
Příběh děsivý od počátku do samotného konce. Nevypočitatelné postavy, zamotaná minulost a hnusné pohnutky dávají dohromady thriller silný a nebezpečný jako vzteklý policajt. A přesně kolem takového se celá kniha točí.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání

Příběh děsivý od počátku do samotného konce. Nevypočitatelné postavy, zamotaná minulost a hnusné pohnutky dávají dohromady thriller silný a nebezpečný jako vzteklý policajt. A přesně kolem takového se celá kniha točí.

Jedna z nejbizarnějších knih vůbec. I když popisy zranění i tajemných záchvatů jsou otřesné a rozuzlení podivné, je kniha zajímavostí v české literatuře a podívám se i po další autorově tvorbě. Není to však konzumní čtení a autor se svým stylem ocejchoval, protože mezi jinotajné řádky se nedokáže ponořit každý. Pokud se to však čtenáři podaří, čeká jej výjimečný zážitek a lehké mrazení z otázky: „Co kdyby….?“

Má první kniha k tomuto tématu, kterou hodnotím jako velmi slabou. Vzpomínky na válku samotnou jsou opravdu malé, autorka byla tou dobou opravdu malé dítě a mnoho si pamatovat nemůže, ale stavět na tomto knihu a prokládat to pubertálními mindráky a nesmyslným opakováním již řečeného stále dokola sráží i ty části knihy, které tak zle nejsou. Nechci devalvovat ničí vzpomínky, ale kniha mi přijde jako pokus svézt se na vlně memoárů z období okupace, i když z toho vypravěč vzhledem ke svému věku nemohl mít mnoho. Nehledě na to, že některé části knihy jsou vyloženě nevkusné.

Vánoční koleda je příběhem pro děti i dospělé, každá věková skupina zde nalezne to své, z čeho se poučit nebo nad čím polemizovat. Děti mohou mít hrůzu z duchů, dospělí z následků svých činů, ale pro každého je to pohádka pro vánoční čas, která navíc skončí přesně dle poselství svátků klidu a pokoje. Rozhodně patří mezi knihy, které nikdy nedočtete a ke kterým se budete rádi vracet, pokud vám tedy již nelezou krkem všechny příběhy s mravním poselstvím. I tak se jedná o klasiku, která překonala svou dobu a stále má co říct i čtenářům dnešní doby.

Kniha se přibližuje jen obtížně, je to skvělé čtení, jedna z nejlepších knih, jakou jsem měla možnost číst, zároveň však není pro každého. Karika opět nešetří popisy, oproti předchozím knihám to však dotáhl na mnohem vyšší úroveň. Druhá světová válka byla jako každá válka doba neuvěřitelných zvěrstev, koncentrační tábory a program konečného řešení to však dotáhl k dokonalosti manufaktury a právě do tohoto světa plánovaného utrpení a hrůzy dávkované dle tabulek vás autor zavleče. Nevynechá nic. V Birkenau, a nejen tam, si projdete vším spatříte vše a vyplivne vás to vyždímané a prázdné. Pokud si tedy troufáte projít si cestu Viktora a Karla a bez zavírání očí si přečíst jedno zbeletrizované svědectví doby, které však vychází ze skutečných událostí poskládaných do příběhu, směle do toho. Stojí to za to.

Ve středu 24. listopadu 2021 proběhla v Kampusu Hybernská od 17:00 diskuze Klimatická změna v příbězích, v rámci festivalu „Klima se mění – a co my?“ Přinášíme celý záznam panelové debaty i ty nejzajímavější kousíčky z příběhů hostů.

Na jaře roku 1968 posluchač filmové režie pražské FAMU Vlastimil Venclík natočil na magnetofonový pásek sadu rozhovorů s někdejšími politickými vězni komunistického režimu, které chtěl využít při tvorbě filmu Národ sobě. Koncepce filmu se však změnila a nahrávky zůstaly nevyužity. Materiálu se po více než čtyřiceti letech ujal redaktor Petr Slinták, který po digitalizaci magnetických záznamů připravil sérii vzpomínek vybraných politických vězňů. Odborná spolupráce Martin Tichý, Pavel Horák, Ondřej Vojtěchovský, Michal Pehr. Zvukový mistr Josef Kačírek.
Příběh politického vězně Jaroslava Jindry z cyklu ZAPOMENUTÉ PORTRÉTY.

Historie má různé podoby. O té „velké“ se zpravidla píše v učebnicích. Ta „malá“ je tvořena příběhy jednotlivců. Nemusí se jednat o významné historické osobnosti. I příběhy méně známých lidí dokáží výstižně reflektovat dějinné události.
Na jaře roku 1968 posluchač filmové režie pražské FAMU Vlastimil Venclík natočil na magnetofonový pásek sadu rozhovorů s někdejšími politickými vězni komunistického režimu, které chtěl využít při tvorbě filmu Národ sobě. Koncepce filmu se však změnila a nahrávky zůstaly nevyužity. Materiálu se po více než čtyřiceti letech ujal redaktor Petr Slinták, který po digitalizaci magnetických záznamů připravil sérii vzpomínek vybraných politických vězňů.

Radovan Procházka se narodil 11. května roku 1927 v rodině velitele Hradní stráže T. G. Masaryka, ruského legionáře, podplukovníka Vladimíra Procházky. Od dětství miloval vážnou hudbu, chtěl se stát operním zpěvákem. Za války se zapojil do odboje, po osvobození a otcově tragické smrti nastoupil z úcty k jeho památce na vojenskou akademii.

Pohádkové vyprávění o podzimních prázdninách, malém klukovi, který už není přece vůbec malý, umluveném trpaslíkovi a ztraceném kotlíku, malé i velké čtenáře zavede do dob již dávno minulých v dobrodružství, které překročí nejen celé věky, ale donutí dospělé zjistit, že být „jen“ dospělý je přece jen trochu nuda. Poutavý příběh doprovázený nádhernými ilustracemi zkrátí nejeden dlouhý večer. Odkazy na skutečné postavy dějin mohou navíc podnítit zvědavost nejen u dětí. Za mě výborné čtení s přidanou hodnotou.