Dopisy Klaunovi autorky Jane Andělky Naihai jsou korespondenčním příběhem o životě na necelé planetě Cirk, které vypráví postava pojmenovaná Anděl. A tento Anděl skutečně andělem je, protože její hlavní náplní je pomáhat ostatním obyvatelům malé planetky v jejich trablích. Ty naštěstí nejsou zase tak závažné, i když jim se zdá, že se jim z toho zhroutí svět, Anděl vždy najde řešení. A neopomene o tom napsat svému příteli, Klaunovi, po kterém se jí nesmírně stýská.
Byla nebyla planeta Cirk, která sice nebyla úplně celá, ale její obyvatelé byli celí až dost. Na této planetě bylo všechno trochu jinak, než známe, ale i tak byli, a věřím, že stále jsou, všichni její obyvatelé spokojení. A že jsou to nějací obyvatelé!
Víly, trpaslíci, kočky, draci i ptákovice s velkým poprsím. Říše rostlin však nezůstává pozadu a i zdejší rostlinstvo a stromstvo je trochu jiné, než jak jsme zvyklí a je důležité vědět, že se na zdejších stromech dají nalézt popadané hvězdy a ty chutnají jako polárkový dort.
Jenže to všechno musí jít náhle stranou, když začnou trable s láskou a najednou je nutné řešit mnoho problémů, třeba kolem zařizování svateb, to by se pak jeden z toho zvencnul.
A do toho musí ten drak pořád škytat!
Dopisy Klaunovi jsou útlá knížka a mě se ji podařilo přečíst opravdu za chvíli. Ráda bych řekla za den, ale ten den byl naplněný mnoha dalšími činnostmi a přestávky mezi nimi se mi povedlo strávit na planetě Cirk. Jak již napovídá název, jedná se o příběh psaný formou korespondence příteli. Jednotlivé listy píše vypravěčka příběhu, Anděl, a mezi jejími řádky se otevírá svět fantazie a možného i nemožného.
Nechci prozrazovat ústřední příběh, protože knížečka zase tolik dalších dějových rovin nenabízí. Prozradit však mohu, že všechno spíská láska. A přesně kolem té se točí život na Cirku, ta vede kroky jeho nezvyklých obyvatel a s cílem pomoci kráčí Anděl přes mnoho překážek ve fascinujícím světě jedné necelé planety.
Nic tam není, jak známe tady. Autorka vede čtenáře neuvěřitelným světem s takovou samozřejmostí, že po chvíli čtení nemáte problém považovat Očokolice nebo Totemníky za naprosto běžná stvoření. Každý takový tvor je několika větami vysvětlen tak samozřejmě, jako by bylo běžné jej potkávat na každém kroku. I když, proč by to vlastně nemuselo být možné?
Protože v Andělově světě je možné úplně všechno. Její putování světem v touze pomoci druhým a každý vzkaz Klaunovi má více rovin. Na první pohled můžeme vidět svět zázraků a jeho obyvatel, kteří bydlí v dýni, kremroli nebo vypadají jako zašoupnutý šuplík. Na tu druhou je to svět plný asociací a myšlenek propojený s tím naším. Nalezneme zde obětování, přátelství, lásku i nesmírný stesk po Klaunovi, pro něj určené dopisy příběh vypráví. Postavy se obrací nejen k sobě, ale v drobných poznámkách i ke čtenáři a tahle pohádka má náhle šanci stát se skutečnou.
Rozhovory postav jsou vtipné, nevážné a v mnohých Andělových rozčarováních má čtenář velkou šanci se poznat a vedlejší postavy bez problémů zapadnou na osoby kolem čtenáře samotného. Například postavička opelichaného supa s holým zadkem je vyloženým kandidátem na hromadné přirovnání, jakkoliv je tvor v knížečce nezákeřný. A takto můžete Cirkem putovat a potkat tam mnoho svých známých.
Je to lehké čtení. Snadné a přitom ne plytké. Nejbližší přirovnání jsem našla ve slavném Malém Princi, který byť psaný jinou formou a s jistou vážností, která na Cirku chybí, také putoval planetami se svými vlastními zákonitostmi a obyvateli. Na první pohled pohádka, ale jak jsme rostli, najednou jsme poznali, že to není pohádkový příběh pro třetí třídu, ale něco mnohem víc. Dopisy Klaunovi k tomuto směřují také. I když se může planetka s potřeštěnými obyvateli zdát praštěná, skrývá se za ní více vážnosti, než erotomanské menu čarodějky Fulimíny připouští.
Zdá se to vše být příběhem jednoho nitra. A každý v sobě můžeme mít draky, víly, trpaslíky i jiné zajímavé obyvatele. Stačí se jen zastavit a chvíli naslouchat. A třeba v tom nitru někdo chybí.
Co tak mu napsat dopis…?
Podcast by Pepik Hipik 