Když se lež převlékne za naději: proč zdravotnické dezinformace z internetu zabíjejí

Rakovina je slovo, které dokáže během jediné vteřiny změnit lidský život. Člověk hledá naději, vysvětlení, zkratku, jak uniknout strachu. A právě v téhle chvíli se objevují ti nejnebezpečnější obchodníci s iluzemi: influenceři, samozvaní léčitelé, podcastoví proroci, prodejci „zázračných“ kapek, odčervovadel, diet a doplňků, kteří se tváří jako odvážní bojovníci proti systému. Ve skutečnosti často prodávají něco mnohem temnějšího: nedůvěru k medicíně, pohrdání vědou a falešnou naději, která může stát lidský život. WHO upozorňuje, že infodemie — tedy nadbytek informací včetně falešných a zavádějících tvrzení — vede ke zmatku, rizikovému chování, nedůvěře ve zdravotnické autority a může poškozovat zdraví.

Případ ivermektinu ukazuje, jak rychle se může nebezpečná zdravotní fáma rozšířit. V lednu 2025 vystoupil herec Mel Gibson v podcastu The Joe Rogan Experience u notorického provokatéra a dezinformátora Joe Rogana a prohlásil, že tři jeho přátelé s pokročilou rakovinou se měli uzdravit po užívání ivermektinu a fenbendazolu. Tato tvrzení se následně šířila napříč platformami a studie JAMA Network Open později zjistila, že předepisování kombinace ivermektin–benzimidazol se po tomto mediálním vystoupení výrazně zvýšilo, u pacientů s rakovinou více než 2,5krát ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.

Tohle není nevinná kuriozita ze světa celebrit. Není to „alternativní názor“. Je to ukázka toho, jak může popularita, algoritmus a sebevědomý hlas ve sluchátkách převálcovat roky práce lékařů, vědců a pacientských organizací. Autoři studie v JAMA Network Open výslovně upozorňují, že zvýšené předepisování u pacientů s rakovinou je znepokojivé, protože lidé s život ohrožující nemocí mohou odkládat nebo odmítat konvenční léčbu ve prospěch neověřených terapií, což může umožnit progresi nemoci.

Je třeba říct jasně: ivermektin není prokázaná léčba rakoviny. American Cancer Society uvádí, že ivermektin není schválen k léčbě žádného nádorového onemocnění u lidí ani u zvířat a že žádné klinické doporučené postupy jej jako léčbu rakoviny neuvádějí. Tvrzení, že ivermektin „zabíjí rakovinu“, stojí hlavně na raných laboratorních nebo zvířecích studiích, nikoli na kvalitních klinických důkazech pro pacienty.

Právě tady šarlatáni a dezinformátoři nejčastěji podvádějí veřejnost. Vezmou laboratorní poznatek — například že určitá látka za určitých podmínek působí na buňky v misce — a prodají ho jako hotový lék pro člověka. Jenže lidské tělo není Petriho miska. Dávky, které působí na buňky v laboratoři, mohou být v lidském organismu nedosažitelné nebo toxické. Richard Simcock z Macmillan Cancer Support připomíná, že mnoho látek vykazuje v laboratoři efekt na nádorové buňky, ale převést tento efekt do skutečné klinické léčby je úplně jiný a mnohem náročnější úkol.

Největší zlo přichází ve chvíli, kdy se neověřený prostředek začne stavět proti medicíně. Když někdo pacientovi nenápadně podsouvá, že chemoterapie je jed, lékaři mlčí kvůli farmaceutickým firmám a „skutečná léčba“ je v odčervovacím přípravku. Bere mu čas. A čas je u rakoviny často to nejcennější. National Cancer Institute informoval o studii, podle níž pacienti s nemetastatickou rakovinou prsu, plic nebo kolorekta, kteří zvolili alternativní léčbu jako počáteční léčbu místo konvenční terapie, měli výrazně horší přežití; po mediánu pěti let byli pacienti s rakovinou prsu nebo kolorekta téměř pětkrát pravděpodobnější, že zemřou, pokud zvolili alternativní terapii jako první léčbu místo konvenční péče.

Podobné varování přináší i JAMA Oncology. Ve studii zahrnující 1 901 815 pacientů bylo užívání komplementární medicíny spojeno s častějším odmítáním konvenční léčby a s dvojnásobně vyšším rizikem úmrtí ve srovnání s pacienty, kteří komplementární medicínu neužívali. Autoři zároveň uvádějí, že rozdíl v přežití mohl být zprostředkován právě odmítáním doporučené konvenční onkologické léčby.

