Vzpomínky na události 21. srpna 1968 třicet let poté v rozhovoru s rozhlasovými moderátory Československého rozhlasu, kteří byli ve chvíli invaze vojsk Varšavské smlouvy u vysílacích mikrofonů. Hosty pořadu byli Věra Šťovíčková, Vladimír Fišer a Ján Midžiak. Pořadem provází Miroslav Neoveský. Poděkování archivu Slovenské redakce RFE/RL.
Vyprávění z duše obyčejných žen, žen, které byly vždy tak trochu za svými manžely, horníky. Byť míra emancipace léty vzrostla, vždy měly toho svého horníka, který byl v kraji tak trochu „jiný“, důležitý. A všechny pojí stejná bolest, bolest náhlé ztráty a nespravedlnosti. Proč zrovna ten můj? Osud hornických vdov, kterým černý osud vyrval muže a nechal je samotné s dětmi, jejich každodenní boj s údělem, jaký si nevybraly, je podán lidsky, jakoby čtenář seděl v kolonii v malé kuchyňce, před sebou turka v hořčičáku na gumovém ubruse a poslouchal příval vět, které se dotýkají a vtahují. Výjimečné dílo a doufám, že není poslední. Podobných osudů je bohužel opravdu mnoho, každý jiný, všechny těžké. Zaslouží si být vyslyšeny.
Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen.
Peter Peteraj: Jednání československé a sovětské delegace v Čierne nad Tisou, archiv Slovenské redakce Radio Free Europe.
29. července 1968 se východoslovenská ves Čierna nad Tisou stala středem pozornosti socialistického světa. Do obce, známé jen kvůli nádraží postavenému za účelem překládání nákladu ze širokorozchodné sovětské železnice na československou síť, přijela sovětská delegace v čele s vůdcem Leonidem Iljičem Brežněvem.