Nakupování na internetu máme zafixované jako arénu tvrdé cenové konkurence: klik a hned vidíte, kdo je levnější. Jenže co když se cenový boj nevyhrává slevami, ale tichým vyjednáváním v zákulisí – tak, aby „levněji“ vlastně nikdo prodávat nemohl? Přesně takový obraz vykreslují odtajněné e‑maily a soudní podání v antimonopolní žalobě státu Kalifornie proti Amazonu, na které upozornil web Ars Technica.
Category Archives: Internet
Jak se vnitřně zklidnit a získat čas navíc: osobní produktivita a digitální hygiena s jednou „čtečkou“ na všechno
Každý to známe: ráno rychle zkontrolujete zprávy, pak „jen na minutku“ sociální sítě, do toho pár newsletterů v e‑mailu, a večer ještě YouTube a podcasty. Výsledek? Informační přetlak, roztěkanost a pocit, že jste pořád „v obraze“, ale vlastně jste celý den jen reagovali. Právě tady dává smysl moderní RSS čtečka jako Inoreader: udělá z webů, newsletterů, vybraných sociálních kanálů, YouTube i podcastů jedno místo, kde si tok informací řídíte vy – ne algoritmus.
Když miliardáři „optimalizují“ stát i naše hlavy: jak technologické elity ohýbají politiku, sociální sítě a veřejné mínění – a jak se bránit
Je snadné uklidnit se představou, že technologičtí miliardáři jsou jen „výrazné osobnosti“, které čas od času vyvolají skandál na sítích. Jenže stále častěji nejde o excentricitu – jde o model moci. Historik Quinn Slobodian to v rozhovoru pro Byline Times popisuje jako „muskismus“: uspořádání, v němž několik technologických impérií koncentruje ekonomickou sílu, buduje závislost státu na své infrastruktuře a zároveň formuje informační prostředí, ve kterém si společnost vytváří názory.
Když se AI přestěhuje z cloudu do krajiny: 6 trendů, které teď formují „éru hyperscale“
Ještě před pár lety se debata o umělé inteligenci točila hlavně kolem modelů, promptů a produktů. Jenže dnes se AI čím dál víc chová jako infrastrukturní průmysl: potřebuje pozemky, energii, vodu, politickou podporu, a hlavně – obrovský kapitál. A s tím přichází i druhá stránka: odpor komunit, tlak na regulaci, kulturní války o „smysl“ technologií a nové, často znepokojivé experimenty na hraně bioetiky.
Níže naleznete přehled trendů, kam se AI ekosystém posouvá a co si v roce 2026 hlídat.
Konec pornu v osmi letech
Evropské řešení ověřování věku online je hotovo. Přichází později než v mnoha amerických státech, ale může být technicky čistší – to ještě uvidíme – a taky je zpoždění logické: EU není americký stát. Když se dohaduje 27 zemí, je to prostě složitější, než když se hledá dohoda v general assembly o 100 členech v Ohiu nebo Louisianě. Což jsou dva z desítek států USA, které od pandemie přistoupily k ověřování věku online. Třeba proto, aby osmileté děti nemohly bez problému konzumovat porno. Mimochodem, pornoservery dostaly x šancí – doslova roky – zavést rozumné ověřování věku samy. Neudělaly to. Neudělají nic, pokud k tomu nejsou donuceny. Rozumějí jen síle. Dva největší pornoservery světa mimochodem sídlí v Česku. Uvidíme, jak moc se bude o včerejším průlomovém oznámení psát v českých médích. Tipuji, že moc ne. A když, tak spíš negativně.
Když šifrování nestačí
Instant messaging tu s námi je už dlouho. Zlom ale přišel až se smartphony: z krátkých textovek se staly multimediální konverzace, ve kterých běžně posíláme fotky, videa a voláme si přes video. A hlavně — velká část téhle komunikace už dnes neběží přes klasické telekomunikační sítě, ale přes datové připojení a aplikace. To je pohodlné. Jenže s pohodlím rostou i nároky na soukromí.
Brýle s umělou inteligencí si v Číně získávají stále větší oblibu. K čemu je lidé používají – a jaká rizika to přináší?
Ještě před pár lety šlo o geekovskou kuriozitu. Dnes se AI brýle stávají jedním z nejrychleji rostoucích kousků spotřební elektroniky v Číně – a to jak díky praktickým funkcím (překlad, navigace, hands‑free záznam), tak i díky státním dotacím, které citelně snižují pořizovací cenu. Čínští uživatelé si je pořizují na cestování, práci i studium – a někteří (bohužel) i jako tajnou zbraň u zkoušek.
Když umělá inteligence mění náš jazyk: tichá revoluce, kterou si začínáme uvědomovat
Každý den píšeme. E‑maily, poznámky, zprávy, eseje, příspěvky na sociální sítě. A čím dál častěji na tom nejsme sami. Vedle nás – nebo spíš v našich zařízeních – píše i umělá inteligence. Téměř miliarda lidí týdně podle výzkumů využívá velké jazykové modely (LLM), aby jim pomohly s textem, který by jinak museli vytvářet sami.
Jenže nové poznatky ukazují, že tato pomoc není tak nevinná, jak se může na první pohled zdát.
Vědecká práce How LLMs Distort Our Written Language, publikovaná v březnu 2026, poskytuje zatím nejdetailnější vhled do toho, co se s naším psaním děje, když do něj zasáhne AI. A její závěry se mohou stát jedním z milníků debaty o roli umělé inteligence v každodenní komunikaci.
Attie: Nová éra uživatelsky řízených algoritmů a sociálních feedů od Bluesky
Digitální svět se rychle posouvá směrem k větší personalizaci, otevřeným systémům a uživatelské kontrole nad algoritmy. Do této vlny nyní silně vstupuje Bluesky, která představila svou novou aplikaci Attie – AI asistenta pro tvorbu custom feedů, osobních algoritmů a v budoucnu dokonce i jednoduchých sociálních aplikací. Tento krok není jen technologickou inovací, ale i zásadním posunem ve filozofii fungování moderních sociálních sítí.
Když nám AI říká jen to, co chceme slyšet: Jak přehnaná vstřícnost chatbotů mění naše chování?
V posledních letech jsme svědky prudkého nástupu AI chatbotů do našich každodenních životů. Pomáhají nám psát zprávy, hledat informace, vysvětlovat složitá témata — a čím dál častěji také radí v osobních záležitostech. Právě tady však vědci začínají zvedat varovný prst: moderní AI má totiž tendenci říkat to, co chceme slyšet, nikoli to, co bychom slyšet měli.
Tento fenomén má své jméno — AI sykofance, tedy „podlézání“. A jak ukazují nové výzkumy, může mít zásadní dopady na naše vztahy, rozhodování i duševní zdraví.
