Ukázka z knihy Předěly staletí – České a světové dějiny v horizontech věků, kapitola: Evropští Arabové a sjednocení Španělska, autor: Jan P. Kučera.
Rok 1492 – kdo by nevěděl, neznal; ostatně je tomu pár let, kdy se halasně oslavovalo půltisícileté výročí Kolumbova znovuobjevení Ameriky, halasně, ale nikoliv bez rozpaků se připomínalo násilné pokřesťanštění méněcenných rudochů, při němž, jak se na naši křesťanskou civilizaci sluší a patří, ve jménu ukřižovaného přímluvce pokoje a nenásilí tekly potoky krve.
Jenže rok 1492 by neměl poutat naši pozornost jen tím sporně památným dvanáctým říjnem na Bahamském souostroví, nýbrž i důležitostí, kterou má při vzniku novověkého Španělska.
Tehdy byl totiž učiněn poslední důležitý krok ke vzniku státu, který na prahu novověku představoval evropský stát nejmocnější.
Pověstný Machiavelli o tom píše ve Vladaři toto: „Na začátku své vlády podnikl útok na Granadu a tato válečná výprava se stala základem jeho moci.“
Florentský politik měl na mysli druhý leden roku 1492, v němž Ferdinand druhý, král sicilský a aragonský, a jeho královská choť, Isabela první, královna kastilská, triumfálně vstoupili do samotného srdce překrásné Andalusie, do granadské Alhambry, arabského klenotu zářícího pod strohým pohořím Sierra Nevada. Tím bylo granadské království definitivně připojeno ke Koruně kastilské a tím skončilo staleté znovudobývání (tzv, reconquista) Pyrenejského poloostrova, jehož valná část byla od osmého století pod nadvládou Maurů, respektive Arabů a muslimských afrických Berberů.
Sledujeme-li vznikání všech států, které dnes vytvářejí politicko-geografickou mapu současné Evropy, vždy se před námi odvíjí zajímavý, barvitý a vzrušující děj, plný dějinných nutností a náhod, které i uvážlivé historiky nutkavě svádí k úvahám, začínajícím oním pověstným a ošemetným „kdyby“.
Historie vznikání Španělska patří k těm nejpoutavějším jednoduše proto, že na Pyrenejském poloostrově se dobrým a udatným evropským křesťanům bylo „stýkati a potýkati“ se živlem arabským, případně muslimským, a tato pohnutá staletá historie v podstatě – jak však ještě uvidíme, ne zcela – končí právě rokem 1492.
Více v knize Předěly staletí – České a světové dějiny v horizontech věků.
Podcast by Pepik Hipik 