Čierna nad Tisou 1968

Peter Peteraj: Jednání československé a sovětské delegace v Čierne nad Tisou, archiv Slovenské redakce Radio Free Europe.

29. července 1968 se východoslovenská ves Čierna nad Tisou stala středem pozornosti socialistického světa. Do obce, známé jen kvůli nádraží postavenému za účelem překládání nákladu ze širokorozchodné sovětské železnice na československou síť, přijela sovětská delegace v čele s vůdcem Leonidem Iljičem Brežněvem.

Přepis dobového záznamu Československé televize

Čierna nad Tisou: Dubček & Brežnev (29.7 – 3.8.1968)

Ještě před několika lety tu byli bažiny plné komárů a malá stanička, která se během posledních 20 let velice rozšířila. Koncem července a v prvních dnech srpna se jméno Čierna nad Tisou začalo skloňovat ve všech světových jazycích. 29. července sem přibyly dva zvláštní ostře sledované vlaky – jeden s československými výsostnými znaky, druhý se sovětskými. Do městečka se nesmělo a zvláště ne na náměstíčko ohraničené budovou nádraží a Klubem železničářů, v němž je místní kino. Toto je ono místo X, kde se konaly s napětím očekávané československo-sovětské rozhovory. Celé čtyři dny kromě oznámení o zahájení jednání a jeho pokračování nevyšlo odtud na veřejnost ani jediné slovo kromě nepotvrzených zpráv zahraničních agentur. Československý rozhlas byl bez informací, ani lidé vzdálení několik set metrů od místa rozhovorů nevěděli víc.

Náš kameraman, který byl na místě od samého začátku směl začít filmovat teprve druhého dne odpoledne – bylo to v úterý 30.července. Zakončení rozhovorů po setmění: první vychází sovětská delegace, za ní vycházejí naši pozdravovaní vzdálenými lidmi. Pravidelný večerní odjezd sovětského vlaku přes hraniční čáru. Naši vždycky dlouho do noci diskutovali o společném postupu a ráno znova. Jednání byla velice obtížná – původně se předpokládalo, že potrvají pouze jeden jediný den…

Napětí doma i ve světě stále vzrůstalo… Zahraniční zpravodajové nebyly do Čierné vůbec vpuštění. Několik kilometrů okolo byla hráz příslušníků Veřejné bezpečnosti. Po vyčerpávajícím úterním jednání chyběl ve středu ráno v Sovětské delegaci Leonid Brežněv, ani Dubček nebyl později přítomen – jak se ukázalo navštívil nemocného Brežněva ve vlaku. Dopolední jednání bylo toho dne brzy přerušeno. Obě delegace se odebrali na procházku městem…

Podaří se najít cestu ze slepé uličky? Teprve v těchto chvílích se Dubček připojuje k oběma delegacím. Patrně jim sděluje zprávu o Brežněvovi zdravotním stavu. Jednání pokračují…

Až teď přichází Brežněv s Dubčekem… Dá se říci že právo Československa na vlastní suverenitu a svobodu bylo ve vesnickém kině v Čierné nad Tisou prozatím vybojováno. 3.srpna, jenom dva dny po skončení rozhovorů opustili také poslední sovětské jednotky naše území. Jediným oznámením z Čierné nad Tisou bylo svolání schůzky signatářů Varšavského dopisu o dva dny později do Bratislavy za účelem podepsání společné deklarace.

Pražským jarem rozumíme období od 5. ledna 1968, kdy čelné pozice ve vedení KSČ zaujali příznivci ekonomických a společenských reforem v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Vyvrcholilo tak období společenského a kulturního uvolnění 60. let. Během roku 1968 tak došlo k nebývalému probuzení občanské společnosti, která uvěřila vizi o „socialismu s lidskou tváří“. V době rozdělení Evropy železnou oponou však sovětské vedení v tomto vývoji spatřovalo hrozbu ztráty svého „satelitu“ a velmi nelibě neslo emancipační snahu československé společnosti a jejího vedení. Výsledkem byla okupace vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, která znamenala zásadní zvrat, a pohřbila tak iluze o možnosti reformy socialismu oproštěného od totalitních principů.
Pražské jaro 1968, Paměť národa

Dne 20. srpna 1968 krátce před půlnocí začala vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Bulharsko, Maďarsko a Německá demokratická republika) obsazovat území Československa. Jednalo se o reakci na emancipační procesy československé společnosti usilující o větší občanské svobody a ekonomické reformy. Tímto bezpredentním aktem propagandisticky označovaným coby „bratrská pomoc“ a hrubě porušujícím elementární zásady mezinárodního práva Sovětský svaz spolu s přidruženými satelity názorně demonstroval imperiální a totalitní podstatu svého režimu.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy, Paměť národa