Irsko je překrásná šťastná země, kde pobíhají leprikóni, veselí zrzci pijí zelené pivo a častěji než hovno naleznete na botě čtyřlístek. NASA tvrdí, že štěstí je v Irsku vidět i z vesmíru.
Category Archives: Literatura
Triumf zvůle
Téma druhé světové války a nacistických zločinů je často diskutováno a množství knih na toto téma napsaných již jistě zahubilo mnoho lesů. Ať už se jedná o odborné publikace nebo romány inspirované skutečnými událostmi, ani po několika desetiletích nenechává toto téma většinu čtenářů lhostejných.
Byli ti zlí?
Názory na druhou světovou války se sice různí, ale jeden převládá stále. Němci byli ti zlí, hlavní hnací vlnou nacismu i konečného řešení byli Němci a celkově byli Němci už dávno předtím pěkná svoloč, která se obohacovala na úkor jiných nebohých národů, které na to neměly žaludek, odvahu a hlavně prostředky.
V šedém světě… už navždy
Jednoduché a neagresivní čtení o utrpení z rukou Sovětů. Popisy v knize jsou strohé na drastické výjevy a zároveň historické reálie nedehonestují snahou o romantizaci. Smutné čtení o strašné době, které si může každý přečíst bez hrozby jakékoliv traumatu a může pomoci nastartovat hlubší zájem o dané téma.
Malý velký muž
Jednoduché povídání o Niki Laudovi a s Nikim Laudou. Kniha se nedostává nikomu z aktérů příliš pod kůži, neukazuje různé vrstvy osobnosti jezdců ani neodhaluje závratná tajemství. Je to čtení o silných vozech a o mužích, kteří jim vládnou. Jako jednoduchá četba ideální, je však dobré o osobnosti Nikiho Laudy něco vědět už před přečtením knihy, jinak mohou některé pasáže působit zmateně.
Lekce, které už dostal někdo jiný
Tenká jasně červená knížka autora Timothyho Snydera Tyranie: 20 lekcí z 20. století je návodem i inspirací do dnešních dnů.
Autor knihu napsal ještě za doby prezidentování Donalda Trumpa a mnoho kritiky je věnováno hlavně jemu, zdaleka všechen prostor však ne. Podíváte se do historie a budete sledovat žáby, jak se pomalu vaří ve vodě tyranie napříč dějinami minulého století po celé Evropě. Každá lekce je však mimo temné připomínky také optimistickým návodem k tomu, aby se dnes podobné věci nemohly opakovat nebo aby to alespoň neměli roztoužení diktátoři tak jednoduché. Jedná se o nadčasové čtení pramenící ze smutných zkušeností našich dějin, ale doporučuji jej každému, kdo s otevřenou myslí chce udělat něco více pro naši svobodu.
Když je přání otcem myšlenky
Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti.
Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.
Putlerův krtek kam se podíváš
„Oslepil“ USA a pomohl Putinovi chopit se moci: ve vedení CIA by mohl být ruský špión
Na počátku osmdesátých let provedla CIA sérii ohromujících zatčení. Odhalení tří prominentních ruských špionů – Aldricha Amese, Edwarda Lee Howarda a Roberta Hanssena – bylo jedním z nejničivějších úniků, jaké kdy agentura poznala. Jak však ve své knize vylíčil bývalý důstojník CIA Robert Baer, krátce poté začalo vyšetřování „čtvrtého muže“ pracujícího pro CIA. Pomohl poskytovat informace Vladimiru Putinovi a usnadnil jeho nástup k moci.
„Příběh uprchlého ruského dvojitého agenta ze CIA se může zdát jako nedokončená záležitost ze studené války,“ poznamenává Baer v rozhovoru ke své knize pro organizaci národní bezpečnosti ve Washingtonu The Intercept.
Zábava trochu na sílu
Kniha Darwinovy ceny s podtitulem Odpočítávání konce autorky Wendy Northcutt je již její čtvrtou knihou pojednávající o tomto tématu, sdružující příběhy úmrtí s nádechem debility a pro úplnost také příběhy s tím lepším koncem, kdy v kritickou chvíli nemyslící člověk stihl ještě vyváznout živý.
Za daných podmínek sice nemohl dostat pojednávané ocenění, to však zjevně dotyčného mrzet nebude. Zatím. Kniha samotná je poněkud rozporuplná. Samotné příběhy samozřejmě fungují a jsou sranda, zbytek knihy, kde již lze autorství rozpoznat jasně, protože příběhy psal život sám, tak jednoznačný není. Komentáře čtenářů, doplňující většinu příběhů, jsou trapné až debilní a pokus o vědecké uchopení fenoménu v jedenácti kapitolách příliš nebaví. Zajímavé to je, ale příběhy mrtvých nešťastníků táhnou více. Jako nenáročnou četbu s poněkud morbidní tématikou určitě doporučuji, je však nutné počítat, že svazek na některých místech poněkud drhne a pravděpodobně v něm budete hodně přeskakovat.
Povídej, ne já se nevrátím, jdi domů spát.
Tak trochu jiné rozhovory o dopadech druhé světové války na životy lékařů, umělců, lidí politicky aktivních.
Každý z nich měl své sny, touhy a přání a to vše bylo přerušeno uprostřed snah tvrdou pěstí konfliktu a zvůle. Potřeba přežít a ochránit sebe a svou svobodu přerostla nade vše. Cesty k přežití byly různé. Exil. Ilegalita. Železná vůle v koncentračním táboře. O tom všem vypovídají lidé z různých společenských vrstev, s odlišnými názory, rozmanitými osudy. Spojuje je jediné. Zpětná touha vypovědět o svém životě, obhájit svá rozhodnutí a předat dále své vzpomínky, aby už nikdo nemusel prožít, co museli oni. Otevřeli svá srdce kameře, mikrofonu a diktafonu a stojí za to si je vyslechnout. A nezapomenout.
Podcast & blog by Pepik Hipik & Knižní kočka 