Duchennova svalová dystrofie (DMD) patří mezi nejzávažnější dědičná svalová onemocnění u dětí. Nová studie ukazuje experimentální možnost, jak u některých pacientů neopravovat jen následky nemoci, ale přímo genetickou chybu, která ji způsobuje.
DMD je způsobena mutacemi v genu DMD, který obsahuje návod pro tvorbu dystrofinu – bílkoviny nezbytné pro stabilitu svalových buněk. Bez funkčního dystrofinu se svalová vlákna postupně poškozují a zanikají. Nemoc postihuje především chlapce a první obtíže se obvykle objevují už v raném dětství. Postupně se zhoršuje chůze a později nemoc zasahuje také dýchací a srdeční svalstvo.
Jde o vzácnou nemoc, ale mezi dětskými svalovými dystrofiemi je velmi významná. Orphanet odhaduje její výskyt přibližně na jednoho chlapce z 3 500 až 9 300 narozených.
Místo dodání genu jeho oprava
Nová studie publikovaná 1. října 2026 v Experimental & Molecular Medicine zkoušela jiný přístup než klasické genové terapie založené na AAV virech. Výzkumníci použili adeninový base editor (ABE) – molekulární nástroj schopný změnit konkrétní „písmeno“ DNA bez vytvoření klasického dvojitého zlomu DNA.
Instrukce pro výrobu editoru byla ve formě mRNA uzavřena do lipidových nanočástic. Spolu s naváděcí RNA tak nanočástice dopravily do buněk systém, který měl vyhledat konkrétní mutaci v genu DMD a opravit ji.
V experimentálním modelu vytvořeném z buněk pacienta s DMD dosáhli vědci v závislosti na dávce významné míry editace. V některých vzorcích při nejvyšší dávce se podařilo obnovit také tvorbu plnohodnotného svalového dystrofinu Dp427m. U šesti předem vytipovaných míst mimo cílovou oblast přitom autoři nezaznamenali měřitelnou nežádoucí editaci.
Co by taková léčba mohla znamenat pro děti?
Pokud by se jednou podařilo metodu bezpečně a účinně dopravit do dostatečného množství svalových buněk v celém lidském těle, její potenciál by byl zásadní: opravovala by samotnou genetickou příčinu nemoci a umožnila buňkám znovu vytvářet dystrofin.
To je ale zatím vzdálený cíl. Studie neproběhla u nemocných dětí a neprokazuje, že lipidové nanočástice dokážou bezpečně opravit dostatečné množství svalů, srdce a dalších postižených tkání člověka. Autoři pracovali s experimentálním „humanizovaným“ modelem – teratomy vytvořenými z pacientských indukovaných pluripotentních kmenových buněk a pěstovanými u myší.
Výsledek je proto především důkazem, že tento princip může fungovat v lidských buňkách nesoucích mutaci DMD. Cesta od takového experimentu k léčbě dítěte je ještě dlouhá. Přesto ukazuje zajímavou budoucnost genové medicíny: místo dodávání náhradní verze genu by u některých mutací mohlo být možné opravit chybu přímo v původní DNA pacienta.
Zdroj: Iniciativa Sníh | NATURE
