Když se řekne bakterie, většina lidí si představí mikroskopický organismus, který bez hostitele rychle zahyne. Některé bakterie však mají mimořádnou schopnost přežívat v prostředí celé roky, někdy dokonce desetiletí. Tajemství spočívá v tvorbě spor.
Bakteriální „režim přežití“
Spora je jakýsi nouzový režim bakterie. Když se podmínky zhorší – například chybí živiny, voda nebo je prostředí příliš horké či chladné – některé bakterie se dokážou uzavřít do extrémně odolného ochranného obalu.
V tomto stavu téměř zastaví veškeré životní procesy a čekají na vhodnější podmínky. Nejde o rozmnožování, ale o strategii přežití.
Tetanus jako učebnicový příklad
Bakterie způsobující tetanus, Clostridium tetani, vytváří právě takové spory. Ty se běžně nacházejí v půdě, prachu nebo ve zvířecích výkalech.
Spory jsou mimořádně odolné vůči:
- vyschnutí
- vysokým i nízkým teplotám
- běžným dezinfekčním prostředkům
- UV záření.
Díky tomu mohou v půdě přežívat velmi dlouhou dobu. Pokud se dostanou do rány, zejména hluboké a špatně okysličené, mohou se „probudit“ a začít se množit.
Nejde jen o tetanus
Podobnou schopnost mají i další bakterie, například:
- Bacillus anthracis (antrax),
- Clostridium botulinum,
- Clostridium difficile.
Právě spory těchto bakterií představují pro zdravotnictví značnou výzvu, protože je obtížnější je odstranit než běžné bakterie.
Proč tedy tetanus nezmizel?
Na rozdíl od některých infekcí se tetanus nepřenáší z člověka na člověka. Jeho bakterie jsou součástí přírodního prostředí a jejich spory se vyskytují prakticky po celém světě. Ani vysoká proočkovanost proto bakterii z přírody neodstraní.
Očkování chrání člověka před účinky nebezpečného toxinu, který bakterie produkuje, ale samotnou bakterii z půdy nevymýtí.
Zajímavost na závěr
Vědci dokázali oživit bakteriální spory, které přežívaly desítky let v laboratorních sbírkách. Některé studie dokonce naznačují, že za mimořádně příznivých podmínek mohou spory přežít ještě mnohem déle.
Tetanus je tak připomínkou toho, že některé mikroorganismy mají strategie přežití, které dalece přesahují lidskou představivost – a právě proto se s nimi medicína musí vypořádávat i dnes.
Zdroje: National Library of Medicine | Iniciativa Sníh | Wikiskripta | WHO Ilustrační obrázek: Opistotonus, obraz Sira Charlese Bella
