Názory na druhou světovou války se sice různí, ale jeden převládá stále. Němci byli ti zlí, hlavní hnací vlnou nacismu i konečného řešení byli Němci a celkově byli Němci už dávno předtím pěkná svoloč, která se obohacovala na úkor jiných nebohých národů, které na to neměly žaludek, odvahu a hlavně prostředky.
Už v knize Vypravěčka je tato pravda pěkně potvrzená a i když ve Jsou světla, která nevidíme nesoudí autor natolik tvrdě, stejně všichni víme své.
Nacisti fuj. A Němci taky. Protože to je to samé.
A pak do těchto ustálených vod vběhne Ruta Sepetys a do rozjitřených ran nasype pěkně z gusta svou Sůl moře.
A dobře udělala.
Příběh se opírá o jednu z nejděsivějších námořních katastrof všech dob. Titanic a jemu podobní se mohou jít zahrabat před příšerným číslem překračujícím deset tisíc obětí, ačkoliv každá katastrofa byť i pouze s jedním zmařeným životem je smutnou událostí, tragédie parníku Wilhelm Gustloff by dokázala vyvolat vyplakání moře slz. I tak se o ní ví jen velice málo i díky povaze obětí a době katastrofy.
Za války umíraly miliony lidí, číslo deset tisíc, jakkoliv příšerné, zaniká jen při pohlédnutí na počet polských obětí. A navíc tam pluli Němci. A na ty plul (rozuměj plival) kdekdo.
Jenže…
Ale zpět ke knize.
Příběh vypráví čtyři odlišní lidé. Tři sdílejí společný osud vyhnanců a nešťastných duší ztracených v bezohlednosti války. Litevka s Hitlerovým povolením k přesídlení, tajemný mladík s velkým posláním a smutná Polka bez budoucnosti. Čtvrtý vypravěč je mladý námořník, nešťastný výsledek vymývaní mozku a přehnaného sebevědomí.
Tato čtveřice se nakonec setká právě na veliké lodi, má s nimi doplout k naději, ale ruská torpéda mají na věc jiný názor a utnou rázně veškeré plány. A většinu životů na evakuačním parníku. I když z historie víme, že ruský kapitán ponorky zodpovědné za katastrofu se později radostí z vlastních úspěchů uchlastal k smrti, na osudu nevinných lidí to mnoho nemění.
A to je právě ono. Kniha přibližuje osud nevinných obětí války, kteří nebyli jen mezi Čechy, Slováky, Poláky a dalšími. Válka dala pořádný kopanec i německému národu a byli to právě obyčejní lidé, kteří nakonec museli složit za tuto válku vysoké účty, když zodpovědní seděli v teplých celách a kromě dlouhého výčtu svých hříchů, nemuseli nic.
Obyčejní lidé, zničené rodiny a nejistota. Roztříštěné osudy a zničená zem. Právě o tom je tato fantastická kniha. O ranách, jaké si národ uštědřil sám sobě, o hrdinech s cejchem na čele a o odvaze proti plivancům všem okolo.
Ruta Sepetys dokázala nejenom připomenout téměř zapomenutou tragédii jedné ledové noci, ale dokázala přivést zpět i několik svědků zvěrstev, jaká prováděli ti, kteří jsou i dnes opěvováni jako hrdinové a staví se jim pomníky.
I když existuje mnoho výborných historiků a knih křičících tuto pravdu do světa, autorka ji zabalila do srozumitelného vyprávění a přiblížila každému, kdo nezavírá oči a je ochoten naslouchat.
To považuji za hlavní poselství této knihy. A za to autorce děkuji.
Podcast by Pepik Hipik 