Kniha podle filmu aneb tenký led pohledu na legendu sci-fi

Vesmírná Odyssea je pojmem už po desetiletí a odkazy na ni stále žijí a jsou přítomny kolem nás, byť mnoho z nás si to ani neuvědomuje.

Kniha, která vznikla až po filmu, je odkazem na nesmírnou fascinaci technickým pokrokem a hledění s nadějí do budoucna, dnes by však už neměla šanci uspět. Je důležité respektovat, že kniha byla napsaná pro jinou dobu, celkovou atmosféru společnosti a pro pevnou víru, že stačí jen málo a jako lidstvo budeme mnohem dále. Ideje se vytratily a zůstal jen suchý příběh o až příliš dokonalých vědcích, kteří jsou na své misi za poznáním daleko větším, než jaké lze omezenou lidskou myslí vůbec chápat. Nicméně i tak soudím, že není od věci se s příběhem seznámit a pochopit tak zákonitosti, které jsou spjaty s tímto žánrem a minimálně pochopíte více fórů a narážek v parodických seriálech.

Další

Návrat vlka do přírody na příkladu Yellowstonského národního parku

V roce 1995 bylo v Yellowstonském národním parku vypuštěno 14 vlků.

Nikdo nečekal, jaký zázrak vlci přinesou. Začalo to tím, že vlci lovili jeleny, což sice vedlo k rychlému poklesu populace jelenů, ale přítomnost vlků také způsobila, že se jeleni začali vyhýbat těm částem parku, kde byli snadnou kořistí a díky nepřítomnosti jelenů se tyto části začaly obnovovat. Začaly vzkvétat lesy osik a vrb.

Tehdy se začaly dít i další zajímavé věci. Se stromy a keři přibývalo bobulí a brouků. Jakmile se tak stalo, začaly se sem stěhovat různé druhy ptáků.

Další

Příroda si se škodlivým přízemním ozonem poradí i za extrémního sucha

Stromy pohlcují a účinně odstraňují přízemní ozon z ovzduší, čímž zlepšují jeho kvalitu, nicméně za suchých podmínek ho přijímají méně. Výzkum vědců z CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ale ukázal, že i v období extrémního sucha v roce 2018 se množství odstraněného ozonu nezvýšilo a zlikvidovaly ho jiné procesy. Experti to považují za dobrou zprávu.

Další

La Grotte Chauvet (pravěká Chauvetova jeskyně)

Navečer 18. prosince 1994, poprvé po dvaceti tisíciletích vstoupil člověk do jedné z nejskvěleji vyzdobených jeskyní světa, – do jeskyně Chauvet. Byla objevena v soutěsce řeky Ardéche (fr. Les Gorges de l´Ardéche). V náhorní plošině Dolního Vivaré (fr. Bas Vivarais) vyhloubily vody řeky Ardéche, v délce více nežli třiceti kilometrů, kaňon o hloubce sto až dvě stovky metrů. Vstup do jeskyně Chauvet se nalézá v blízkosti pozoruhodného, přírodou vytvořeného, skalního oblouku, přemosťujícího vody Ardéche – proslulého Pont d´Arc (pozn. překl.: tento přírodní útvar vznikl pravděpodobně zřícením stropu velké jeskyně, podobně jako podstatně menší tzv. Čertův most na stráni Suchého žlebu v Moravském krasu, zajímavé je, že i zde, v pár set metrů vzdálené Kateřinské jeskyni, byla objevena šachta s množstvím kosterních pozůstatků jeskynních medvědů z období paleolitu).

Další

Jitka Klimešová: Co letos stálo za přečtení?

Loni jsem si na tomto místě dala závazek sledovat více produkci přírodovědeckých knih vydaných v Česku. Toto předsevzetí mě stálo dost místa v knihovně, ale zato jsem mohla zodpovědně přispět do ankety Živy o nejpozoruhodnější přírodovědnou knihu (zde).

