Když se dnes někoho zeptáte na to, zda používá nějakou RSS čtečku, v naprosté většině narazíte na odpověď, že vůbec neví, o co jde. Z mého pohledu je neznalost možností toho, co RSS čtečka umí, a to s ohledem na dnešní svět, velká škoda.

Je snadné dívat se na RSS jako na relikt doby. Ano, pro mnohé je internet roku 2010 už pravěk. Jenže právě to, co RSS čtečky už v té době dokázaly, je právě ten důvod, proč se k nim lidé znovu vracejí:

RSS není „módní aplikace“, ale mechanismus, který vrací čtenáři kontrolu nad tím, co čte, kdy to čte a proč to čte. Ve chvíli, kdy se velká část online světa proměnila v soutěž o pozornost (ať už přes sociální sítě, agregátory nebo „doporučovací“ algoritmy), začalo být pro část uživatelů cenné mít zase jediné místo, kde se obsah řadí jednoduše podle času a podle jejich vlastního výběru.

Co je RSS feed

RSS (Really Simple Syndication) je standardizovaný formát (XML), který umožňuje automaticky distribuovat aktualizace z webu (články, videa, podcasty) uživatelům nebo aplikacím.

• web publikuje RSS soubor (feed)
• uživatel se „přihlásí k odběru“ v RSS čtečce
• čtečka pravidelně kontroluje novinky a zobrazí je

➡️ Výsledek: místo návštěvy jednotlivých webů máš obsah na jednom místě, ve čtečce.

K čemu RSS feed slouží

Hlavní funkce:

✅ Distribuce obsahu

• články, blogy, zprávy
• epizody podcastů
• videa (např. YouTube kanály)

✅ Automatizace

• uživatel nemusí kontrolovat weby ručně
• obsah se aktualizuje automaticky

✅ Agregace obsahu

• sběr z více zdrojů do jednoho rozhraní
• typicky RSS čtečky (Feedly apod.)

✅ Syndikace

• weby mohou sdílet obsah mezi sebou
• původní účel: „přeposílání novinek mezi servery“

Historie RSS

📅 Klíčové milníky

• 1999 – Netscape
  • RSS 0.90 vytvořili Ramanathan V. Guha a Dan Libby
• 1999 – RSS 0.91
  • zjednodušená verze (bez RDF)
• 2000 – rozdělení vývoje
  • RSS 1.0 (RDF větev)
  • RSS 0.9x → vývoj UserLand
• Dave Winer (UserLand)
  • klíčová osobnost
  • vytvořil RSS 2.0 (2002)
• 2002–2003
  • RSS 2.0 se stává dominantním standardem
  • správa převedena na Harvard (Creative Commons)
• 2005–2006
  • masové rozšíření (RSS čtečky, prohlížeče)

Únava z algoritmů

Daniel Miessler v článku It’s Time to Get Back Into RSS na svém blogu popisuje RSS jako přímý kanál mezi autorem a čtenářem: přidáním webu do čtečky v podstatě říkáte „chci odebírat tuhle interpretaci reality“. Tenhle vztah se podle něj rozpadal ve chvíli, kdy se prosadily agregátory a později sociální sítě — začaly nabízet pohodlí („nejlepší věci za vás vybere někdo jiný“), ale zároveň odsunuly do pozadí osobní kurátorství.

Tom Leary to formuluje ještě přímočařeji: algoritmické feedy na sociálních sítích často působí tak, jako by si platforma myslela, že „ví lépe než vy“, co chcete vidět — a uživatelský zážitek se pak mění v pocit, že vás někdo „tahá za límec“. Výsledek? Člověk má dojem, že mu unikají důležité věci, zatímco mu feed předhazuje věci, které důležité nejsou. RSS je v jeho podání protijed: vy rozhodujete, co se do vašeho informačního proudu dostane.

A podobná linka zaznívá i ve fóru ProcessWire: RSS je skvělé právě proto, že dokáže soustředit zdroje informací „na jedno místo“ a obejít algoritmickou kontrolu i reklamní tlak — což je také důvod, proč se RSS velkým platformám historicky nemuselo líbit.

Proč RSS „nezapadá do byznys modelu“ mnoha hráčů na internetu

Miessler otevřeně mluví o tom, že RSS jde proti reklamní logice webu: když čtete obsah v RSS čtečce, nejste na původním webu v jeho „obalu“, kde se zobrazují reklamy přesně tak, jak si vydavatel/platfoma přeje. A to je strukturální konflikt.

PCWorld na to navazuje příběhem z praxe: autor článku roky používal free verzi RSS čtečky Feedly, ale postupně narážel na typický „freemium“ scénář — reklamy v přehledu a funkce (např. vyhledávání, AI doplněk čtečky), které ho tlačily do placené verze. Přitom ani přechod na jinou čtečky nezaručuje, že se stejný problém neobjeví znovu, nebo že služba neskončí (jako skončil Google Reader). Takže nyní volí radikálnější krok: self‑hosting RSS čtečky.

