Category Archives: Média

Když se homeopatie a klimatická krize ocitnou v lingvistickém časopise

Jak poznat, že odborně působící článek nemusí být tím, za co se vydává

Internet nás naučil posuzovat důvěryhodnost informací podle několika rychlých signálů. Text má abstrakt, odborné citace, jméno autora, univerzitní afiliaci, číslo DOI a vyšel v časopise s latinským názvem. Na první pohled tedy vypadá vědecky.

Jenže právě zde by kritické myšlení nemělo končit. Mělo by začít.

Případ článku o homeopatii a zdraví žen, na který upozornil lékař a emeritní profesor Edzard Ernst, ukazuje, že nestačí číst pouze obsah studie. Je nutné prověřit také časopis, jeho odborné zaměření, vydavatele, redakci, internetovou doménu a instituci, ke které se publikace hlásí.

Další

„Použij vlastní hlavu.“ Ale pouze pokud dojdeš ke stejnému závěru jako my

Na sociálních sítích zní výzva „Použij vlastní rozum“ skoro vždy dobře. Slibuje odvahu, nezávislost a schopnost nenechat se vodit médii, politiky ani autoritami. Jenže někdy se za touto větou neskrývá pozvánka k otevřenému přemýšlení. Je to spíše test příslušnosti ke skupině.

Výsledek testu je jednoduchý: pokud souhlasíš, přemýšlíš samostatně. Pokud nesouhlasíš, ještě ses neprobudil.

Tomuto mechanismu se podrobně věnuje analýza organizace Mimikama, dostupná v původním znění jako „Warum ‚Denk selbst‘ oft bedeutet: Denk wie wir“. Text ukazuje, jak lze na sociálních sítích proměnit i věcnou kritiku ve zdánlivé potvrzení původního tvrzení.

Další

Demokracie neumírá vždy jen při převratu. Někdy odchází po malých krůčcích bez většího zájmu společnosti, médií i politiků

Autoritářství jednadvacátého století nemusí pochodovat ulicemi v uniformách. Může přijít prostřednictvím voleb, sociálních sítí, politického marketingu a postupného zvykání si na to, co bylo ještě včera nepřijatelné. Jak rozpoznat společnost, která se začíná vzdalovat demokracii, a co s tím může dělat občanská společnost?

Další

Nic z toho není naše vina: Hudební žurnalistika po konci starých časů

Před pár víkendy jsem se na večírku v Greenpointu v Brooklynu ocitla v půlkruhu kuřáků vzadu na zahradě. Všichni jsme byli „lidé od hudby“ a mluvili jsme o nedávné minulosti a pochmurné budoucnosti našich profesních i společenských světů. Byli tam freelance kritici s denními zaměstnáními, hudebníci s děsivými historkami o tom, jak se na turné protloukají od výplaty k výplatě, publicista z indie labelu, kterého propustili, učitel na druhém stupni, který by raději dělal hudbu na plný úvazek, a pár redaktorů z médií, které by nepřekvapilo, kdyby je kdykoli vyhodili z kolotoče. Po chvíli společného bědování a vyprávění o „starých dobrých časech“ (které podle mě skončily někdy kolem roku 2018) jsem z nějakého důvodu považovala za nutné říct tu zjevnou věc: Nic z toho není naše vina. Na to jsme si mohli všichni připít.

Další

Když už nejde strašit konkrétní vakcínou, začnou být „jedem“ všechny

V internetovém prostředí můžeme sledovat zajímavý posun v rétorice části antivakcinačního hnutí.

Ještě donedávna se někteří odpůrci očkování prezentovali slovy, že „nejsou proti vakcínám“, ale pouze chtějí více informací, více bezpečnostních dat nebo kritizují konkrétní očkovací látky. Dnes však stále častěji zaznívá mnohem radikálnější tvrzení: všechny vakcíny jsou nebezpečné, škodlivé nebo dokonce jedovaté.

Další

Aleš Bulva: Co je to „access journalism“

Ještě drobná poznámka k tomu Strakatýmu a Klempířovi z víkendového KVIFFu.

Strakatý je jeden z hlavních českých protagonistů toho, čemu se v angličtině říká „access journalism“. Je to blbej název. Mělo by se to jmenovat třeba „reklamní youtuber“, „digitální mediální mr*ka“ nebo tak nějak.

Nejsem mediální ani reklamní expert, tak se to budu snažit vysvětlit laicky svými slovy.

Další

Proč Británie tlačí na Google, Metu a další platformy: demokracie nemůže záviset na „náladě“ algoritmu

Možná tenhle text neuvidíte. Ne proto, že by nebyl důležitý. Ne proto, že by vás nezajímal. Ale proto, že mezi autorem, médiem a čtenářem dnes stojí několik obřích soukromých bran: Facebook, Google, YouTube, Instagram, TikTok, síť X a stále častěji také odpovědi generované umělou inteligencí. Přesně tuto únavnou realitu popisuje náš včerejší článek Proč kvalitní obsah nezískává pozornost nejen na sociálních sítích, který upozorňuje na to, že autoři už nepíší jen pro lidi, ale zároveň pro vyhledávače, feedy, náhledy, doporučovací systémy a proměnlivou logiku dosahu sociálních sítí, která dnes něco odmění a zítra totéž potrestá.

Další

Proč kvalitní obsah nezískává pozornost nejen na sociálních sítích

Možná jste to zažili také. Napíšete nebo nasdílíte článek, který má lidem pomoci: vysvětluje phishing, upozorňuje na falešné zprávy, radí, jak poznat manipulaci, nebo varuje před sdílením dětských fotografií na internetu. Není to bulvár, není to výkřik do tmy, není to provokace. Je to přesně ten typ textu, který by měl být vidět. Jenže často není.

Další

Proč se nám sociální sítě snaží namluvit, že se svět zbláznil

Stačí pár minut na sociálních sítích a člověk může snadno nabýt dojmu, že zdravý rozum už patří mezi ohrožené druhy. Otevřete komentáře pod nějakým virálním videem, přečtete si několik sebejistých výkřiků bez důkazů, pár konspiračních poznámek, několik rozhořčených reakcí — a najednou to vypadá, jako by většina společnosti ztratila schopnost přemýšlet. Jenže právě tady je háček: sociální sítě nám neukazují svět takový, jaký skutečně je. Ukazují nám hlavně to, co je nejhlasitější, nejvýbušnější a nejvíc schopné vyvolat reakci.

Další