Delfín Lucky je malý a slabý proti svým spolužákům, kteří jej nešetří. Najde v sobě však sílu postavit se rozhodnutím dospělých a odhalit příčinu tajemství kolem něj. Spolu se svými přáteli bude čelit nejen temnotě a zlu, ale také nutnosti smíru a tolerance. Příběh o odvaze a cestě mořských tvorů je určen mladším dětem, fungující příběh však trpí neduhy začínajících autorů. Příliš složitá slova, nedětské obraty či myšlenky tlačené na sílu mohou děj zbytečně rozmělnit. Naštěstí autorka dokáže vždy navázat a příběh dovést do zdárného konce. I tak doporučuji odhadnout schopnosti případných malých čtenářů, protože u nás doma u významu slova „propaganda“ ještě nejsme. A právě tyto chvíle působí v jednotlivých kapitolách rozpačitě.
Kniha o delfínu Luckym má charitativní podtext. Vznikla také díky sbírce na crowdfundingové platformě, čímž se přispělo na její vydání. Nejedná se tedy, alespoň zatím, o klasickou knihu, kterou si koupíte v knihkupectví. Pro její získání bylo nutné zapojit se do kampaně. Jeví se to jako informace navíc, ale není.
Autorka je maminkou malé a velmi nemocné holčičky. Knihu napsala jako svůj záchranný kruh v dobách, kdy čelila příšerným zprávám a neuvěřitelné realitě. Ta navíc nadále pokračuje, byť se střípky naděje objevují.
Proto nelze na knihu hledět jako na dílo profesionála, ale jako na pomyslný dar malé holčičce, která si jej jako větší přečte a my máme možnost si příběh přečíst již nyní.
Příběh není složitý a je přiměřeně lineární. Malý delfínek Lucky žije s babičkou a dědou na útesu Sataya v oceánu. Úplně nevyniká, přátele skoro nemá a v duši ho trápí tajemství dospělých. Nadejde proto den, kdy se rozhodne zjistit, co mu okolí nechce říct a vyrazí s kamarádkou, sépií Glimmou, do neznámých vod širého oceánu.
O ději v kostce více vědět nemusíte, jako ve většině knih určených pro děti vás čeká několik nenáročných zvratů, obratů a drobných šoků. Ale jen tolik a takových, aby to nepřeválcovalo dítě, kterému jste knihu pořídili.
Jednotlivé kapitoly jsou krátké a vhodné k předčítání. Obálka sama je líbivá a pětiletá dcera z ní byla nadšená a nesla dost nelibě, když si matka knihu pořád půjčovala. Malá si v knize velice ráda listuje a vyhledává si jednotlivé ilustrace k příběhu. Je milovníkem moře a příběhů z něj, a proto i když neumí číst, kniha ji nadchla.
Příběh nabízí poučení, hluboká témata v pojetí pochopitelném pro děti a akci předkládanou po stravitelných částech. Není to nuda a dítě nematou neustálé bitky postav v přehnané dynamice děje. Vyprávění také ukazuje, že nikdo není dokonalý. I když se mohou chyby sčítat, je dobré dát každému šanci k nápravě. Klíčem je odpuštění.
A při čtení pamatovat, že je to primárně kniha pro děti určená k předčítání nebo samostatnému čtení šikovným dětem mladšího školního věku.
A teď se odrazíme k tomu méně příznivému.
Trochu tápu u věkové kategorie dětí, pro kterou je kniha určena. Z mého pohledu bych ji dětem nad deset let nedoporučila, pro ně jsou příběh a jeho pointy příliš dětské a naivní. Na druhou stranu nevím, jak bych pětileté dceři vysvětlila sdělení: „Miloval ji jako ženu!“ V rámci duševní sebeobrany tuto pasáž budu přeskakovat. Stejně jako výbuch sépie Glimmy v rámci ekologického apelu, kdy dojde ke smířlivému závěru, že freediveři přírodě rozumí. Autorka je freediverka a chápu poselství. Ale právě tyt apely jsou mnohdy v příběhu navíc nebo podané tak, že působí nuceně. Je to škoda, protože v tématech přátelství, smíru a odpuštění kniha funguje. Tohle ale skřípe.
Pak mi jako čtenáři drhnou ilustrace kontra popis děje. Malý Lucky si v ději několikrát prohlíží fotografie, jeho babička má spíž, maminka měla přívěsek. Nejsou to jediné lidské věci a vlastnosti v ději. Ilustrace jsou ale z reálného světa mořských tvorů. Pokud děj evokuje animace Pixar (tady hlavně Příběh žraloka) a ilustrace míří na učebnici biologie, při čtení to v hlavě doslova skřípe. Ilustrace obálky knihy navíc to pixarovské pojetí slibuje taky, dál v knize však toto nepokračuje. Jsem si vědoma, že při předčítání to vadit nemusí, ale u samostatného čtení to vzbuzuje dost divných otázek.
Ekologické pojetí knihy je nezpochybnitelné. Některá poselství autorky ladí s dějem přirozeně, jiná jsou na sílu. Obecně však lidmi způsobená katastrofa pod hladinou hovoří jasně a vede kroky všech postav.
Kniha má pak několik klasických neduhů začínajících autorů. Zrychlení pasáží, kde by nebylo od věci zpomalit, skoky v ději a nedovysvětlení všech nakousnutých témat. Dlužno dodat, že se v tom rýpu jako dospělý čtenář a děti to tak vnímat vůbec nemusí.
Závěr knihy jasně vede k pokračování a určitě se nestydím napsat, že by mě zajímalo. Přes několik výše popsaných neduhů je to velice pěkný příběh. Jeho dynamika i sdělení fungují a nebojí se sestoupit do temnot. Pro malé čtenáře však velmi srozumitelně.
Pusťte proto malého delfína do světa vašich dětí. Možná budou chvíle, kdy na sebe budou příběh a čtenář nechápavě zírat (fakt je každé dítě jiné), je však pravděpodobnější, že to bude mezi nimi fungovat a vyjdou (vyplavou) bohatší o jedinečné zkušenosti.
A malé Thee přeji z celého srdce, aby mamince napsala svou vlastní recenzi. A já věřím, že se to podaří, protože nic jiného nedává smysl.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 