Poznámka 1: Freemium je obchodní model a cenová strategie, která nabízí základní verzi produktu nebo služby zdarma (free), zatímco pokročilé funkce, vyšší kapacita nebo odstranění reklam jsou zpoplatněny (premium). Tento model je populární u softwaru, aplikací a online služeb, kde láká uživatele na vyzkoušení zdarma s možností pozdějšího upgradu.

Poznámka 2: Self-hosting je provozování vlastních webových stránek, aplikací nebo služeb (např. e-mail, datové úložiště) na vlastním hardwaru a infrastruktuře, namísto využívání externích cloudových služeb (např. Google Drive, Dropbox). Umožňuje plnou kontrolu nad daty, vyšší soukromí a přizpůsobení, ale vyžaduje technické znalosti pro správu a údržbu. 

Self‑hosting: „RSS zpátky, tentokrát už natrvalo“

Autor článku v PCWorld popisuje, že si hostuje FreshRSS (open‑source čtečku) na Raspberry Pi 5, aby měl čtečku dostupnou 24/7 a bez reklam a limitů. Zajímavostí je hlavně to, že FreshRSS podporuje Google Reader API, takže se dá používat i přes populární klienty (např. Reeder na iOS). A i když přiznává, že rozhraní nemusí být tak „uhlazené“ jako u komerčních služeb, vymění toto nepohodlí za nabytou svobodu: tedy žádné reklamy, žádné umělé limity počtu feedů, a jistotu, že služba nezmizí ze dne na den, protože tato běží „u něj doma“.

Zajímavý je i dovětek, že existují i další open‑source alternativy (zmiňuje Tiny Tiny RSS a Miniflux) — pointa ale není v tom, která je „nejlepší“, nýbrž že self‑hosting dává uživateli možnost vybrat si kompromis přesně podle sebe.

Ukázka zobrazení feedu našeho blogu v Self-hostingu RSS čtečky RSSly pro PC:

Čtečka RSSly je opravdu jednoduchá a web RSSLY, kde si tuto bezplatnou čtečku můžete stáhnout, nabízí mnoho dalších zajímavých vychytávek, například RSS & Podcast Tools, což je vynikající soubor devíti bezplatných webových nástrojů pro ověřování, vyhledávání, náhled a převod RSS kanálů. Není nutná žádná instalace.

RSS jako osobní domovská stránka internetu

Miessler i Leary se shodují v jedné klíčové praktice: největší přínos RSS čtečky nepřijde, když si ji otevřete jednou týdně, ale když se z ní stane výchozí bod, odkud internet „konzumujete“.

Miessler doporučuje přidat si do čtečky nejen oblíbené weby, ale klidně i zdroje z agregátorů (třeba Reddit) a pak omezit bezcílné přepínání mezi desítkami webů — místo toho otevřít čtečku a číst z ní. Důraz je tu kladen na méně přeskakování, méně rušivých elementů, více soustředění.

Leary jde ještě dál a popisuje, že si do RSS čtečky nepřidává jen blogy a zprávy, ale i newslettery a velké množství odběrů z YouTube, Redditu a dalších služeb (BSKY, Mastodon, fediverse); dvakrát denně projde „unread“ a jen si označí, co chce číst do hloubky. Prohlížeč má být spíš „prohlížeč výstupu“ z čtečky než místo, kde se bezcílně brouzdá.

Zároveň oba naznačují důležitý psychologický moment: kurátorství je práce, a právě tato vaše práce vám dává výsledek, který chcete. Miessler to přirovnává k vaření nebo budování knihovny — výběr vstupů formuje váš obraz světa, a stojí za to, zamyslet se nad tím, zda číst jen to, s čím souhlasíte (např. obsah připravený algoritmy sociálních sítí), nebo číst i kvalitní zdroje a též zdroje „z druhé strany“, které si vybíráte sami.

Příklad: Chcete vědět, co se děje na na webech, na které nechcete klikat, protože jim odmítáte zvyšovat zisk z reklamy, a navíc je z mnoha jiných důvodů nemusíte? Dejte si je do RSS čtečky a složku ve čtečce označte příznačným názvem. Výsledek vidíte na obrázku.

RSS jako kulturní návrat

Zajímavý text Back to the RSS od Toeps (Bianca Toeps) pak popisuje to, co už jste mnozí zažili na vlastní kůži, tedy opakované „velké stěhování“ mezi sociálními sítěmi a platformami (od Hyves přes Facebook/Instagram až po proměnu Twitteru v X, pokusy o přesun na Bluesky/Threads a vlnu kolem Substacku). Pointou jejího příběhu je, že řešení je vlastně celou dobu před vámi: stačí psát na vlastním blogu, mít tak vlastní prostor — a pro sledování ostatních použít RSS čtečku.

