Šest mladých lidí, roky nevysvětlených zdravotních problémů

Výzkumníci se zabývali šesti lidmi ve věku 14 až 30 let, kteří před smrtí trpěli dlouhodobými zdravotními problémy. U všech se objevovaly také sebevražedné myšlenky nebo chování. Čtyři zemřeli sebevraždou, jeden využil lékařskou pomoc při umírání a šestý zemřel na závažnou poruchu spojenou s nadměrnou aktivací imunitního systému.

Jedním z nich byl 27letý muž, který byl původně zdravý a sportovně založený. Postupně se u něj objevila výrazná únava, bolesti, problémy s pamětí a psychiatrické obtíže. Po několika letech nemoci a přes péči různých specialistů se jeho stav nezlepšil.

Rodiny těchto lidí se obrátily na tým vědce Edwarda Breitschwerdta z North Carolina State University, který se dlouhodobě zabývá infekcemi bakteriemi rodu Bartonella a dalšími patogeny.

Výzkumníci následně analyzovali 125 vzorků DNA pocházejících z krve, tkání, tělních tekutin a dalších materiálů. První testování pomocí klasické kvantitativní PCR však žádný jednoznačný výsledek nepřineslo. Citlivější metody, následné cílené testy a sekvenování DNA ale nakonec odhalily genetický materiál některých mikroorganismů.

Babesia a Bartonella

DNA parazitů rodu Babesia byla nalezena u čtyř ze šesti lidí. U dvou z nich šlo dokonce o více druhů. Babesie jsou mikroskopičtí paraziti napadající červené krvinky a nejčastěji se přenášejí prostřednictvím klíšťat. U dvou lidí byla současně nalezena DNA bakterie Bartonella henselae, která je známá především jako původce nemoci z kočičího škrábnutí. Jeden z vyšetřovaných měl podle výsledků současně Babesii i Bartonellu. Celkově tedy vědci nalezli DNA jednoho nebo obou těchto typů mikroorganismů u pěti ze šesti osob.

Znamená to, že infekce způsobila jejich psychické problémy? Ne. Nález DNA mikroorganismu automaticky neznamená, že právě on způsobil konkrétní příznaky. Vědci sami zdůrazňují, že jejich práce byla observační, nikoli prospektivní kontrolovaná studie. Chyběla například kontrolní skupina zdravých lidí, se kterou by bylo možné porovnat četnost těchto infekcí.

Navíc u některých infekcí může DNA přetrvávat v organismu i po léčbě. ScienceAlert například upozorňuje, že PCR u Babesia microti může zůstat pozitivní ještě měsíce až déle než rok po standardní léčbě, aniž by to samo o sobě znamenalo, že léčba selhala nebo že infekce stále způsobuje příznaky.

Dalším problémem je samotný odběr vzorků po smrti. Některé byly získány až několik dní po úmrtí a po smrti může docházet k přesunům bakterií v těle. Všichni zkoumaní navíc v minulosti dostávali antimikrobiální léčbu, která mohla množství mikroorganismů ovlivnit.

Jak by infekce vůbec mohla souviset s mozkem?

Existuje několik biologicky představitelných mechanismů. Mikroorganismus může v některých případech přímo ovlivňovat nervový systém, případně může infekce vyvolat dlouhodobou imunitní reakci a zánět, který následně ovlivňuje fungování mozku.

To je důležitá hypotéza například u některých chronických infekcí, ale v této konkrétní studii nebylo prokázáno, že právě takový mechanismus vedl u sledovaných lidí k psychiatrickým příznakům nebo sebevražednému chování. Výsledek představuje zajímavou stopu, která může vést k dalšímu výzkumu chronických infekcí u lidí s nevysvětlenými zdravotními a neuropsychiatrickými obtížemi.

Autoři sami zdůrazňují, že bude potřeba mnohem rozsáhlejší výzkum – především studie s kontrolními skupinami, systematické testování pacientů ještě za života a výzkum toho, zda jsou tyto infekce skutečně častější u lidí s určitými chronickými či psychiatrickými obtížemi.