Na sociálních sítích lze nalézt mnohé příběhy, některé pěkné, některé horší a některé by si mohli lidé odpustit. A pak jsou tu ty, co mají přesah a to veliký. A mezi právě tyto patří krátké příběhy ze života pana Mirka jeho již starších rodičů, o které se obětavě staral. A téměř každý den napsal na Twitter krátký příběh z onoho dne, přestřelku mezi ním a jeho rodiči. Nebyly to ale přestřelky, při kterých by šlo o život nebo něco vážného, ale střípky z jejich společného života.
A těch střípků bylo tolik tolik a tolik, že se p. Mirek nakonec rozhodl sestavit je do knihy, vynikající ilustrátor Lukáš Fibrich ji doplnil několika skvělými kresbami a náhle dostaly jedničky a nuly z obrazovek fyzickou podobu písmen, fotek, vzpomínek. A několika bonusů navíc, které by se na Twitter s jeho pravidlem omezeného počtu znaků neměly šanci vejít, tj. delších vyprávění ze života rodiny i sousedů.
A tak se nakonec po mnohých peripetiích zrodila kniha, která obsahuje v jednotlivých příspěvcích soužití syna a starších rodičů, který se o ně obětavě stará a mnohdy s velkou starostí sleduje, že jim už ubývá sil a neúprosné nemoci tvrdě postupují. Ale protože není jen zle, užívají si společných chvil, jak je to jenom možné.
Co se škádlivá…
Máma: „Nó, měl by sis už najit nějakú tu frajárku, si dlúho sám.“
Já: „A můžeš mi říct, která by chtěla starého chlapa, který se navíc stará o dvě děcka?“
Máma: „My sme u tebja děcka? Že po tobě něco hodím!“
Hodila pantofel, ale netrefila. Kdyby chtěla, trefí…
#tožtak
Hashtag #tožtak je něco jako spojnicí příhod p. Mirka a jeho rodičů a symbolicky jej umístil také pod každý příspěvek v knížce, jako ukončení příhody. A je jich mnoho. Kniha mapuje jeho cesty za rodiči do smrti maminky, pak dva roky Covidu a jejich společný boj proti němu s tatínkem. Bojují tou svou slováckou cestou, takže štamprlky, víno a podobné radosti slunného kraje. Mnohý může namítnout, že v knize není nic jiného, než „žrádlo a chlast.“ Zde je potřeba si uvědomit jednu skutečnost, co nemusí zdravému člověku hned být jasná.
Pokud Vás život upoutá na vozík a na jednu adresu a bez cizí pomoci máte problém se kamkoliv dostat, dosavadní život se Vám scvrkne do několika věcí, které ještě můžete a relativně samostatně dělat. A pokud je to ještě přijímání stravy, jste rádi. A to si chcete právě užít, dokud můžete. A to si právě oba pánové užívají dosyta stejně jako mnoho pestré stravy. Nebo alespoň barevné.
A tak je kniha také přehlídkou mnoha nápadů na vaření a jejich fotografií a popravdě řečeno bych autorovi doporučila sepsat taky kuchařku, číst si knihu před spaním bylo někdy utrpení, jaké jeden dostával chutě. Tatínek je masožrout, výběr jídel domu odpovídá.
Maso je maso…
Já: „Tati, k snídani budou chleby s pomazánkou.“
Táta: „Ná, si hlúpý? To nemáme žádné maso?“
Já: „K obědu chci dělat kuřecí steaky na grilu.“
Táta: „Tož jich udělaj včíl a je to.“
Já: „A co budeš chtít k obědu?“
Táta: „Bůček s erteplama. V tem je sila.“
#tožtak
A tak žijí dneškem, protože neví, jaký bude zítřek, spolu válčí s každým dnem i nocí, ale mají svou jistotu, že po noci přijde ráno a bude zase dobře. Zapijí to dobrou kořalkou nebo si zajdou na pivo a prostě žijí. Vědí, že mají jeden druhého a nenechají se ve štychu, ať se kolem bouří svět jakkoliv, snaží se mít pohodu. Z knihy dýchá jasně prosluněná atmosféra slováckých stavení, jasného slunce, modrého nebe a dýmu z grilu, když se za vraty hodí maso na oheň, vrata se pootevřou a ruka se štamprlí pokyne dál. Je to pocit bílé sádrové omítky, malovaného štítu a dobrého vína ve sklenici.
I když je kniha psána spíše jako tzv. „autobusová četba“, není úplně nutné ji přečíst hned celou, těžko se mi od ní odtrhávalo, zvláště v těchto časech. Utéct se schovat za oba pány, vyposlechnout si rázného tatínka i argumentaci p. Mirka bylo příjemné. Fotografie z jejich života i obce Syrovín, ve které žijí, byly nádhernou ilustrací. Oba pánové navíc disponují smyslem pro humor, u knihy se čtenář má šanci nejen bezstarostně uvolnit, ale i zasmát.
Svazek si nehraje na žádnou vysokou literaturu, autor se pouze chtěl podělit o obraz života se svými rodiči, o které je nutné se již starat a pomáhat jim ve věcech, jaké zdraví lidé považují za samozřejmost a ukázat tak, že toto téma není žádné tabu. Naopak. Soužití dvou generací, založené na vzájemném respektu a lásce, může a je přes všechny překážky možné. Jejich příběh si zasloužil zaznamenat trvalejší formou, než na sociální síti a je možné v něm najít nejenom útěchu, ale i mnoho inspirací.
Třeba že nic není nemožné a láska pomůže překonat vše, co bychom sami nezvládli.
Borec…
Večer mi bylo moc zle, chtěl jsem volat rychlou. Táta přijel na vozíku, píchl mi injekci a držel mě za ruku, dokud jsem neusnul.
Ráno už mi bylo fajn, nachystal jsem snídani a tátovi děkoval. On jen v klidu řekl: „To nestójí za řeč, ty to děláš pro mňa denně.“
#tožtak
Tak dejte šanci sbírce krátkých příběhů mapujících několik let dvou chlapů, co spolu drželi a spolu zvládali každý den, ať jim byl uchystán jakkoliv. A neváhali se u toho dobře najíst a vše důkladně zapít.
Autor chystá k vydání druhý díl a opět jej financuje s pomocí crowdfundingové platformy Hithit. Zájemci o druhý díl příhod ze Slovácka a nyní již i více z povídkové tvorby autora mohou knihu zakoupit a tím i podpořit její vydání na níže uvedeném odkazu:
https://www.hithit.com/cs/project/11429/toztakii-aneb-stripky-ze-slovacka
Podcast by Pepik Hipik 