Recenzovat knihu, která existuje jen v online podobě, není dnes zase taková vzácnost. Když pominu svět fanoušků, kteří si vytváří svá vlastní alternativní pokračování milovaných příběhů, tak tu také existují autoři, kteří se rozhodnou knihy mít pouze v elektronické podobě, jelikož tisk se jim zkrátka nevyplatí. A pak existují autoři jako Milada Střítezská, která se rozhodla napsat knihu jako projekt, kdy denně čtenářům napíše kapitolu. Co začalo jako odpor proti světu přehlceným AI břečkou přerostlo v něco většího. V něco, co předčilo očekávání všech.
Knižní série autorky odehrávající se ve fiktivní středověké Ilusii a v dalších královstvích v jejím sousedství není žádnou novinkou. Dělí se do mnoha světů a osudů a vychází z finské kalevaly. Jelikož se tento svět celé ty roky nepřetavil do romantasy polohy ani podobných dnes moderních žánrů, stojí Ilusie trochu mimo hlavní proud zájmu. Autorka však ve svém díle reflektuje současné problémy jak geopolitické, tak sociální, nejedná se proto ani o jednoduché dílo. V knihách Ilusie se dočtete o vyrovnání se s traumatem znásilnění, ztráty dítěte i problému globálního konfliktu před vaším prahem. A jde se mnohem dál. Na první pohled složitá témata jsou zpracována velmi srozumitelně a čtenář tak po chvíli zjistí, že svět, který ho možná snad ani neměl zajímat, jej naprosto pohltil.
Jsem toho příklad. Nemám příliš v oblibě ani fantasy (spíše v tom dnešním pojetí souloží pod trnovým keřem) ani příběhy z období středověku. Jedinou výjimku jsem udělala v případě světů profesora Tolkiena a až po velmi dlouhé době právě u Milady Střítezské. Oba dva mají totiž jedno společné. Jejich příběhy cílí mnohem výše, než se z anotací zdá a vše ostatní jsou kulisy. Není kladen důraz na dřevo, ze kterého je postavená chatrč, ale na starosti, jaké prožívají její obyvatelé. To se táhne celou tvorbou, a právě u Milady Střítezské graduje v její další knize, Syn hvězd.
Tento na první pohled drobný online projekt na platformě Forendors přerostl v něco, co se stalo denním chlebem čtenářů. Královna Navaran v království Ilusie čelí nejenom výzvám politiky a hrozících konfliktů, ale také nadpřirozené minulosti svého rodu. Její manžel je neschopný ničema a ona musí každý den svádět bitvu mezi svým politickým obrazem vládkyně a touhou prostě jen žít. Tento osud se postupem času proplétá s osudem Aleksiho, svébytného hrdiny ze Severu, který v minulých knihách porazil se svými druhy nelidského zločince Svaroga. Dále přelétneme do věznice Ergastulum, kde se lopotí nejtěžší zločinci Ilusie. Osudy mnoha míst se opět střetávají na jednom místě, aby vybojovaly dávnou bitvu.
Jistě bych mohla prozradit více, ale nemohu. Právě ten šok a gradace tvoří z příběhu to, co chcete zažít. Autorka nejenom opět proplétá osudy z již napsaných knih, ale přidává jejich další nástavby. Již ukončené opět přivádí k životu a neváhá náhle zahubit slibně rozjeté postavy. I to dělá knihy Ilusie jedním z nejlepších, co lze na českém trhu najít. Opět nejde o pouhý prožitek něčeho někde, co rychle vyšumí a za chvíli o tom čtenář neví. V Ilusii se jde vždy dál. Vykreslení králové a velmoži se mohu zdát vzdálení, ale vám velice rychle dojde, že tady se jde co nejblíže čtenáři. Doslova až do něj. Postavy jsou hlavně lidmi a takovými jako jsme my. Jejich bolesti vystupují z kapitol knihy a sahají po vás. Šok ze zvratu děje je naprosto autentický.
Co je sympatické je pochopení autorky pro ty, kteří zatím nemají předchozí knihy přečtené. Děj na ně sice upomíná, ale není nutné je detailně znát. Co je potřeba vědět v poznámkách vysvětlí a celkově musím říct, že Milada Střítezská rozhodně netrpí ješitností vlastního díla. Pokud jej neznáte, trpělivě vás povede a nebude vás pohlavkovat změnami v ději bez znalosti knih nepochopitelnými. Soustředí se hlavně na čtenáře, nikdy na odlesk vlastního díla.
Musím upřímně říct, že tato vlastnost autorky je vzácná. Většinou nelze jen tak vzít jakoukoliv knihu rozjeté série a pochopit ji bez znalosti předchozích knih. V Ilusii jde však v první řadě o příběh, emoce a životy postav. A tam není třeba trpět úchylkou vlastního autorského ega, proto je to vždy příjemné čtení. Vybavuji si, že tuto vlastnost má ještě série erotických thrillerů Bohdana Dlouhého, který dokáže své knihy vést podobně. Pokud tedy hledáte knižní série, které lze číst poměrně svobodně a různě se v nich pohybovat, tito dva autoři jsou pro vás ti praví.
Syn hvězd je krásný příklad práce autora, který se rozhodl něco udělat pro své čtenáře a zkusit výzvu, jaká nemá v takové úrovni psaní obdoby. V průběhu měsíce a něco tak v online prostoru vznikla nádherná kniha, plnohodnotná dějem a myšlenkami. Poctivě provázané dějové linie a gradující děj. Proto pokud hledáte čtení “do mobilu” a nechcete přitom obcházet obskurní weby, podívejte se na Forendors Ilusie a užijte si neuvěřitelný příběh královny Navaran a dalších s ní spjatých osudů. Je to poctivá jízda bez úlev mimo svět generativní umělé inteligence.
Bohužel stále vzácnější.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 