Radikální kartografie: Jak změna našich map může změnit náš svět

Kniha Radical Cartography: How Changing Our Maps Can Change Our World (Viking; Nov. 2025) od Williama Rankina se zabývá tím, jak mapy ovlivňují naše vnímání světa. Autor tvrdí, že tradiční přístup k mapování, který se zaměřuje na objektivitu a přesnost, nám ve skutečnosti neprospívá, protože zjednodušuje složitost reality a posiluje euroamerické pohledy na Svět.

Rankin navrhuje, abychom při čtení map brali v úvahu také nejistotu a subjektivitu. V knize se věnuje různým aspektům mapování, jako jsou hranice, vrstvy, lidé, projekce, barvy, měřítko a čas. Upozorňuje, že mapy nejsou neutrální, ale spíše mocné nástroje, které formují naše chápání geografických, etnických a politických vztahů.

Kniha obsahuje příklady různých typů map, které ukazují, jak mohou vyjadřovat různé pohledy na svět. Například Rankin zmiňuje, jak některé mapy podporovaly kolonizaci nebo izolacionismus. Dále ukazuje, jak historické mapy, jako například „mapa otroctví“, pomohly utvářet politické rozhodnutí, například vznik Západní Virginie.

Rankin také diskutuje o tom, jak mapy mohou spojovat minulost s přítomností a budoucností. Například mapa Mississippi z 20. let 20. století, která ukazuje změny toku řeky, sloužila jako varování pro budoucí povodně.

Celkově kniha vybízí čtenáře, aby si uvědomili, jak důležité je chápat mapy jako nástroje s mocí ovlivnit naše chápání světa, což může být užitečné i při každodenním používání navigačních aplikací.

Obsáhlou recenzi naleznete zde: Hippocampus Magazine | REVIEW: Radical Cartography: How Changing Our Maps Can Change Our World by William Rankin

Poznámky editora k mapám

Proč „spravedlivá“ mapa států neexistuje (a co si na mapách hlídat)

Když se díváme na mapu světa, často máme pocit, že „tak to prostě je“: kontinenty mají daný tvar, státy danou velikost a vzdálenosti odpovídají realitě. Jenže kartografie má jednu nepříjemnou matematickou vlastnost: povrch Země (koule/rotačního elipsoidu) nejde převést do roviny bez deformace – podobně jako nejde rozložit pomerančovou kůru na stůl bez trhání nebo mačkání. Výsledkem je, že každá mapa světa musí něco „obětovat“.

1) Čtyři věci, které se na mapě perou: plocha, tvar, vzdálenost a směr

Zkreslení se na mapách typicky projeví v několika základních „měnách“: délky (vzdálenosti), úhly (tvar), plochy a směry. Klíčové je, že nelze současně zachovat všechny hlavní údaje – pokud mapa udrží tvary a úhly, zpravidla ztratí správné plochy; pokud udrží plochy, začne natahovat tvary atd.

Proto existují různé typy mapových zobrazení (projekcí), z nichž každé zdůrazňuje něco jiného. V praxi se často mluví o projekcích:

  • konformních (úhlojevných) – „hezky“ drží tvary v malém měřítku,
  • ekvivalentních (rovnoplošných / equal-area) – drží správné plochy,
  • ekvidistantních (délkojevných) – drží vybrané vzdálenosti,
    a o projekcích „kompromisních“, které se snaží zkreslení vyvažovat.

2) Proč některé státy na mapě vypadají „větší“, než jsou: klasika Mercator

Nejznámější ukázkou je Mercatorovo zobrazení, které bývá kritizované za zvětšování oblastí dál od rovníku (tedy typicky severních zemí) – jde o typickou daň za vlastnosti, kvůli nimž bylo oblíbené.

Zajímavé je, že v digitálním světě se tento princip drží dál: výukový materiál o projekcích zmiňuje, že Web Mercator (EPSG:3857) používá „téměř každá“ velká webová mapová služba (např. Bing, OpenStreetMap aj.).

To je důvod, proč se nám v online mapách může zdát sever „přerostlý“: není to politické kouzlo, ale vlastnost zvoleného zobrazení.

3) „Spravedlivé“ plochy versus „divné“ tvary: Gall–Peters a rovnoplošné mapy

Když je cílem férově porovnávat velikost států (např. v tematických mapách – populace, emise, produkce), sahá se často po rovnoplošných projekcích. Typickým symbolem této snahy je Gall–Peters, která je výslovně popisována jako rovnoplošná (equal-area), ale „jako všechny rovnoplošné projekce deformuje většinu tvarů“.

Zkrátka: na takové mapě budou velikosti území sedět lépe, ale některé státy se „protáhnou“ a přestanou být na první pohled rozpoznatelné.

4) Kompromisní mapy světa: když se chce „aby to vypadalo normálně“

Pro školní atlasy a obecné mapy světa se často používají kompromisní projekce, které se snaží minimalizovat různé typy zkreslení současně. Wikipedie k mapovým zobrazením uvádí, že National Geographic Society přešla v minulosti na Robinsonovo zobrazení a později ho nahradila Winkelovým zobrazením, které „minimalizuje všechny tři typy zkreslení: plochy, úhly i délky“.

Důležité je číst takové tvrzení správně: „minimalizuje“ neznamená „odstraňuje“ – jen dělá kompromis přijatelnější.

5) Používají všechny státy stejné zobrazení? Ne — a dává to smysl

Pro mapování uvnitř jednoho státu (katastr, infrastruktura, plánování) se světové projekce často nehodí. Existují stovky projektovaných souřadnicových systémů, definovaných volbou projekce, datumu, parametrů, počátku a jednotek; v historii se jim říkalo i „grid systémy“.

Text o referenčních systémech zároveň vysvětluje, že národní mapovací agentury si definovaly vlastní referenční systémy a mezi státy se často musí řešit i transformace datumu.

Praktický příklad „státní praxe“ uvádí USGS: po období používání jediné projekce dnes používá více běžných projekcí; pro velká měřítka zmiňuje konformní Transverse Mercator a Lambert Conformal Conic.

Lambertovo konformní kuželové zobrazení je navíc popsané jako projekce používaná pro letecké mapy a „mnoho národních a regionálních mapovacích systémů“.

A v českém kontextu se v univerzitních materiálech přímo uvádí přehled zobrazení používaných na území ČR, včetně Křovákova zobrazení.

Rychlá čtenářská pomůcka: na co se u map států ptát

  • Jaké zobrazení/projekce je použité? (často bývá v legendě nebo v metadatech).
  • Co je cílem mapy: navigace, atlasový přehled, nebo porovnání dat? (podle toho se volí vlastnost, která „vyhraje“).
  • Je to webová mapa? Pak je dost možné, že jede na Web Mercator a sever bude opticky zvětšený.
  • Je to mapa jednoho státu/regionu? Pak může používat národní CRS a jiná data — porovnávat velikosti se „světovou mapou“ nemusí být fér bez kontextu.

Základní vysvětlení mapových zobrazení (projekcí) a zkreslení

Konkrétní projekce (Mercator, Gall–Peters, Lambert aj.)

Souřadnicové systémy (CRS), národní „gridy“ a proč státy nepoužívají totéž

Akademické/učební materiály (CZ) – přehled zobrazení a praxe

⚠️ Důležité upozornění: Tento článek vznikl za pomoci AI aplikace INOREADER
, , ,
Home →
Episodes →
Music Blog →
Info →
Contact →
avatar Neznámé

Publikoval Pepik Hipik

Dobrodružství poznávání

Napsat komentář