
Neobvyklý pohled na problematiku narkomanie, ale i celkový problém vztahu rodiče a dítěte. Po přečtení na knihu jistě nikdy nezapomenete.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání

Neobvyklý pohled na problematiku narkomanie, ale i celkový problém vztahu rodiče a dítěte. Po přečtení na knihu jistě nikdy nezapomenete.

Vražda na konci války je druhým dílem série Vídeňské zločiny a hlavní hrdina knihy, nyní již major David Bronstein, se opět směle pouští do vyšetřování zločinu, tentokrát do pátrání po vrahovi mladé švadleny. V případu nedává zpočátku nic smysl, ovšem David se opět nevzdává a rozplétá klubko spletitých osudů, které vedly k násilnému ukončení mladého života. Kolem něj se boří a bouří nový svět se starým a závěr 1. světové války nerezonuje jen Davidem, ale také celým světem kolem něj. David se však ve všem tom zmatku soustředí na to hlavní a to je vykonání spravedlnosti. Oproti předchozí knize je děj již vážnější a na hlavním hrdinovi je možné vidět posun směrem ke zralosti muže. Náhle to již není roztěkaný a divoký Bronstein, ale mnohem uvážlivější David, který pečlivě studuje situaci kolem sebe a přitom nepouští ze zřetele ani rozpad monarchie ani mladou komunistku Jelku, se kterou si odvážně začne mnohem více, než by zpočátku doufal. Je to o něco náročnější čtení oproti minulému dílu, a pokud se budete orientovat v problematice politiky Velké války, bude to pro vás výhodou. Jedná se však hlavně o zajímavou historickou detektivku z Vídně počátku 20. století a svéhlavý hlavní hrdina vás opět provede jejími uličkami i zákoutími, kde se tají nejenom dech.

Období „divokých devadesátých let“ byla doba zázraků a časy, které jim těsně předcházely, byly děsné. Když se mohla odhodit šeď a uniformita (Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás! a podobné blbosti), rozlétla se vědomí do světa a mnozí se nestačili divit. A určitě je v tom mnoho vtipných situací, je škoda, že autor Ondřej Horák jich v knize Sametání pod koberec moc nepopsal, ale spíše se soustředil na obžalobu doby předcházející, z vět kape hořkost a je zde jen málo nadhledu, pokud nějaký. Z nadějně vypadající knížky, kde mohl hrát prim humor a nadsázka je tak spíše delší stížnost přerušovaná dělením jednotlivých témat. Je to čtení na několik večerů, ale po dočtení si zřejmě sami položíte otázku, jestli to vůbec bylo nutné.
Všechno.

Obsáhlý příběh, který splétá dohromady rozdílné osudy, které začaly na jednom místě – v sirotčinci u moře. Příběh místy může působit rozvláčně a nelogicky, ale vše má svůj smysl a každý dostane, co si zaslouží. Kniha však není psána pro masy a je nutné příběh číst beze spěchu a přemýšlet nad ním. Sprint ve čtení od této knihy není možné očekávat, ale pokud jste ochotní ve čtení zpomalit, bude pro vás Sedmé dítě zajímavým a temným zážitkem.

Kniha Obludárium aneb kabinet lidských kuriozit mapuje nezvyklé osudy lidí, kteří dostali do vínku těžké fyzické postižení a to nejčastěji v časech 19. století, kdy provozoval P. T. Barum svou světovou show, na kterou lákal tisíce lidí a dodnes je možné zajít si do muzea na jeho počest. Spojil mnoho osudů, a i když dnes by jeho podnikatelské záměry budily spíše rozpaky, ve své době byl legendou. Přicházeli k němu i nalézal lidské osudy takové, jaké by nejdivočejší fantazie nedokázala vymyslet, a stvořil legendy. Svazek mapuje činnost nejenom jeho, ukazuje i osudy za hranicemi jeho cirkusu oběma časovými směry. Každý takový autor rozebere co nejpodrobněji je to možné a spolu s dostupnými fotografiemi přiblíží vše, co jen lze. Je to nesmírně vzrušující cesta a kniha je nejenom svědectvím šílených tělesných postižení, ale také příběhů odvahy, statečnosti a trpělivosti, s jakou si dotčení ve svých životech vedli.

Na sociálních sítích lze nalézt mnohé příběhy, některé pěkné, některé horší a některé by si mohli lidé odpustit. A pak jsou tu ty, co mají přesah a to veliký. A mezi právě tyto patří krátké příběhy ze života pana Mirka jeho již starších rodičů, o které se obětavě staral. A téměř každý den napsal na Twitter krátký příběh z onoho dne, přestřelku mezi ním a jeho rodiči. Nebyly to ale přestřelky, při kterých by šlo o život nebo něco vážného, ale střípky z jejich společného života.

Zpřetrhané životy autorky Pavly Plaché jsou přelomovou studií protetiky koncentračního tábora Ravensbrück. Autorka uchopuje jednotlivé osudy a vystavuje je ostrému světlu bádání. Nezastavuje se nikde a pomalu ale jistě odlupuje étos minulého režimu z jednotlivých témat. A také se nebojí ukázat na skupiny upozaděné až zamlčované.

Sbírka krátkých příspěvků v povedené grafice s názvem Surinam. Jedná se o sebrané příspěvky několika autorů již zaniklého online magazínu Suri-nam, o kterém dnes již nenaleznete skoro nic. Ale ať už k jeho konci vedlo cokoliv, knížečka nabízí humorné i vážnější čtení na mnoho témat. Rodičovství, cestování, učitelství, hospoda, Třeboň. A je to sranda, do dnešních nelehkých dnů výborný oddech.

Rozhovor, který nechcete skončit, vyprávění, jaké se vám zaryje pod kůži a slova, která popisují časy krásné i těžké. To a mnohem více naleznete v úžasné knize vzpomínek jedné z nejdůležitějších dokumentaristek naší doby i té doby minulé. Nádherné čtení plné moudrosti, ke kterému se budu ráda vracet a napjatě poslouchat neuvěřitelné příběhy, které se skutečně staly. Naštěstí i bohužel.

Stalin i historie jeho hrůzovlády vyvolává emoce i po všech uplynulých letech od jeho smrti. O to více i v dnešní době veřejnost vzrušuje možnost podívat se pod pokličku jeho vlády, za oponu soukromí a přímým pohledem se podívat do nitra jeho rodiny. A to je přesně to, co vám tato kniha… nedá. Příběh je vyprávěn z pohledu Stalinovy dcery, která svého otce dávno pohřbila, své mindráky však ne a potácí se jako sovětská VIP po Moskvě a SSSR s touhou po svobodě, v níž však neumí žít. Románová podoba vyprávění o životě dcery tyrana nebyla nezajímavým čtením, na hodině dějepisu bych ji však nevytahovala a pokud toužíte po reáliích ze Stalinova rodinného života, sáhněte po jiné knize. Jinak se však jednalo o zajímavé čtení, je však na něj opravdu nutné pohlížet jako na román pouze inspirovaný skutečnými událostmi a neočekávat od knihy něco, co ani nebylo ambicemi čtenářovi předat.