Běžný herpesvirus může spustit roztroušenou sklerózu

Virus Epstein–Barrové (EBV) patří mezi nejrozšířenější lidské viry. Odhaduje se, že se jím během života nakazí více než 90 % populace. U většiny lidí proběhne infekce bez závažných následků nebo se projeví pouze infekční mononukleózou. Po prodělání infekce však virus z těla nezmizí – přetrvává v neaktivním stavu po celý život. Již řadu let vědci vědí, že téměř všichni pacienti s roztroušenou sklerózou prodělali infekci EBV. Dosud ale nebylo jasné, jakým způsobem může tento běžný virus přispět ke vzniku autoimunitního onemocnění.

Nové poznatky publikované v časopise Nature přinášejí přesvědčivější vysvětlení tohoto mechanismu. Výzkum ukazuje, že virus nemusí nervovou tkáň poškozovat přímo. Místo toho dokáže narušit fungování imunitního systému, který následně začne omylem napadat vlastní buňky centrálního nervového systému.

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém poškozuje myelin – ochranný obal nervových vláken v mozku a míše. Jakmile je myelin narušen, dochází ke zpomalení nebo přerušení přenosu nervových signálů. To se může projevit širokou škálou příznaků, například poruchami zraku, necitlivostí končetin, svalovou slabostí, problémy s rovnováhou nebo výraznou únavou.

Klíčovým objevem nové studie je podrobnější popis jevu označovaného jako molekulární mimikry. Některé bílkoviny viru Epstein–Barrové jsou totiž natolik podobné určitým bílkovinám lidského nervového systému, že imunitní buňky vytvořené proti viru mohou začít reagovat i proti vlastním tkáním. Organismus se tak snaží bojovat s infekcí, ale současně omylem napadá myelin a další struktury centrálního nervového systému.

To zároveň vysvětluje, proč samotná přítomnost EBV nestačí ke vzniku roztroušené sklerózy. Přestože je tímto virem infikována většina světové populace, onemocnění se rozvine jen u malé části lidí. Podle vědců musí být přítomny i další rizikové faktory, například genetická predispozice, specifické vlastnosti imunitního systému nebo vlivy prostředí. Roztroušená skleróza tak vzniká pravděpodobně až kombinací několika různých faktorů, přičemž EBV představuje jeden z nejvýznamnějších spouštěčů.

Nové poznatky mají význam nejen pro pochopení vzniku nemoci, ale také pro vývoj budoucích léčebných postupů. Pokud se podaří přesně identifikovat imunitní buňky odpovědné za chybnou reakci proti vlastní nervové tkáni, mohly by vzniknout cílené terapie, které by zastavily autoimunitní proces, aniž by výrazně oslabily zbytek imunitního systému. Výzkumníci rovněž upozorňují, že lepší porozumění úloze EBV podporuje snahy o vývoj preventivní vakcíny proti tomuto viru.

Taková vakcína by mohla mít význam daleko přesahující prevenci infekční mononukleózy. Kromě roztroušené sklerózy je totiž virus Epstein–Barrové spojován také s některými nádory, například Burkittovým lymfomem, Hodgkinovým lymfomem nebo karcinomem nosohltanu. Omezení infekce EBV by tak mohlo v budoucnu snížit riziko celé řady závažných onemocnění.