Nová naděje v boji proti nádorové kachexii. Vědci se přibližují léčbě jednoho z nejzávažnějších důsledků rakoviny

U mnoha lidí není největším problémem samotný nádor, ale postupné chátrání organismu. Pacienti ztrácejí svalovou hmotu, hubnou, trpí extrémní únavou a přestávají zvládat běžné každodenní činnosti. Tento stav, známý jako nádorová kachexie, postihuje přibližně polovinu pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním a podle odhadů se přímo podílí až na pětině úmrtí na rakovinu. Přesto dosud neexistuje účinná léčba. To by se však mohlo začít měnit.

Nádorová kachexie není obyčejné hubnutí způsobené nechutenstvím. Organismus při ní aktivně rozkládá svalovou i tukovou tkáň, přestože pacient často přijímá dostatek potravy. Samotné zvýšení kalorického příjmu proto nestačí. Dochází k rozsáhlým změnám metabolismu, chronickému zánětu i narušení komunikace mezi nádorem a ostatními orgány. Výsledkem je výrazné oslabení organismu, horší tolerance chemoterapie i dalších protinádorových léčebných postupů.

V posledních letech se vědcům podařilo odhalit několik mechanismů, které za tímto syndromem stojí. Ukazuje se, že nádory uvolňují látky ovlivňující nejen svaly a tukovou tkáň, ale také mozek, játra a imunitní systém. Některé z těchto signálních molekul mění energetický metabolismus tak, že tělo začne spalovat vlastní zásoby i v době, kdy by je mělo naopak chránit.

Významný posun přinesly studie publikované v časopisech Cell, Cancer Cell, Science a Nature, které identifikovaly nové molekulární dráhy odpovědné za úbytek svalů i za chronický zánět. Tyto objevy otevírají možnost vyvinout cílené léky, které by dokázaly patologické procesy zastavit nebo alespoň výrazně zpomalit.

Některé experimentální léky už vstupují do klinického testování. Výzkumníci se zaměřují například na blokování zánětlivých signálů, ochranu svalových buněk nebo ovlivnění metabolismu tukové tkáně. Cílem není pouze prodloužit přežití pacientů, ale především zachovat jejich sílu, soběstačnost a kvalitu života během onkologické léčby.

Lékaři upozorňují, že včasné rozpoznání kachexie je zásadní. Pokud se začne řešit až ve chvíli, kdy pacient ztratí velkou část svalové hmoty, bývá návrat velmi obtížný. Proto se stále více prosazuje pravidelné sledování tělesné hmotnosti, svalové síly i výživového stavu již od začátku léčby nádoru. Samotná výživa však obvykle nestačí – bude pravděpodobně nutná kombinace nutriční podpory, pohybové rehabilitace a cílené farmakologické léčby.