Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
V internetovém prostředí můžeme sledovat zajímavý posun v rétorice části antivakcinačního hnutí.
Ještě donedávna se někteří odpůrci očkování prezentovali slovy, že „nejsou proti vakcínám“, ale pouze chtějí více informací, více bezpečnostních dat nebo kritizují konkrétní očkovací látky. Dnes však stále častěji zaznívá mnohem radikálnější tvrzení: všechny vakcíny jsou nebezpečné, škodlivé nebo dokonce jedovaté.
Ještě drobná poznámka k tomu Strakatýmu a Klempířovi z víkendového KVIFFu.
Strakatý je jeden z hlavních českých protagonistů toho, čemu se v angličtině říká „access journalism“. Je to blbej název. Mělo by se to jmenovat třeba „reklamní youtuber“, „digitální mediální mr*ka“ nebo tak nějak.
Nejsem mediální ani reklamní expert, tak se to budu snažit vysvětlit laicky svými slovy.
Možná tenhle text neuvidíte. Ne proto, že by nebyl důležitý. Ne proto, že by vás nezajímal. Ale proto, že mezi autorem, médiem a čtenářem dnes stojí několik obřích soukromých bran: Facebook, Google, YouTube, Instagram, TikTok, síť X a stále častěji také odpovědi generované umělou inteligencí. Přesně tuto únavnou realitu popisuje náš včerejší článek Proč kvalitní obsah nezískává pozornost nejen na sociálních sítích, který upozorňuje na to, že autoři už nepíší jen pro lidi, ale zároveň pro vyhledávače, feedy, náhledy, doporučovací systémy a proměnlivou logiku dosahu sociálních sítí, která dnes něco odmění a zítra totéž potrestá.
Možná jste to zažili také. Napíšete nebo nasdílíte článek, který má lidem pomoci: vysvětluje phishing, upozorňuje na falešné zprávy, radí, jak poznat manipulaci, nebo varuje před sdílením dětských fotografií na internetu. Není to bulvár, není to výkřik do tmy, není to provokace. Je to přesně ten typ textu, který by měl být vidět. Jenže často není.
Stačí pár minut na sociálních sítích a člověk může snadno nabýt dojmu, že zdravý rozum už patří mezi ohrožené druhy. Otevřete komentáře pod nějakým virálním videem, přečtete si několik sebejistých výkřiků bez důkazů, pár konspiračních poznámek, několik rozhořčených reakcí — a najednou to vypadá, jako by většina společnosti ztratila schopnost přemýšlet. Jenže právě tady je háček: sociální sítě nám neukazují svět takový, jaký skutečně je. Ukazují nám hlavně to, co je nejhlasitější, nejvýbušnější a nejvíc schopné vyvolat reakci.
Tohle je opravdu jako z nějaké dystopické budoucnosti technofeudalismu. Americký miliardář Peter Thiel, který se bojí hněvu obyčejných lidí tak moc, že plánuje svůj přesun do Argentiny, financuje nový projekt Objection.ai. Jedná se o projekt australského tech byznysmana Arona D’Souzy, který má za 2000 dolarů komukoliv umožnit přezkoumat a právně napadnout novináře, pokud o vás napíší článek, který se vám tak úplně nelíbí.
Říká se, že „míchat jabka s hruškama“ znamená „srovnávat nesrovnatelné“ – dát vedle sebe dvě různé věci tak, jako by byly totéž, a pak z toho vyvozovat závěry. Přesně takhle vznikají v médiích titulky, které znějí přesvědčivě, ale stojí na vadném srovnání: špatná metodika, jiné měřítko, jiný kontext, jiný cíl. A protože média současně umějí ovlivňovat postoje a mínění, i malá metodická chyba může mít velký společenský dopad. To ale není vše. Tato metoda míchání jablek s hruškama se používá také v obsahu média, kdy vedle sebe najdete články solidní a pravdivé doplněné o články dezinformační, manipulující realitu, klamavé i vyložené lži a propagandu.
Britští poslanci vyzývají vládu, aby zpřísnila zákony o online bezpečnosti. Argumentují, že sociální média by měla být kontrolována stejně přísně jako jiné produkty, které mohou způsobit vážné škody. Podle výboru pro vědu, inovace a technologie existují silné důkazy o tom, že používání sociálních médií má negativní dopady na mladé lidi, a varují, že „nečinnost nepřichází v úvahu“.
Když se dnes někoho zeptáte na to, zda používá nějakou RSS čtečku, v naprosté většině narazíte na odpověď, že vůbec neví, o co jde. Z mého pohledu je neznalost možností toho, co RSS čtečka umí, a to s ohledem na dnešní svět, velká škoda.
Když dnes zadáte do Wayback Machine adresu webu a vyberete datum, dostanete se do minulosti internetu – k verzím stránek, které už dávno neexistují, změnily se, nebo byly smazány. Zároveň ale rychle zjistíte, že nejde jen o nostalgii: Internet Archive (IA) pro výzkumníky, novináře i běžné uživatele praktická infrastruktura proti „link rot“ (rozpadu odkazů) a ztrátě digitální paměti. IA sám sebe popisuje jako neziskovou digitální knihovnu a dlouhodobě staví svůj smysl na misi „univerzálního přístupu ke všemu vědění“.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka