Zábavně a ironicky vypráví Valery Soyfer o tragickém zasahování bolševiků do přírodních věd. Popisuje „seriózní“ teorie o vzniku buněk z nebuněčné hmoty, o tvorbě lidských kostí z červů, o dlouhověkosti dosažené sodovými koupelemi a o dalších mystických „objevech“ mičurinské biologie.
Když dnes zadáte do Wayback Machine adresu webu a vyberete datum, dostanete se do minulosti internetu – k verzím stránek, které už dávno neexistují, změnily se, nebo byly smazány. Zároveň ale rychle zjistíte, že nejde jen o nostalgii: Internet Archive (IA) pro výzkumníky, novináře i běžné uživatele praktická infrastruktura proti „link rot“ (rozpadu odkazů) a ztrátě digitální paměti. IA sám sebe popisuje jako neziskovou digitální knihovnu a dlouhodobě staví svůj smysl na misi „univerzálního přístupu ke všemu vědění“.
Kniha Radical Cartography: How Changing Our Maps Can Change Our World (Viking; Nov. 2025) od Williama Rankina se zabývá tím, jak mapy ovlivňují naše vnímání světa. Autor tvrdí, že tradiční přístup k mapování, který se zaměřuje na objektivitu a přesnost, nám ve skutečnosti neprospívá, protože zjednodušuje složitost reality a posiluje euroamerické pohledy na Svět.
Pořad Hélène Goutany „Ty, které čtou“ veřejnoprávního Radio France mapuje v osmi epizodách cestu čtenářek knih. Zatímco na počátku 19. století nebylo čtení zdaleka samozřejmostí, dnes tvoří čtenářskou obec převážně ženy. Jakou cestu ušly čtenářky a jakým způsobem dnes uplatňují svůj vliv a moc?
Autorka Rahawa Haile ve svém článku na webu Scratch popisuje situaci, kdy se náklady na nové knihy v pevné vazbě staly tak vysoké, že si lidé raději předplácí roční členství u kteréhokoli z kulturních družstev vlastněných zaměstnanci, protože cena ročního předplatného u družstva je nižší než dvě nové knihy zakoupené prostřednictvím serveru Bookshop.org.
Vanishing Culture je alarmující, ale velmi srozumitelná kniha o tom, proč se v digitální době kultura „neukládá sama“ – a proč se nám může ztratit pod rukama rychleji než kdy dřív.
Ivo Skopal dokázal rozehrát zajímavou hru o přežití ve zdánlivě poklidném pohraničním městečku, která i když má být určitou morální dystopií, působí jako popis reality. I když je v knize několik slepých míst a zápletku považuji z několika důvodů za nešťastnou, doporučuji knihu k přečtení, protože každý v ní najde něco jiného. Ať queer téma nebo jen prosté hledání kořenů, je důležité vnímat hrozbu rostoucí z malých náznaků. A to považuji za důležité poselství knihy.
Všechny tváře smrti autora Adama Pýchy patří mezi mysterythrillery. Zájemce o příběh vstoupí do ulic fiktivního Severního Pfalzu, části Prahy s vlastními pravidly. V knize je navíc vystavěna alternativní historie dvacátého století, která naprosto mění pravidla hry. Spolu s pomyslným Pfalzem tak vstoupíte do světa, kde nic nefunguje tak, jak jsme zvyklí a kde za každým rohem může číhat jiná zrůda. Zároveň však máte šanci potkat ty nejlepší z nejlepších a kráčet jejich příběhem. Hrdí lidé Pfalzu si vás získají a dva hlavní hrdinové, Vincent a Samuel, ochrání před hrůzami znamení, nezapomenuté historie a příliš hmatatelného děsu. I když autor mohl dát daleko více péče vysvětlení historie svého světa a návaznosti na jeho reálie, duchařská část příběhu je skvělá. Spolu se zachycením atmosféry periferie, zmaru a stále planoucích nadějí vznikl příběh, který má šanci oslovit každého. I toho, kdo už třeba zapomněl.
Kniha Dva na vraždu autorů Milana Říského a Jana Thomayera mapuje činy, a hlavně zločiny, tří vraždících dvojic. Srozumitelně ukazuje jejich životy, osudy vedoucí do spirály smrti, nešetří detaily dopadení a pak cestu k soudu. Pokud je to možné, dozvíte se také osudy vrahů v dnešních dnech. Zároveň se jedná o práci velmi citlivou k obětem. Kniha nehledá senzace, čtenáře seznamuje s mravenčí prací policie a podává střízlivé svědectví o několika neprominutelných zločinech. Knihu doporučuji nejen fanouškům čtení o skutečných zločinech, ale také každému, kdo rád ocení tvrdou práci proti zlu.