Strašák jménem klíště

Naneštěstí se jim na našem území velmi dobře daří, a přesto je v České republice stále extrémně nízká proočkovanost obyvatel. Klíšťová encefalitida však může způsobit velmi vážné zdravotní následky, se kterými se člověk může potýkat po zbytek života. Proč klíšťatům někdo voní více a jiný méně, nebo jaký druh klíšťat přitahují ježci? Jak klíště správně vytáhnout či kde se nacházejí místa s výrazně vyšším počtem infikovaných klíšťat? To vše se dozvíte v rozhovoru s Danielem Růžkem z Biologického centra AVČR

Krvežíznivá klíšťata

Můžeme rozvoj případné infekce nějak ovlivnit? A proč na někoho „jdou“, a na někoho jiného ne? * Proč patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy? Prakticky celé území Česka spadá do jejího ohniska, protože u nás máme ideální podmínky pro to, aby virus v naší přírodě dlouhodobě přežíval. To je dáno kombinací několika faktorů: musejí být přítomní jak přenašeči, tedy klíšťata, tak i jejich přirození hostitelé, což jsou typicky drobní hlodavci, kteří potřebují dostatek potravy a vhodné mikroklima. A to všechno u nás najdeme. * Máme tedy více klíšťat než jiné země? Ne nutně více klíšťat, ale máme více případů onemocnění. A to hlavně proto, že je u nás proti klíšťové encefalitidě stále relativně nízká proočkovanost. Alespoň jednu dávku vakcíny má za sebou zhruba 30 % populace, nicméně těch, kteří absolvovali celé základní očkování a pravidelně chodí na přeočkování, a tím pádem jsou opravdu chráněni, je asi jen 20 %. Oproti tomu například v Rakousku proběhla velmi úspěšná očkovací kampaň, díky níž je v současné době naočkováno téměř 90 % populace. Přitom výskyt viru v klíšťatech je tam podobný jako u nás, ovšem nemocných mají jen pár desítek případů ročně. * Dá se vůbec určit, kde je nejvíc klíšťat? To je dost ošemetné, protože statistiky počtu klíšťat v různých zemích nejsou úplně dostupné, a kromě toho se liší množství klíšťat v závislosti na konkrétní lokalitě. Někde může být situace ještě výrazně horší než u nás, například v oblastech ruské tajgy. Uvádí se, že během expedic na Dálný východ, v dobách, kdy se začal objevovat virus klíšťové encefalitidy, měl každý z účastníků expedice po několika kilometrech pochodu v terénu na sobě stovku i více klíšťat. To by se u nás nestalo.

Můžeme rozvoj případné infekce nějak ovlivnit?

A proč na někoho „jdou“, a na někoho jiného ne?

Proč patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy?

Prakticky celé území Česka spadá do jejího ohniska, protože u nás máme ideální podmínky pro to, aby virus v naší přírodě dlouhodobě přežíval. To je dáno kombinací několika faktorů: musejí být přítomní jak přenašeči, tedy klíšťata, tak i jejich přirození hostitelé, což jsou typicky drobní hlodavci, kteří potřebují dostatek potravy a vhodné mikroklima. A to všechno u nás najdeme.

Máme tedy více klíšťat než jiné země?

Ne nutně více klíšťat, ale máme více případů onemocnění. A to hlavně proto, že je u nás proti klíšťové encefalitidě stále relativně nízká proočkovanost. Alespoň jednu dávku vakcíny má za sebou zhruba 30 % populace, nicméně těch, kteří absolvovali celé základní očkování a pravidelně chodí na přeočkování, a tím pádem jsou opravdu chráněni, je asi jen 20 %. Oproti tomu například v Rakousku proběhla velmi úspěšná očkovací kampaň, díky níž je v současné době naočkováno téměř 90 % populace. Přitom výskyt viru v klíšťatech je tam podobný jako u nás, ovšem nemocných mají jen pár desítek případů ročně.

Celý článek naleznete zde →