Zároveň Bianca Toeps připomíná dvě „MVP“ věci z před‑sociální éry internetu: RSS čtečku a blogroll (seznam oblíbených blogů / přátel). Konkrétně zmiňuje, že si nainstalovala Fluent Reader, oprášila RSS feed na svém webu a plánuje znovu použít ve WordPressu i starou sekci „Links“ jako blogroll; dokonce znovu otevřela komentáře. Je to návrat k webu, kde se lidé navzájem nacházejí přes odkazy a pravidelné čtení, ne přes algoritmický „doporučovací“ systém.

Poznámka: „MVP“ (Minimum Viable Product, česky minimální životaschopný produkt) je základní verze digitálního produktu (aplikace, webu, softwaru), která obsahuje pouze klíčové funkce.

Proč RSS dává smysl právě teď

Když sečteme Miesslerův „manifest“ o kurátorství, Learyho praktiku „žít ve čtečce“, PCWorld zkušenost s freemium tlakem a Toepsin kulturní návrat k blogům, vyjde z toho poměrně konzistentní obraz: RSS není jen nostalgie, ale nástroj pro návrat autonomie. Autonomie nad pořadím, nad zdroji, nad tím, co je „důležité“ — protože to znovu určujete vy. A to je v době, kdy se velká část internetu snaží maximalizovat čas strávený v aplikaci, překvapivě aktuální.

Osobní zkušenost editora tohoto blogu

Moje zkušenost se podobá příběhu Bianca Toeps. Vyzkoušel jsem si G+, Twitter, založil blog na WordPressu, odešel z X, vyzkoušel FB, IG, Threads, Tumbrl, Spoutible, MeWe, Masodon, Flipboard, Lemy, BSKY… a znovu se vrátil ke psaní blogu na WordPressu a síti BSKY. No, bylo by to na dlouhé povídání. :)))

To, co jsem hledal, byla sociální síť bez algoritmů, nenávisti, politické propagandy a reklamy, ale též něco, co může fungovat jako mikroblog. A k tomu přístup k informacím z kvalitních zdrojů, nejlépe od vědců, vědeckých a technických časopisů, zpravodajských médií.

BSKY i Mastodon jdou velice dobrým směrem, jen tu u BSKY chybí možnost mikroblogů a na Mastodonu není úplně snadné najít instanci pro delší texty a formátování textu je trochu přes ruku, a tak proto ten návrat i k blogu.

A protože jsem byl už několik let nesmírně unaven z působení trollů a propagandistů na sítích, sáhl jsem také po RSS čtečce, abych si od sociálních sítí odpočinul, odpočinul si od urážlivých komentářů, od zvyšujícího se množství balastu, bulváru, obrázků ranní kávy či oběda, kočiček a cizích málo oblečených dívek, které se chtějí kamarádit :)

Protože jsem léta pracoval v médiích, padla nakonec volba na placenou verzi RSS čtečky INOREADER, která má skvělé nadstavby. Do článku dole jsem přidal i návod na to, jak čtečku používat.

A abych se od sociálních sítí udržel co nejdále, nemusel na ně chodit a tam postovat link na článek na blogu, využívám možností placené verze WordPressu, kdy je možné články automaticky poslat na BSKY, Mastodon, FB, IG, Threads, Tumbrl a LinkedIn.

Výsledkem několikaletého používání RSS čtečky je tedy více času na čtení toho, co mne opravdu zajímá, a práce na blogu mne opět baví, protože nejsem rozptylován informačním šumem a emočními nesmysly.

A protože mi RSS čtečka umožňuje mnoha způsoby pracovat s texty z článků, odebírat a přehrávat podcasty i videa z YT , a ona toho čtečka Inoreader umí opravdu mnoho dalšího a praktického, včetně sledování účtů na BSKY a fediverse i třeba FB stránek, a to vše bez komentářů, zažívám takový malý zázrak zklidnění v současném rozbouřeném světě.

Díky čtečce mám tak dostatek kvalitních informací a jako bonus nepotřebuji sledovat tv a sociální sítě, tedy hlavní zdroje dnešního mediálního šumu, a to jsem potřeboval.

Používání RSS čtečky není nic složitého, tak neváhejte a s chutí do toho! Dříve, než se sociální sítě totálně zblázní a spolu s nimi i celý svět.

⚠️ Důležité upozornění: Tento článek byl vytvořen za pomoci AI COPILOT

Zdroje:

PCWorld | RSS isn’t dead. I just took it back

After years of putting up with commercial RSS readers that serve ads and hide features behind paywalls, I chose to self-host my own.

Daniel Miessler | It’s Time to Get Back Into RSS

A lot of people who were on the internet in the early 2000’s remember something called RSS. It stands for Really Simple Syndication, and it allowed content creators to publish updates to the world in a well-understood format.

Tom Leary | Return to RSS

I love running this site with Hugo, but my one major gripe is how unintuitive it is to add an RSS feed to a personal site. Even if you add in the right shortcodes and partials, there’s no simple option to make it displayable on every page. I managed to get something working, but it’s far from ideal and the feed doesn’t show up well in my reader, so it’s definitely a work in progress.

Bianca Toeps |Back to the RSS

Why are we all on social media when the best platform for writing is your own? I gave my RSS feed a more prominent place and dusted off my RSS reader.