Neuvěřitelný příběh krutosti, lhostejnosti a odpornosti. Za zástěrkou dobrých úmyslů byla pravda o velkém zisku z otrocké práce dětí a stovky nevinných utýraných k smrti. Tento příběh by nikdy neměl být zapomenut a je hanba, že viníci většinou nebyli nikdy potrestáni.
Kříďák není v principu špatná kniha, ale u titulu, kdy vidíte reklamu v podobě polepů na automobilech i v dnešních dnech, čekáte více. Mnoho knih bez podobného reklamního šílenství má vyšší hodnocení, protože se od něj neočekává tolik. Děj postavený na dvou časových rovinách, neustálé comebacky a „temná tušení“, která vyšumí do prázdna a na konci nezodpovězené kličky děje, bohužel spíše rozčilují. Titul se snaží dodržet tradice Stephena Kinga, navzdory snaze pokulhává i za jinými knihami tohoto žánru. Přehnaná propagace knihy na úkor obsahu opravdu knize škodí.
Knihu jsem si vzala jako naději na skutečného průvodce na cestu po Rumunsku a inspirovaly mě k tomu krásné černobílé fotografie v knize. Knihu jsem opravdu začala (vpravdě, na-přeskáčku), číst až na cestě a hodně jsem se nasmála. Autor dostal očividně jednu přesnou cestu nalajnovanou režimem s tajnými v patách a z toho musel vytěžit více než 300 stran vyprávění o zemi, kterou ani nesměl skutečně poznat. S ohledem na nelehkou dobu a upřímnou snahu autora nepadat jen do chvály režimu nelze hodnotit skutečně nízko, ale spíše než sonda do zvyků a geografických zajímavostí Rumunska se jedná se naivní vzpomínku na cynické časy, kdy se nesmělo nikam jezdit, ale musely se vydávat cestopisy.
Temná sonda do duše dítěte pozůstalém po vraždě mladšího bratra a sebevraždy matky. Knihasleduje osud devítileté Elišky, která se vyrovnává s nálezem dvou mrtvých těl svých nejbližších a pátrá po nezodpovězené otázce proč. V dospělosti se rozhodne otevřít třináctou komnatu rodinné historie aniž by tušila, že její matka má i po smrti moc pomalu jí ničit život. Pátrání se stane její obsesí a náhle si již sama není jistá, jak daleko je ochotná zajít a zda si vůbec přeje své kroky zastavit…
Cena facky je opravdu malá, útlá a nenápadná knížečka. Příběhy v ní jsou však silné, plné bolesti a většinou končí smířením. Smířením obětí se svými trapiteli a vrahy, smířením z daní zadobu, kdy se dle soudruhů měli všichni mít dobře, ale platit za to měli jen někteří. Mnohdy daň nejvyšší. Kolektivizace venkova je dosud palčivé téma, protože pamětníci stále žijí a ne vždy mají čisté svědomí. Tenkrát to bylo tak a tak a my jsme museli… Za komunistu… Pohled z druhé strany, vyprávění obětí, na kterých se „muselo“ páchat bezpráví a museli být v zájmu kolektivního blaha zbaveni domova, rodiny i zázemí a bez důstojnosti potrestáni za zločin tradice rodiny v sedlačení, je jedním z nejsilnějších souborů příběhů, jaký se mi dostal do rukou. Na tyto zločiny by se nemělo nikdy zapomenout a je nutné stále připomínat, že svoboda je křehká věc a vždy závisí jen na možnosti jiného prosadit kolektivní zvůli k vlastnímu prospěchu. A to se může stát kdykoliv znovu.
Hořící stromy autorky Kristiny Ohlsson jsou skutečně výtečným čtením. Děj jednoduchý a přitom zápletka nenudí, hororové prvky, ovšem nikoliv přeplácaná nadpřirozenost. Postavy uvěřitelné a jejich bolest skutečná, že jim toužíte pomoci, ale příběh kráčí neúprosně daným směrem. Doufáte za ně, věříte.
Děj samotný není nijak složitý, před deseti lety došlo v městečku k několika únosům, poslední si musel prožít mladý Lucas, byl však natolik těžce únoscem zraněn, že ztratil rok paměti včetně vzpomínek na únos samotný. Po letech se však odhodlal k návratu do míst svého dětství a nadějí s nadějí, že se mu podaří vzpomínky opět vyvolat. Netuší však, co vše svým návratem vyvolá ve skutečnosti.