Dr. Mike Martin je autorem čtyř knih o válce a učitelem na katedře válečných studií v King’s College v Londýně. Je bývalým důstojníkem britské armády, který byl vyškolen v paštunském jazyce a který byl průkopníkem, autorem a realizátorem programu kulturních poradců britské armády. V rámci tohoto programu byli britští důstojníci, kteří hovořili paštunsky, vyškoleni k navazování vztahů s místními významnými osobnostmi a k následnému využití těchto vztahů k pochopení a ovlivnění společnosti, v níž britská armáda působila. Jeho kniha An Intimate War (Důvěrná válka) vypráví o pětatřiceti letech konfliktu v provincii Hílmand viděných očima hílmandských obyvatel a popisuje, jak Velká Británie a USA zcela nepochopily sociálně-politické prostředí v Afghánistánu. Mike nyní působí jako hostující výzkumný pracovník na katedře válečných studií, kde se zabývá evoluční psychologií válečnictví. To tvoří základ jeho čtvrté knihy s názvem Why We Fight (Proč bojujeme), která vyšla nedávno.
Před zhruba několika týdny Rusové oznámili, že si na Donbasu dávají „operační pauzu“
Operační pauzy jsou v tomto typu války vysoké intenzity docela normální, protože k ní jsou zapotřebí obrovské zásoby a armáda utrpí nemalé ztráty. Armády si někdy prostě musí vzít „přestávku“, aby se přeskupily a obnovily zásoby. Jen tedy obvykle nikomu nehlásíte, že to děláte. To je hodně divné a podle všeho musí existovat jiný důvod, proč se ruská vojenská aktivita snížila. A snížila se – objem ruské dělostřelecké palby výrazně poklesl a ofenziv je mnohem méně. (Kompenzovali to tím, že poslali pár raket na města, čistě aby všem připomněli, že tam stále jsou a že jsou stále relevantní. Jako bychom na to všichni zapomněli!) A během této RUSKÉ operační pauzy začali Ukrajinci nasazovat dělostřelecké systémy delšího dosahu, které dostali od Západu. A zatímco se Rusové soustředili na (přeskupování) Donbasu, Ukrajinci začali zasahovat cíle na chersonské frontě na jihu.
Jen stručně připomínám – Cherson je strategicky mnohem důležitější – je to jediný opěrný bod, který mají Rusové na severozápad od Dněpru – což je hlavní strategická bariéra, která vede napříč Ukrajinou od Krymu ke Kyjevu. Je to pro Ukrajince rovněž cesta na Krym, odkud by měli na Rusy tlačit, pokud je chtějí vystrnadit z celé země. Pokud se Rusové budou cítit ohroženi na Krymu, stáhnou jednotky i odjinud, včetně Donbasu.
Ale to už odbíhám od tématu.
V posledních zhruba čtrnácti dnech Ukrajinci zasáhli velitelská a řídicí stanoviště až do vzdálenosti 70 km, tedy v dosahu nových systémů. Šlo velitelství, komunikační stanoviště, radary protivzdušné obrany atd. To vojenské síly nepřítele vykolejí. Takový dosah znamená, že obecně vzato zasahují spíše velitelství brigád a divizí než velitelství rot a praporů. Ve válce si ty cennější věci držíte dál od frontové linie, aby zůstaly v bezpečí. Dělostřelectvo s delším dostřelem tuto kalkulaci nabourává.
Za druhé, Ukrajinci zasahují zásobovací sklady. Všichni jste určitě viděli videa a fotky na Twitteru. Soudě podle velikosti těch požárů šlo o zásobovací sklady na úrovni brigád, divizí a sborů – což jsou převážně pohonné hmoty a munice. A konkrétně pro Rusy a jejich způsob vedení války to znamená spoustu dělostřelecké munice. Rusové tudíž museli všechny tyto zásobovací sklady přesunout zpět mimo dostřel nového ukrajinského dělostřelectva. A to má jeden velmi jednoduchý efekt. Rusové teď musí všechny ty zásoby přepravovat řekněme 100 km místo 30 km. A pokud máte stejné množství nákladních automobilů, znamená to, že můžete dovézt pouze jednu třetinu zásob, které jste mohli dovézt předtím, než jste museli přesunout zásobovací sklady.