Samozřejmě mě potěšilo, že někteří účastníci ankety zmínili moje dílko. Dále mě potěšilo, že jsem se trefila do převládajícího názoru, že za přečtení stojí knihy Pralesy a jezera mladších prvohor. Když uhlí bylo ještě zelené (autoři: S. Opluštil, J. Zajíc, J. Svoboda, Academia) a Planeta Praha. Průvodce nečekaně pestrou přírodou města (J. A. Šturma, O. Sedláček, P. Šípek, D. Storch, Jakost 2022). Obě knihy jsou zajímavé i jako nakladatelské počiny. Ta první je nádherná obrazová publikace, která bude zdobit v knihovně ještě desítky let a pořád bude stát za to v ní listovat. Ta druhá je skromná, brožovaná, vesele napsaná i ilustrovaná a počítá s tím, že ji vyčtete z podoby. Než se tak ovšem stane, očekávám, že vyjde nové doplněné vydání, protože fenomén, který popisuje je měnlivý a bude potřebovat aktualizaci.

Další

Vědecké teorie prožitku Déjà vu

Déjà vu (Wikipedie)

Déjà vu (francouzsky „již viděno“, vyslovováno [deʒa vy], často chybně jako „deža ví“) označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného.

V běžné řeči nebo např. v divadelní kritice může ale znamenat také prostě něco, co „jsme už viděli“, co není originální, původní.

Zdálo se vám někdy povědomé něco, co jste nemohli nikdy prožít? Zažili jste déjà vu? Podle všeho se s ním setkalo až 80 procent zdravých lidí. Proč existuje, ale dlouho nikdo nevěděl. Důležitý krok k vysvětlení jevu teď udělali odborníci z lékařské fakulty a Ceitecu Masarykovy univerzity. Podařilo se jim dokázat, že původ tohoto fenoménu souvisí s velikostí mozkových struktur, které se podílejí na zajištění paměti.

Další

Jak rostliny kolonizovaly pevninu?

Vědci vyřešili sto let starou botanickou záhadu – Jak rostliny kolonizovaly pevninu?

Zkamenělý kmen stromové kapradiny Dernbachia brasiliensis z doby před 250 až 300 miliony let. Vodivé pletivo je zvýrazněné modře.

Zelený svět, jaký známe dnes, by nevznikl bez změn v uspořádání vodivých pletiv, které umožnily rostlinám vyšší vzrůst a rozšíření i mimo ta nejvlhčí prostředí. Jak při kolonizaci pevniny rostlinám pomohly klíčový problém sucha překonat různé varianty tohoto uspořádání, ukázala mezinárodní studie vedená Martinem Boudou z Botanického ústavu AV ČR, která byla publikována v časopise Science. Výsledky studie nejen odpovídají na sto let starou botanickou záhadu, ale mohou mít také praktický dopad na šlechtění rostlin.

Vodivá pletiva zajišťují mimo jiné zásobování nadzemních částí rostlin vodou. Pokud je rostlina vystavena suchu, šíří se vodivým pletivem embolie: vzduchové bubliny, které tok vody nevratně přeruší a navozují smrtící vysychání.

Další

AKTUÁLNÍ PROBLÉMY PRAVDY

Petr Krajáč: AKTUÁLNÍ PROBLÉMY PRAVDY (2017) | Filosofická analýza (kráceno)

Lidé chtějí a potřebují znát pravdu, aby se mohli správně rozhodovat, fungovat a rozvíjet vlastní svobodu, smysluplně směřovat svůj život, touží si navzájem věřit, potřebují překonávat konflikty a řešit různé krizové situace.

Téma pravdy je proto, zdá se stále víc aktuální, je vždy nějak přítomné, prolínající se ideovým i praktickým životem. A pokud si kdo z filosofů klade otázku, čím dnes může nejlépe přispět lidem, svému okolí a konsekventně i sobě samému, nikdy by neměl opominout právě toto stěžejní téma života i filosofie. Výzvy pro epistemologii a noetiku jsou tedy vskutku závažné a veřejnost, alespoň ta, jenž se považuje za vzdělanou, od filosofie právem očekává smysluplný a konstruktivní postoj.

Další