To neznamená, že pacient nemá právo ptát se, pochybovat nebo hledat doplňkovou podporu. Má. Dobrý lékař má umět s pacientem mluvit o strachu, bolesti, vedlejších účincích i o tom, co pacient našel na internetu. Ale něco jiného je doplňková péče, která nebrání léčbě, a něco úplně jiného je cynický byznys s tvrzením, že zázračná neověřená metoda nahradí onkologii. National Cancer Institute zdůrazňuje, že lékaři mají s pacienty o informacích ze sociálních sítí mluvit otevřeně, s empatií a bez ponižování, aby lidé své obavy neskrývali a mohli dostat evidence-based informace.

Problém je, že digitální prostředí odměňuje sebejistotu, ne pravdu. Seriózní vědec řekne: „Zatím nemáme dost důkazů.“ Šarlatán řekne: „Oni vám to tají.“ Lékař vysvětlí rizika, pravděpodobnosti a limity poznání. Influencer nabídne jednoduchý příběh: jeden lék, jeden nepřítel, jedno spiknutí. A algoritmus často upřednostní právě ten příběh, který vyvolá hněv, strach a sdílení. National Cancer Institute uvádí, že u nejpopulárnějších článků o čtyřech častých typech rakoviny sdílených na sociálních sítích obsahoval každý třetí falešné, nepřesné nebo zavádějící informace a většina dezinformací byla potenciálně škodlivá.

Obzvlášť odpudivé je, když se dezinformace maskuje jako „odvaha říkat pravdu“. Skutečná odvaha není tvrdit nemocnému člověku, že lékaři lžou. Skutečná odvaha je přiznat nejistotu, číst data, podstoupit klinické ověření, nést odpovědnost a nelhat lidem ve chvíli, kdy jsou nejzranitelnější. Když někdo bez důkazů naznačuje, že antiparazitikum nebo veterinární odčervovadlo léčí rakovinu, nepáchá jen intelektuální nedbalost. Vytváří prostředí, v němž pacient může odmítnout léčbu, která mu mohla prodloužit nebo zachránit život. American Cancer Society varuje, že užívání ivermektinu mimo schválené indikace může přinášet rizika, včetně nebezpečí vysokých dávek, vedlejších účinků, možných interakcí se standardní léčbou a omezení možností účasti v klinických studiích.

Potřebujeme proto mnohem tvrdší společenskou i právní reakci. Evropský Digital Services Act sice posiluje odpovědnost online platforem za systémová rizika, transparentnost a šíření škodlivého či nelegálního obsahu, ale samotná platformová regulace nestačí. V Česku existují nástroje spotřebitelské ochrany, například zákaz nekalých obchodních praktik podle rámce popsaného Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale u zdravotních dezinformací je problém často složitější: nejde vždy jen o prodej produktu, někdy jde o vliv, podcast, placený kurz, „komunitu“, osobní konzultaci nebo monetizovaný obsah.

Je načase vážně diskutovat o legislativě, která dokáže postihovat ty, kdo vědomě a za účelem zisku šíří nepravdivá zdravotní tvrzení, odrazují lidi od odborné péče a vydělávají na zoufalství nemocných. Takový zákon musí být přesný, aby nekriminalizoval běžnou diskusi, omyl ani legitimní kritiku medicíny. Musí ale rozlišit mezi svobodou názoru a komerčním či vlivovým šířením nepravdivých léčebných slibů, které mohou vést k odmítnutí péče. Svoboda slova nesmí být štítem pro prodej falešné naděje pacientům s rakovinou.

Nesmíme přistoupit na hru, že věda je jen „jeden názor z mnoha“. Věda není neomylná, ale má mechanismy, jak chyby hledat a opravovat. Šarlatán žádné takové mechanismy nemá. Má příběh, publikum a často i platební bránu. Medicína se ptá: funguje to, u koho, v jaké dávce, s jakými riziky a podle jakých dat? Dezinformátora a šarlatána zajímá jen to, kolik lidí věří tomu, co říká, jakou má sledovanost na internetu a kolik mu to hodí.

A v tom je celá tragédie. Lež o léčbě není abstraktní problém mediální gramotnosti. Je to věc života a smrti. Každý podcast, video nebo příspěvek, který vystrašenému pacientovi vsugeruje, že má odmítnout lékařskou pomoc a spolehnout se na neověřený „zázrak“, může mít následky, které už nejdou vzít zpět. Proto nestačí jen tiše opravovat nepravdy. Je třeba je jasně pojmenovat. A je třeba říct, že ti, kdo na nich vydělávají, nenabízejí alternativu. Nabízejí riziko, zpoždění léčby, zmatek — a někdy i zbytečnou smrt. A za to mají nést plnou odpovědnost včetně té trestní.


Zdroje:

⚠️ Důležité upozornění: Tento článek byl vytvořen za pomoci AI COPILOT

Napsat komentář