Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
V internetovém prostředí můžeme sledovat zajímavý posun v rétorice části antivakcinačního hnutí.
Ještě donedávna se někteří odpůrci očkování prezentovali slovy, že „nejsou proti vakcínám“, ale pouze chtějí více informací, více bezpečnostních dat nebo kritizují konkrétní očkovací látky. Dnes však stále častěji zaznívá mnohem radikálnější tvrzení: všechny vakcíny jsou nebezpečné, škodlivé nebo dokonce jedovaté.
Když se hovoří o vývoji nových vakcín nebo léčiv, často se objevuje otázka: Proč nejsou všechny testovány proti placebu? Někteří lidé považují skutečnost, že novější studie často porovnávají nový přípravek s již schválenou vakcínou nebo léčbou, za důkaz nižší kvality výzkumu. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Tento přístup odráží vývoj medicíny i etických pravidel, jejichž hlavním cílem je chránit účastníky klinických studií.
Právo žen rozhodovat o vlastním těle a těhotenství je v Česku zatím právně chráněno. Přesto se v posledních měsících množí signály, že konzervativní organizace usilující o omezení přístupu k interrupcím získávají v české politice stále větší vliv – prostřednictvím poradních funkcí ve státní správě, dozorčích rad zdravotních pojišťoven i sněmovních usnesení. Jaká jsou konkrétní rizika, která s sebou omezování práva na interrupci přináší? Odpovědi najdeme v zemích, kde k tomu již došlo.
Lidský papilomavirus (HPV) si mnoho lidí stále spojuje především s rakovinou děložního hrdla. Méně se však ví, že významně ohrožuje také muže. Podílí se na vzniku řady závažných nádorových onemocnění, mimo jiné i v oblasti hlavy a krku, jejichž výskyt v posledních letech narůstá. Právě u mužské populace je přitom přibližně 85 % případů spojeno s infekcí HPV. U příležitosti Světového dne povědomí o HPV proto Ministerstvo zdravotnictví upozorňuje na význam prevence a připomíná, že očkování proti HPV chrání obě pohlaví.
Recenzovat knihu, která existuje jen v online podobě, není dnes zase taková vzácnost. Když pominu svět fanoušků, kteří si vytváří svá vlastní alternativní pokračování milovaných příběhů, tak tu také existují autoři, kteří se rozhodnou knihy mít pouze v elektronické podobě, jelikož tisk se jim zkrátka nevyplatí. A pak existují autoři jako Milada Střítezská, která se rozhodla napsat knihu jako projekt, kdy denně čtenářům napíše kapitolu. Co začalo jako odpor proti světu přehlceným AI břečkou přerostlo v něco většího. V něco, co předčilo očekávání všech.
Výzkumníci z amerického zdravotnického systému Montefiore analyzovali zdravotní záznamy více než 910 tisíc dospělých pacientů, aby zjistili, zda prodělání onemocnění COVID-19 souvisí s pozdějším vznikem obstrukční spánkové apnoe – poruchy, při níž během spánku opakovaně dochází k zástavám dechu.
Myšlenka, že o tom, do koho se zamilujeme, nerozhoduje jen srdce nebo mozek, ale i bakterie v našich střevech, zní jako science fiction. Přesto se právě tímto propojením dnes věda vážně zabývá – v rámci výzkumu tzv. střevně–mozkové osy.
Ještě drobná poznámka k tomu Strakatýmu a Klempířovi z víkendového KVIFFu.
Strakatý je jeden z hlavních českých protagonistů toho, čemu se v angličtině říká „access journalism“. Je to blbej název. Mělo by se to jmenovat třeba „reklamní youtuber“, „digitální mediální mr*ka“ nebo tak nějak.
Nejsem mediální ani reklamní expert, tak se to budu snažit vysvětlit laicky svými slovy.
Telegram autora Mausera de Vadera není jen další sbírkou příběhů. Jedná se o odkaz osudů, fotografií a snů. Autor se ani tentokrát nezastaví před vyznáním citů, ovšem také poukáže na absurdní realitu dneška. Mauser není vykastrovaným předkladačem samozřejmých veršů a zpívánek. Slovy proniká hluboko a přesně. Neváhá ukázat bez obav prstem a poté rozevřít dlaň s trsátkem a nabídkou smíru hudby. O nic se ani tentokrát neprosí. Společenská sonda slov a vyznání je stále aktuální a já mohu opět s potěšením konstatovat, že autor nepostává před žádným tématem. A to i přes svá telegramová STOP.
Na nitce světla je drobnou sbírkou velké síly. Autorka AliBean ve své druhé knize opět ukazuje možnosti temnoty, zároveň se však u tohoto sdělení nezastavuje. Pomocí jednotlivých slov a veršů vykresluje svět kolem nás i v nás. Přiznává, že nic nemusí být světlé a rozprostře temný závoj. Ten však pomalu zvedá další silou svých slov. Prosvítá skrze něj nalezené slunce. V útlém svazku básní a kreseb tak čtenář nalezne krok po kroku cestu. Může procházet i tmou, ale je hnán nadějí, krásnou vzpomínkou i láskou. Ta může být již vyhaslá, ale stále víme, že existovala. Jednotlivé básně jsou tak podanou rukou nejen do dnešních dnů, ale také do našich jednotlivých strachů a jasným vzkazem, že světlo lze nalézt stále. I v té největší temnotě sebe sama.
Have a WordPress.com account? Log in now.
