Četba z knihy Předěly staletí – České a světové dějiny v horizontech věků, kapitola: Zápas měst se šlechtou, autor: Robert Novotný.
Na jaře roku 1500 dokončila šlechtická komise práci na novém zemském zákoníku, který do dějin vstoupil jako Vladislavské zřízení zemské. Ve skutečnosti to byla první česká ústava. Obecné nadšení ale nevzbudila. Tím, že opomíjela mnohá práva královských měst, zavdala příčinu k jejich dlouhému sporu se šlechtou.
Přitom až do vydání nového zemského zákoníku se vyvíjely vztahy mezi šlechtou a městy poměrně klidně. Urození pánové sice hleděli povýšeně na měšťany jako na „chlapy“ drobné potyčky ale nikdy nepřerostly v otevřený konflikt. V patnáctém století bylo příčinou většiny sporů především hledisko náboženské. Během husitských válek se česká společnost rozdělila na katolíky, vyznávající tradiční pojetí římské církve, a kališníky, hlásící se k novým, husitským ideálům. Ostré dělení dle věroučné příslušnosti tak načas utlumilo stavovské rozdíly mezi měšťany a šlechtou. Roku 1485 však došlo k uzavření kutnohorského náboženského smíru a věroučné hledisko ustoupilo do pozadí. Otevřel se tak prostor pro soupeření sil, jimž přinesla husitská revoluce největší zisky: měšťanů a šlechty. První fáze boje mezi oběma stavy proběhla v zápase o sestavení zemského zákoníku – ústavy.
V patnáctém století v Českém království ještě neexistovala psaná ústava, která by oficiálně shrnovala zemské právo. Jednotlivé sporné případy se projednávaly u zemského soudu, který se jako nejvyšší soudní instance scházel čtyřikrát do roka. Zpravidla to bylo o tzv, suchých dnech, kdy v krčmách platil zákaz nalévání alkoholických nápojů, a byl tak zaručen důstojný průběh jednání soudu. Jeho výsledky, ve staročeštině označované jako „nálezy“ pak zanesl písař do tzv, desek zemských, čímž nabyly povahu zákona.
Zákonodárnou mocí disponoval i zemský sněm. Na rozdíl od zemského soudu, který byl záležitostí výhradně šlechtickou, získala zde své zastoupení po husitské revoluci i královská města. Do té doby se projednávání celozemských záležitostí sporadicky účastnili pouze představitelé Starého Města pražského a občas i Kutné Hory.
Sněm se skládal ze tří kurií: vyšší šlechty, nižší šlechty a městské, přičemž každá disponovala jedním hlasem. V době slabé vlády Vladislava druhého Jagellonského ( 1471-1516) klesla královská moc na minimum a právě zemský sněm, který vedle moci zákonodárné disponoval i řadou dalších důležitých pravomocí, se stal hlavním kolbištěm politického života Českého království.
O zisk maximálního podílu na politickém rozhodování usilovala především šlechta. Král Vladislav, sídlící po zisku uherské koruny v Budíně (od roku 1872 součást Budapešti), na českou politiku téměř rezignoval. Z jeho strany tedy ohrožení hegemonie šlechty nehrozilo, reálného protivníka představovali ovšem měšťané. Nejsnadnějším prostředkem k omezení jejich politického vlivu bylo vyšachování měst ze zemského sněmu – popření platnosti jejich třetího hlasu. Šlechta také ihned začala s jeho zpochybňováním. Měšťané se snažili bránit s poukazem, že jejich předkové seděli na zemském sněmu od „pradávna“ nedokázali však své tvrzení nijak písemně doložit. A ani nebylo čím, neboť jejich třetí hlas byl až výdobytkem husitské revoluce, od jejíhož konce uplynulo v té době teprve půl století. Oproti tomu šlechta argumentovala majestátem Karla čtvrtého a dalšími listinami, kde se hovořilo o sněmu složeném z církevních hodnostářů, vyšší šlechty a šlechty nižší. O politických právech měšťanů ani slovo. Trumfy byly rozdané jasně a šlechta nyní přikročila k rozhodujícímu kroku: sepsání starých nálezů a privilegií do jediného zákoníku.
Více v knize Předěly staletí – České a světové dějiny v horizontech věků.
Robert Novotný je český historik. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval nejprve magisterský obor Dějepis – Základy společenských věd (1994–2000) s diplomovou prací Rožmberská klientela v 15. století a v letech 2000–2008 též doktorské studium, které ukončil obhajobou disertační práce Sociální, institucionální a konfesionální aspekty vývoje české šlechty v pozdním středověku. Působí v Centru medievistických studií Filosofického ústavu Akademie věd ČR, kde je zároveň zástupcem ředitele a šéfredaktorem časopisu Studia Mediaevalia Bohemica. Odborně se zaměřuje na sociální dějiny pozdního středověku, šlechtu, husitství a na historickou sémantiku.
Podcast by Pepik Hipik 