A co to znamená?
Znamená to, že Rusko, které se opírá o hodně dělostřelecký způsob vedení války (a dělostřelectvo je na logistiku vůbec nejnáročnější ), už pravděpodobně nedokáže dopravit dostatek zásob až k frontové linii, aby mohlo vést ofenzivu; nyní se pravděpodobně může bránit pouze na chersonské frontě.
A pak přišla od Ukrajinců třešnička na dortu: začali útočit na mosty přes řeku Dněpr, které spojují Cherson s druhým břehem řeky. Jinými slovy, mosty do týlu ruských sil. Jsou jen dva. A zatím je nezničili, jen v nich nadělali krátery, takže jsou nevhodné pro těžkou logistiku. Ale kdybych byl ruským vojákem v Chersonu, měl bych teď docela strach. Když chcete přimět nepřátelské síly ke zhroucení, musíte zasáhnout jejich velení a řízení, zasáhnout jejich logistiku a pak s nimi začít hrát psychohry. V příštích deseti dnech bych Cherson sledoval velmi pozorně.
Myslím, že se možná dočkáme dalšího ruského gesta „dobré vůle“, až se z Chersonu stáhnou.
KONEC
PS. On to asi konec není. Zatímco jsem tohle psal, dělo se tohle:
Z twitterového účtu Euromaidan PR: Ukrajina odmítá žádost nepřítele o zelený koridor pro tisíce vojáků, kteří mají opustit chersonskou oblast. Ukrajina požaduje kapitulaci vojáků a odevzdání jejich techniky, jinak budou zlikvidováni.
Autor překladu a doplňujícího textu: Viktor Janiš
Na překlady mu můžete přispět zde: https://www.buymeacoffee.com/karakedil
Doplnění: Shrnutí událostí z 22. července 2022
Twitterový účet NL Tracker přináší podrobnosti z okupovaného Chersonu:
Tady máte slíbené vlákno o tom, co se včera (tedy 22. 7.) dělo uvnitř Chersonu. Moje zdroje mezi místními líčí narůstající chaos a strach mezi ruskými vojáky a kolaboranty ve městě. Ale nejdřív jedno vysvětlení: ruští okupanti během okupace zřizují systém kontrolních stanovišť na téměř každé křižovatce ve městě; civilisté jim říkají blokposty. Ještě před týdnem byla tato kontrolní stanoviště většinou obsazena jednotkami Rosgvardije, tedy interními vojenskými silami, které jsou přímo podřízeny Putinovi.
V posledních dnech většina příslušníků Rosgvardije opustila město, což se projevilo na obsazenosti blokpostů. Kvůli tomu stoupl i počet dezercí, zemědělci v okolních oblastech narážejí na ruské vojáky v civilu, kteří je žádají o svezení a rady, jak se nejlépe dostat na Krym. Včera se však zdálo, že jsou tato kontrolní stanoviště jsou obsazena řadovými vojáky a celá Rosgvardije jako by zmizela. Tito řadoví vojáci (?) jsou hůř zorganizovaní a paranoidněji kontrolují totožnost všech (dokonce i malých dětí).
Proběhly také namátkové prohlídky domů, bytů a garáží. Panuje hluboký strach z partyzánů a spolupracovníků, kteří jsou velmi aktivní. Ruské síly jsou ostřelovány každý den. Včera začali chodit od dveří ke dveřím ve Dněprovské čtvrti, což je dražší oblast v Chersonu, a rabovat tam luxusní zboží. Ustavičné bombardování oblasti hned za městem na kolaboranty i okupační síly velmi doléhá. Včera kolem 13.00 došlo k velmi silnému výbuchu na severu hned za autobusovým nádražím. Domy i ve vzdálenosti větší než 2 km se otřásaly. Tolik tedy aktuální informace, budu v kontaktu se svými zdroji a budu vás informovat, pokud dojde k nějakému významnějšímu vývoji.
Podcast by Pepik Hipik 