů rozbité rodiny dát dohromady všechna fakta.

Ta bohužel dokazují, že to nebylo tak špatné, jak všichni mysleli, bylo to totiž mnohem horší…

Ještě není konec je detektivní příběh z prostředí, které z dětství zná většina z nás a nikoho by nikdy nenapadlo, že by se mohlo něco takového stát. Děsivost děje tkví v jeho uvěřitelnosti, není problém si příběh zasadit na zahradu sousedů.

Knihu mohu doporučit každému, kdo zrovna nemá chuť na potoky krve mezi stránkami, ale chce si jen zapřemýšlet ve známém prostředí a zavzpomínat si i na to, jaké to bylo „za totáče.“ Mladší jako já si alespoň uvědomí, že ani tenkrát nebyl život snadný, právě naopak. Pro nesmysly byly potlačeny věci velkého významu i celé lidské osudy.



Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s