Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka
Dobrodružství poznávání
Lesní vegetace v Národním parku České Švýcarsko se po požáru v roce 2022 obnovuje neuvěřitelnou rychlostí. Vědci Botanického ústavu AV ČR tuto obnovu detailně zaznamenali pomocí časosběrných videí. Díky desítkám výzkumných ploch, které vědci sledují 15 let, získali unikátní poznatky o dynamice lesa a změnách lesního mikroklimatu.
V Poodří žijí jen samečci skokana zeleného a žádné samičky. Přesto se tyto žabky dále rozmnožují, a to za pomoci partnerek jiného druhu. Pozoruhodnou reprodukci bez míchání genetické informace od obou rodičů aktuálně potvrdili vědci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR také u dalšího druhu skokana, který se vyskytuje ve Francii a Španělsku. Fenomén popsali v časopise Genome Biology and Evolution.
Česká společnost entomologická vyhlašuje v roce 2024 Hmyzem roku samotářské včely. Veřejnost chceme seznámit s jejich krásou a významem, ale také poukázat na problematiku úbytku těchto volně žijících opylovačů. V ČR žije okolo 580 druhů samotářských včel. Jejich svět je vskutku fascinující, plný barev, tvarů i vůní. Patří sem hedvábnice, pískorypky, čalounice nebo třeba ploskočelky. Některé samotářky překvapí i svou velikostí – temně černé drvodělky dosahují délky přes dva centimetry, drobná nicotěnka nejmenší naopak dorůstá jen pár milimetrů. Mnohé druhy jsou pestře zbarvené či pronikavě voní, jedny hnízdí v dutých stoncích a další zase v ulitách hlemýžďů. Pojmem „samotářské včely“ se zjednodušeně označují volně žijící druhy včel, řada z nich však žije velmi společenským životem. Některé, třeba dobře známí čmeláci, dokonce tvoří sociální společenství s dělnicemi a královnou. Jiné druhy naopak vsadily na parazitismus a chovají se jako kukačky v hnízdech jiných druhů včel.
Včera večer ve 21:23 (16. března 2024) došlo na poloostrově Reykjanes k další erupci. Puklina, ze které vytéká láva se otevřela ve stejné oblasti jako 8. února, tedy mezi kopci Hagafell a Stóra-Skógfell a je dlouhá přibližně 3.5km. Podle odborníka na přírodní hrozby Bjarki Kaldalóns Fris (IMO – Islandský meteorologický institut) je erupce výjimečná tím, že jí předcházela velmi slabá seismická aktivita a nebylo možné ji s dostatečným předstihem předpovědět. Evakuace termálních lázní Modrá laguna a Grindavíku probíhala až po jejím počátku. Včerejší erupce je doposud nejmohutnější ze všech v dané oblasti. Láva proudí přibližně rychlostí 1.5km/h a blíží se k ochranným bariérám, které na severu chrání město Grindavík. To je kompletně evakuováno. Podle islandského meteorologického institutu je možné, že láva doputuje až k moři východně od Grindavíku pokud erupce výrazně nezeslábne.
Hned dvěma světovými unikáty se může pochlubit milovická rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Díky využívání zkušeností ze zahraničí se stala první rezervací na světě, kde se vyskytují všechny tři klíčové skupiny velkých kopytníků Evropy, tedy zubr evropský, divoký kůň a zpětně šlechtěný pratur. Kromě toho je v současnosti jediným místem na světě, kde se prokazatelně vyskytuje vzácný korýš hrotnatka neočekávaná. Tento druh perloočky objevili překvapení vědci v loňském roce při výzkumu tůní, které svojí činností udržují právě velcí kopytníci.
Brněnští botanici objevili při výzkumu rostlinného genomu překvapivý trend. Na základě předchozích studií očekávali, že velikost genomu, která zásadně ovlivňuje růst rostlin, se bude zvětšovat od rovníku k pólům. Výzkum ale ukázal významné rozdíly mezi severní a jižní polokoulí, které jsou dány tím, jak velikost genomu ovlivňuje rozšíření rostlin ve vztahu k místnímu klimatu.
Tým vědců z britské Královské botanické zahrady v Kew předpověděl riziko vyhynutí všech 328 565 známých druhů kvetoucích rostlin. Obrovské množství dat dokázali zpracovat díky využití umělé inteligence.
Tento nástroj umožní úplně každému, kdo si vybírá svou první pokojovou rostlinu, aby si druh vyhledal a zjistil, jestli mu nehrozí ve volné přírodě vyhynutí. Stejně ale stránky může využít i zahrádkář, zemědělec nebo vědec, kterého zajímá perspektiva nějakého druhu kvetoucí rostliny. To je cílem projektu, který chce vytvořit takovou databázi pro veřejnost – teď vyšla studie, z níž bude web jednou čerpat.
Díky těžbě stříbra na Příbramsku, byla potřebná zásoba vody, pro pohon pump do šachet. A tak byla v roce 1818 zahájena stavba, na svou dobu velkého díla, nádrže na říčce Litavka, nedaleko vesnice Láz. Místo bylo ideální, neb otevřené údolí se zužovalo do necelých 300 m úzké rokle. Na tomto místě se začalo stavět, šlo o ruční práci, kdy materiál hráze upravovala a dusala družstva převážně žen a dětí. Pro sjednocení rytmu prací, hrál na místě flašinetář „ dusací písně“. Ale i přes tyto metody práce byla stavba v roce 1822 hotova a to se pracovalo jen od jara do podzimu.
Při zmínce o kostěných útvarech uložených v kůži v podobě šupin či plátů si nejspíše představíme obrněné pravěké dinosaury. V současné době se však ukazuje, že jsou tyto struktury běžné i u šupinatých plazů (Squamata), ale nikdy nebyly popsány u hadů. Jelikož je tato skupina velmi diverzifikovaná, rozhodl se na ni zaměřit tým odborníků pod vedením Petry Frýdlové a Daniela Frynty z Katedry zoologie, Přírodovědecké fakulty, Univerzity Karlovy.
Po letech, kdy se bobr od našich řek, potoků a dalších vodních ploch vytratil, se tam zase vrátil. Je to dobře nebo ne? Někteří tvrdí, že ne. Proč? Jaký je rozdíl mezi nutrií a bobrem? Jak nám bobr může pomoci v boji s klimatickou změnou?
Bobr byl u nás vyhuben někdy v 18tém století. Později ho do jižních Čech znovu přivezli Schwarzenbergové. Definitivně se k nám ale vrátil až po té, co se k nám začaly šířit kolonie vysazené na horním toku Dunaje a Innu. Dnes je to velmi dynamicky se šířící druh prakticky po celé zemi. Zejména pak na Moravě v jihozápadních Čechách a dolním toku Labe.
Blog & Podcast by Pepik Hipik & Knižní kočka