Stalin se vypořádal se starými bolševiky
Jedním ze spouštěčů tzv. Velké čistky se stala vražda Stalinova spolupracovníka S. M. Kirova 1. prosince 1934. O tom, kdo si vraždu objednal, existuje řada spekulací, včetně neprokázaných podezření na Stalina. Z obavy, aby atentát nedopadl i na jeho osobu, vydal Stalin dekret o teroristických útocích, který mj. stanovoval maximálně desetidenní projednání bez účasti dalších stran a bez možnosti odvolání a provedení trestu smrti ihned po vyhlášení rozsudku. Došlo k masovému zatýkání, především v řadách stranických funkcionářů, vrcholem Velké čistky se staly tzv. Moskevské procesy, při kterých byli odsouzeni k trestu smrti mimo jiné i bývalí Leninovi a Stalinovi spolupracovníci Lev Kameněv, Grigorij Zinověv a Nikolaj Bucharin. Popraven byl i bolševický vůdce Vladimir Antonov-Ovsejenko, který během říjnové revoluce zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác. Odsouzen k trestu smrti byl také maďarský bolševický politik Béla Kun, který byl jako mnozí jiní obviněn z trockismu. V roce 1937 byl unesen a později popraven bývalý bělogvardějský generál Jevgenij Miller.
K definitivnímu rozkolu mezi Kalandrou a komunistickou stranou došlo ve druhé polovině 30. let. V Moskvě právě vrcholily obávané procesy, v nichž stalinský režim likvidoval tzv. staré bolševiky – bývalé Leninovy spolubojovníky Kameněva, Zinovjeva, Bucharina a další. V srpnu 1936 proběhl první z veřejných monstrprocesů, založený na vynucených přiznáních k absurdním obviněním ze spiknutí. Mnozí komunisté na Západě nejprve uvěřili oficiální lži o údajné zradě sovětských představitelů, ale Záviš Kalandra nemohl mlčet.
Jako přesvědčený marxistický intelektuál označil moskevské procesy za tragickou frašku. Koncem roku 1936 zorganizoval protestní leták, který anonymně rozeslal abonentům Rudého práva, a společně s dalším novinářem (Jiřím Guttmannem) vydal v roce 1936 brožuru Odhalené tajemství moskevského procesu. Kalandrova otevřená kritika stalinského teroru byla pro vedení KSČ nepřijatelná. Ještě před vydáním zmíněné brožury byl v roce 1936 vyloučen ze strany a ocejchován jako „trockista“.
Ve skutečnosti Kalandra žádným ortodoxním stoupencem Trockého nebyl – ve svých postojích zůstával spíše nezávislým radikálním socialistou. Osobně se však znal s řadou exkomunistů ocitnuvších se na stejné „černé listině“. Patřil mezi ně i ekonom Wolfgang Salus, blízký přítel Lva Trockého, s nímž se Kalandra stýkal. Po roztržce s KSČ se Záviš Kalandra ocitá v izolaci od svých dosavadních soudruhů a hledá nové možnosti, jak bojovat proti fašismu a zároveň čelit stalinistické propagandě.
Roku 1937 založil s několika stejně smýšlejícími přáteli časopis Proletář, o rok později také Proletářské noviny – oboje ovšem vycházelo jen krátce a v malém nákladu. Stoupající nebezpečí nacismu přimělo Kalandru k přesvědčení, že odboj proti Hitlerovi musí spojit lidi napříč stranami. Od roku 1937 proto začal přispívat do nekomunistických periodik, například do beletrizovaného obrazového týdeníku Světozor nebo do demokraticky orientované revue Přítomnost redaktora Ferdinanda Peroutky.
Právě na stránkách Světozoru se v dubnu 1937 odehrál epizodní žert, v němž Kalandra s černým humorem předjímal svou vlastní budoucnost. Redakce připravila zvláštní aprílové číslo plné mystifikací a parodií. Kalandra do něj přispěl fotomontáží a fiktivním zpravodajstvím, které si utahovalo z paranoidního stylu stalinské propagandy.
Jedna z humorných koláží zobrazovala zatčení „nebezpečných zrádců“ a doprovázel ji text oznamující senzační odhalení: „Pata naší čacké GPU rozšlápla hnízdo jedovatých zmijí! Trockisti-teroristi-nihilisti jsou usvědčeni!“ stálo v článku stylizovaném jako oslavná zpráva sovětské tajné policie.
Autor satiry zašel ještě dál do absurdna – vymyslel bizarní doznání k vraždě středověkého krále: „Bandita Záviš Kalandra se doznal… že zavraždil Přemysla Otakara II. na Moravském poli!“ hlásil aprílový Světozor 1937, zatímco čtenáři mohli na fotografii vidět Kalandru „zkroušeně“ sedět v roli obžalovaného vedle uniformovaných důstojníků.
Tehdy šlo o nevinnou recesi – reálným stalinským procesům se ostatně zdály podobně vykonstruované obžaloby natolik groteskní, že je bylo možné jen parodovat. Nikdo z účastníků té mystifikace ovšem netušil, že za pár let se velmi podobný scénář naplní ve skutečnosti a Kalandru bude v propagandě nového režimu čekat úloha skutečného „zrádce“.
Zdroj textu: médium.cz | Záviš Kalandra přežil 5 let v nacistických lágrech. Komunisté ho pak pověsili s Miladou Horákovou
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka 