Trochu divné čtení

Jedna z nejbizarnějších knih vůbec. I když popisy zranění i tajemných záchvatů jsou otřesné a rozuzlení podivné, je kniha zajímavostí v české literatuře a podívám se i po další autorově tvorbě. Není to však konzumní čtení a autor se svým stylem ocejchoval, protože mezi jinotajné řádky se nedokáže ponořit každý. Pokud se to však čtenáři podaří, čeká jej výjimečný zážitek a lehké mrazení z otázky: „Co kdyby….?“


Stárnoucí autor literatury faktu se vrací do svého rodného města, které nesnáší, aby vyřešil záhadu na žádost člověka, kterého taky nesnáší a celkově je mu pohyb po městě proti mysli.

Negace v negaci a většinu normálních čtenářů by to zřejmě odradilo od dalšího čtení. Jenže když se na tuto divnou kostru navleče trochu masa, může to fungovat.

A ono masa, krve a šlach mezi zuby je v knize celkem dost.

Juliána do města totiž zavedou podivné vraždy, kdy se dotyční vrazi chovají jako predátoři v posledním tažení a než se jich muži zákona stihnou zeptat, co blázní, ukončí své dočasné trápení bizarním způsobem. A vcelku vždy efektním.

Tak se Julián pachtí po umírajícím městě, hledá různé indicie, schází se s podivnými lidmi, prožívá náhodný sex a každý takový den cítí, že se mu po stopě blíží podivná záhada, kterou má vyřešit, ale netuší, zda ho dříve nezahubí.

Vyprávění o stárnoucím spisovateli s vyhořelou myslí není pro každého a hodnocení knihy tak vypadá. Autor je znám svým osobitým stylem a zřejmě to bude něco jako s kočkou sphynx. Buď se líbí hodně nebo vzbuzuje odpor. KAR mě však zaujal už svou anotací a nakonec jsem dospěla k myšlence, že bez knihy nemohu být a zariskovala, když jsem si ji vzala do zemí, kde buď člověk mluví rusky nebo anglicky nebo je negramotný. A nelitovala jsem, a když, tak pouze toho, že knihu jsem přečetla dříve, než jsme dojeli ke slovenským hranicím, kde by mě ve čtení spasila alespoň periodika na benzínové pumpě. Knihu jsem totiž odložit nedokázala a její četba pro mě byla jízdou na horské dráze. Dno podivností proti vrcholu napětí.

I když uznávám, že rozuzlení je přitažené za vlasy až lezou z hlavy i s kořínky, celá tato kniha je taková a způsob umírání obětí je natolik příšerný, že autor už závěrem celý dojem jen okořenil.

Vyprávění o Juliánově comebacku do rodného města, kde si prožil útrapy s láskou i nenávistí a ty se mu nyní vrací ze všech stran, mi připomnělo vlastní návrat do rodného města, kdy jsem se po letech procházela po ulicích, zařizovala nezbytnosti a nechápala, co tam mám dělat za deset minut, natož jak tam mám opět žít. A ono to potom nějak šlo. I když to někdy bylo trochu divný.

Knihu mohu doporučit fajnšmekrům, kteří očekávají trochu více, nebojí se dostat i méně a přemýšlí spolu s dějem. Mně přitáhla i zajímavá obálka.

A hlavně ty vraždy, protože něco takového nemá obdoby a bylo to, upřímnými slovy, fakt boží.


Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s